Ing. Josef Kosík, generálmajor in memoriam
* 12.8.1915 Brno – † 26.8.1983 Praha
Příslušník čs. zahraniční armády v SSSR 1942–1945
Politický vězeň 1948–1952
národnost
Česká
státní příslušnost
Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR
zajímavé okolnosti
Držitel čtyř Čs. válečných křížů 1939 (uděleny 1944–1945), dvou Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem (1944), Čs. vojenské medaile Za zásluhy I. stupně (1945), Čs. vojenské pamětní medaile se štítkem SSSR, sovětských medailí Za bojové zásluhy, Za vítězství nad Německem a Za osvobození Prahy a Řádu rumunské koruny IV. třídy (1947)
vzdělání
Vojenská akademie M. V. Frunzeho v Moskvě, 1945–1947
Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze, promoce 1967
zaměstnání
Voják z povolání
Pomocný elektrikář
Ředitel podniku
poznámky
Po německé okupaci odešel v květnu 1939 ilegálně do Polska a odtud pokračoval později dále do Sovětského svazu. Zde byl internován za nedovolený přechod hranic a odeslán na dobu tří let do pracovního tábora (gulagu). Po vypuknutí války mezi SSSR s Německem byl propuštěn a 29. 6. 1942 prezentován v hodnosti četaře aspiranta u vznikající čs. vojenské jednotky v Buzuluku. V boji u Sokolova 8. 3. 1943 velel v hodnosti podporučíka četě minometné roty 1. čs. samostatného polního praporu. Účastnil se i dalších bojů 1. čs. samostatné brigády resp. I. čs. armádního sboru v letech 1943–1945 (boje o Kyjev, u Žaškova a Bílé Cerkve, v oblasti Dukelského průsmyku) postupně ve funkcích velitele protitankové čety, později roty, a důstojníka operačního oddělení štábu. Na konci války měl hodnost kapitána pěchoty v záloze, na štábního kapitána byl povýšen v červnu 1945. Rozhodl se, že se stane vojákem z povolání a ještě v roce 1945 byl vyslán na Vojenskou akademii M. V. Frunzeho v Moskvě, kterou absolvoval v roce 1947. V říjnu 1946 byl přeložen do kategorie důstojníků generálního štábu (gšt.) a usnesením vlády ČSR ze 4. 2. 1947 povýšen na majora gšt.
Po návratu ze studií v SSSR působil na Hlavním štábu čs. armády, ale už 7. 3.1948 byl zatčen a obviněn, že „za spoluúčasti několika jiných osob se pokusil uprchnout do Německa, aby se tam spojil s protistátními živly a zároveň tam cizím vojenským činitelům vyzradil své obsáhlé vojenské znalosti.” Dne 13. 5. 1948 byl odsouzen Vrchním vojenským soudem v Praze za „zločin dezerce, pokus o zločin vojenské zrady a pokus o zločin úkladu proti republice” k trestu smrti; byl degradován na vojína, přišel o všechna vyznamenání a na dobu 10 let i o čestná občanská práva. Zároveň však soud trest smrti vzhledem k jeho bojové činnosti v zahraniční armádě změnil na 18 let těžkého žaláře. V roce 1952 došlo na popud manželky Josefa Kosíka k obnově procesu, původní rozsudek byl zrušen a vynesen nový, odsuzující nyní již vojína Kosíka k 15 měsícům vězení. Dne 4. 11. 1952 byl propuštěn na svobodu, avšak bezprostředně poté povolán na „mimořádné cvičení” k 63. pomocnému technickému praporu (PTP) v Novákách na Slovensku, kde zůstal do 28. 9. 1953.
Když se vrátil do Prahy, začal pracovat jako elektrikář u Čs. státních drah. Při zaměstnání vystudoval elektrotechnickou fakultu pražského Českého vysokého učení technického a 15. 5. 1967 byl promován inženýrem. Ještě před dokončením studií se 1. 1. 1966 stal ředitelem závodu Elektro při Železničním stavitelství v Praze, v této funkci působil až do odchodu do penze.
Po roce 1989 byl Josef Kosík – bohužel již jen posmrtně – plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka gšt. Dne 30. 9. 1993 jej pak prezident České republiky Václav Havel povýšil in memoriam na generálmajora.
prameny, literatura
autor
JMik
