1898 Zřízení druhé elektrárny v Brně

Zřízení druhé elektrárny v Brně

1898 (1898–1912)

ulice

Plynárenská

číslo orientační

katastr

Zábrdovice

charakteristika

Druhá brněnská elektrárna byla postavena v letech 1897–1898 při ulici Plynárenské v těsném sousedství plynárny, se kterou od roku 1898 tvořila společný podnik ve vlastnictví města.

zajímavosti

První elektrárna byla v Brně postavena již v roce 1882 v souvislosti s vybudováním nového městského divadla v prostoru zbouraných hradeb na Císařské třídě (dnes Malinovského náměstí).
Mezi první významné odběratele nové elektrárny patřilo divadlo, které v roce 1898 ukončilo provoz vlastní elektrárny, dále město se svým veřejným osvětlením (nejprve na Malinovského náměstí, později náměstí Svobody, prostor před hlavním nádražím a zejména od roku 1900 dvě tratě městské elektrické dráhy.

poznámka

Stavbu pro město realizovala norimberská společnost Elektrizitäts-Aktiengesellschaft Schuckert & Co. v letech 1897–1898. Původně byla elektrárna vybavena trojicí kotlů britské firmy Babcock & Wilcox s přehřívači, ekonomizérem systému Green a trojicí tehdy moderních Collmannových parních strojů. Výkon parních strojů tvořil 900 HP a na ně připojené tři generátory na střídavý proud poskytovaly elektrický výkon 600 kVA.
Čtvrtý parní stroj byl přistavěn již v roce 1899, o rok později byla k parním strojům přistavěna dynama na stejnosměrný proud pro tramvaje (celkem 750kVA, což odpovídá zhruba příkonu jedné tramvaje Škoda 15T) a akumulátorová nárazová baterie. Po dalším roce byla dynama nahrazena třikrát výkonnějším dynamem s vlastní turbínou a po dvou letech (1903) přibyly další tři kotle a turbína. O dalších 5 let později (1908) byla pořízena třetí turbína s turbogenerátorem na střídavý proud a turbodynamem na stejnosměrný proud. Tou dobou zbývaly už jen 4 roky provozu.
Budova byla v provozu do roku 1912 jako uhelná elektrárna, od tohoto roku bylo Brno zásobováno proudem z nově vybudované elektrárny v Oslavanech a v bývalé elektrárně byla zřízena jiná zařízení související s distribucí elektřiny. Většina strojů byla prodána, z kotlů byly čtyři prodány a ostatní zůstaly na místě a sloužily pro výrobu páry k vytápění dílen, kanceláří, bytů a plynojemů, dále pak k pohonu parních strojů v čistírně plynárny a ve čpavkárně. Město si však ve smlouvě ponechalo právo vyrábět proud ve své smetárně, kde byly instalovány některé stroje ze zrušené elektrárny, jinak se však zavázalo po dobu třiceti let odebírat veškerý proud k napájení městské sítě z Oslavan. Od této doby sloužila brněnská městská elektrárna pouze k transformaci a rozvodu proudu.

O tom, jak vážně tehdy v Brně podcenili nastávající rozvoj spotřeby elektrické energie, svědčí, že elektrárna byla během svého krátkého období provozu víceméně neustále rozšiřována a zvětšována.

Budova zůstala součástí areálu plynáren a je dodnes využívána jako provozní zázemí a kanceláře elektrárenské a rozvodné společnosti E.ON.