Bruno Mořic Trapp

Bruno Mořic Trapp

* 7.7.1880 Brno – † 29.8.1955 Vídeň

poštovní úředník; amatérský vlastivědec, sběratel a genealog rodu Trappů
dítě osobnosti: Quido Trapp

rodné jméno

Bruno Quido

národnost

německá

zajímavé okolnosti

vlastnil rozsáhlou galerii obrazů jihomoravských malířů, sbíral známky, mince, motýly a brouky, měl velkou knihovnu, ve které shromažďoval mimo jiné práce o Moravě

bydliště

Brno, Salzamtgasse (Solnoúřední) 14

vzdělání

1895–1897 obchodní akademie v Brně

dílo

O významných postavách svého rodu Bruno sepsal obsáhlé životopisy. Biografii Mořice Viléma publikoval v novinách v roce 1925, u příležitosti 100. výročí jeho narození, pod názvem Moritz Wilhelm Trapp, der letzte Custos des Franzes-Museums in Brünn (Zum100. Geburtstag am 24. Jänner 1925). Článek vyšel v Tagesbote dne 24. ledna 1925.
Bruno se zabýval také genealogií svého rodu, zjišťoval příbuzenské vztahy s Trappovými v Rakousku. Věren tradici svého rodu studoval také dějiny, psal články a různé historické stati do Deutsche Heimat, například Die St. Wenzel oder lange Brücke in alt Brünn, Die Freimauerloge zu den wahren im Orient zu Brünn. Mezi jeho větší práce patří Geschichte des Postwesens in Brünn, vydaná v Brně v roce 1911 a dále Geschichte der Juden in Nikolsburg, která vyšla v Brně roce 1929 a to ve sborníku Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Tato práce mu za protektorátu způsobila nemalé obtíže.
Ve strojopise se v knihovně AMB dochovala práce, kterou přímo věnoval archivu: Geschichte der jüdischen Garküche in Brünn. Dem Stadtarchiv geschenkt vom Verfasser, 1940 a další strojopis Der Buchdruck, Steindruck und Buchhandel in Brünn. Eine Studie den Archivalien des mährischen Landesarchives und den Archive der mährisher Statthalterei, Brünn 1943.

zaměstnání

poštovní úředník Rakousko-Uherské monarchie,
po vzniku Československé republiky vykonával místo poštovního rady na nádražním poštovním úřadě pro Brno 2

hrob

hromadný hrob na vídeňském centrálním hřbitově

poznámky

Snažil se pokračovat v práci svého slavnějšího strýce a kmotra Mořice. A tak se i on věnoval regionální historii. Jeho literární produkce však zdaleka nedosahovala objemu strýcova odkazu a v odborných článcích byl rozdíl ještě větší. V úsilí na sebe upozornit, ale také vzdát hold milovanému strýci, si své druhé křestní jméno změnil z Quida na Mořice a nadále se psal jako Bruno Mořic Trapp. Rovněž Bruno si vedl deníky, zapisoval do nich své postřehy a zážitky.
Byl kulturním člověkem, rád navštěvoval divadlo, podobně jako strýc Mořic sbíral divadelní plakáty a různé reklamní letáky.
Oženil se v roce 1927 s Josefinou, rozenou Pfannovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Léta druhé světové války prožili Trappovi v Brně. Po jejím skončení byli nuceni z města odejít v rámci tzv. divokého odsunu. Dne 30. května 1945 byl Bruno odveden do sběrného tábora, který se nacházel na zahradě Augustiniánského kláštera na Starém Brně. Byl ve skupině, která přenocovala v pohořelickém silu a druhý den pokračovala dál k hranicím do Rakouska a tak se dostal do rakouského Drasenhofenu. Odtud pokračoval ke svému bratru Ervinovi do Vídně. U něj nějaký čas bydlel. Bruno se od Ervina nakrátko přestěhoval ke své známé, právní zástupkyni, do Grinzingu. Pak si našel v druhém vídeňském okrese byt na ulici Sperrlgasse byt. Protože byl bez prostředků, snažil se sehnat si nějakou práci. Stravoval se u svého synovce. Krátce před smrtí přišla z Německa zpráva o přiznání penze poštovního rady, jež mu právem náležela. Penzi však už nestačil pobírat, protože zemřel ve vídeňské nemocnici 29. srpna 1955.
Se svou ženou se po roce 1945 již nikdy nesetkal.

Jeho nemocná žena Josefina zůstala ještě pár měsíců po konci války v Brně, nejprve se o ni měla starat česká domovnice paní Schwarzová. Ta se však zabývala podle zprávy dr. Ericha hlavně vyklízením bytů a tak byla Josefina přesunuta k Němce, paní Kettnerové, která měla malý byt na Jakubské ulici, v němž byly umístěny i další nemocné ležící německé ženy. Společně s dalšími ženami byla poté Josefina umístěna v bohunickém chorobinci. Odtud byla v říjnu 1946 transportována do zemské nemocnice v rakouském městě Göppingen a poté převezena do léčebného ústavu vídeňského kraje ve Weiblingen. Se svým mužem se již nesetkala, protože 11. listopadu 1946 v ústavu zemřela. Byla pohřbena na ústavním hřbitově v hrobě č. 697. Po 15 letech byla tato její hrobka zrušena.