Josef Borovička - Profil osobnosti

Josef Borovička

prof. PhDr. Josef Borovička

* 25.5.1885 Havlíčkův Brod – † 23.4.1971 Praha

historik, zemský archivní rada, perzekuce po roce 1948

národnost

česká

zajímavé okolnosti

Jeden z posledních významných žáků historika Jaroslava Golla.
V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů.

vzdělání

1896–1903 gymnázium v Havlíčkově Brodu,
FF UK v Praze - historie (současně studoval i moderní filologie),
Institut pro rakouský dějezpyt ve Vídni - pomocné vědy historické a dějiny umění (ukončeno v roce 1907),
doktorská práce v Praze: K dějinám církevních soudů v Čechách v době předhusitské (od roku 1908), habilitace na UKo (1925), profesura v roce 1931

dílo

zobrazit

Publikační činnost:
- Královský český zemský archiv 1862–1912.
- psal pro Národ.
- Dějiny lidstva.
- Česká Praha a Moravan Boček. Z historie vědeckých styků Čech a Moravy v době předbřeznové, in: Časopis Společnosti přátel starožitností 66, 1958, s. 144–157.
- Žižka z Trocnova, in: Ottův slovník naučný. Sv. 27, Praha 1908, s. 870–877.
- Čechové ve Španělích. Tři kapitoly, in: Lumír 40, 1912, s. 30–39, 72–82, 182–188, 210–216.
- Revoluční hnutí na Slovensku 1918, in: Naše revoluce 8, 1932, s. 75-88, 147-185.
- Počátky kancléřování Zdeňka z Lobkovic, in: Sborník prací věnovaných prof. dru. G. Friedrichovi k 60. narozeninám 1871–1931, Praha 1931, s. 435–455.
- Palackého italská cesta r. 1837, in: ČČH 24, 1918, s. 165–208.
- František Palacký, in: Z malých začátků, Praha 1918, s. 203–261.
- Masaryk, Tomáš Garrigue, in: Ottův slovník naučný nové doby, Praha 1936, s. 83–103.

zaměstnání

praktikant v Zemském archivu v Praze (od roku 1908),
archivář v zámeckém archivu v Nových Hradech, v královském archivu v Simancasu ve Španělsku, archivní úředník v Zemském archivu v Praze,
zemský archivní rada (1922),
archivní rada na MŠNO (1919),
přednášel na univerzitě v Bratislavě (od roku 1923) a na MU v Brně (od roku 1936, 1938–1939, 1945–1946),
prozatímní správce a vedoucí Archivu ministerstva vnitra (od roku 1945),
profesor na Vysoké škole politické a sociální v Praze (od roku 1946)

odborné a zájmové organizace

člen lóže Svobodných zednářů,
spoluzakladatel Státní archivní školy a Českého historického ústavu v Římě,
člen redakce Časopisu archivní školy,
spolupracovník a člen redakčního kruhu časopisu Naše revoluce

poznámky

Kromě Jaroslava Golla ho též vyučovali historikové Josef Pekař a Gustav Friedrich.
Zabýval se otázkami archivní teorie a organizací archivů v českých zemích, pracoval také na koncepci zřízení národního archivu.
Stal se členem československé delegace na pařížských mírových jednáních v Paříži v roce 1919.
Také působil jako konzultant T. G. Masaryka pro moderní dějiny, spolupracoval s ním na jeho díle Světová revoluce a patřil tak k tzv. hradním historikům.
Dne 1. 12. 1949 byl vzat do vyšetřovací vazby ve věznici Praha Ruzyně kvůli údajnému spojení s bývalým ministrem Hubertem Ripkou.
Odsouzen Státním soudem Praha dne 21. 7. 1950 v procesu Čupera a spol. za zločin přípravy úkladů podle zákona 50/23 Sb. k trestu těžkého žaláře na 8 let, peněžitému trestu 10 000 Kčs a konfiskaci poloviny jmění.
Trest vykonával na Borech a ve Valdicích a vězeňský pobyt zhoršil Borovičkův zdravotní stav. Byl propuštěn na podmínku 13. 4. 1954 po opakovaných žádostech jeho dcery i členů akademické obce. Vrátil se domů do nuzné sociální situace. Po prominutí vedlejšího trestu v roce 1955 se situace zlepšila a získal důchod 1410 Kčs. Po propuštění mu byl sice vrácen majetek, nastupující normalizace ale zmařila pokus o Borovičkovu rehabilitaci.

(Informace o poválečných osudech osobnosti na základě svého výzkumu doplnil pro naši encyklopedii pan Roman John, děkujeme.)