Radost-Bio Ilusion; Radost; Radio; Bajkal; Kino Varieté; Městská tržnice
Radost-Bio Ilusion; Radost; Radio; Bajkal; Kino Varieté; Městská tržnice
Cejl 52/254
V budově městské tržnice bylo od roku 1926 provozováno kino.
Brno-Zábrdovice
– licence: Pomocný fond čs. legionářů a válečných invalidů v Brně (žádost 1. 2. 1926, licence udělena 30. 11. 1926)
Ferdinand Pernica (žádost 17. 6. 1941, licence udělena 26. 2. 1944)
– správce: Josef Schwab (ředitel), Karel MIkeš, Karel Tesař, Ferdinand Pernica
– promítač: Eduard Mazurek.
- Kino 11. 12. 1926–1993 (?)
- 1979–1993 (?) Radost-Bio Ilusion
- 1949–1979 Radost
- 1940–1949 Radio
- 1935–1940 Bajkal
- 1926–1935 Kino Varieté (29. 8. 1930 ozvučení kina, film Fantom štěstí; 1934 zrušení varietního programu a hostinské koncese).
Tělocvična německého Turnvereinu 1898–1912
Brno: první kino v Brně s širokoúhlým promítáním - 11. 10. 1957
Kino bylo prvním v Brně s tzv. rozšířeným promítáním (23. 11. 1956 – film Hra o život) a prvním kinem v Brně s širokoúhlým promítáním (11. 10. 1957 – film Tři muži ve člunu). V letech 1973–1978 v kině promítán (s přestávkou 1974–1975) program filmů Ponrepo.
Přechodná uzavření kina:
- 3. 2. 1934 – 2. 11. 1934 (film Záhadná Miss Baskerville)
- únor (?)1935 – 4. 12. 1935
- 15. 4. 1945 – 27. 7. 1945: válečné události a poškození kina (film San Demetrio)
- 24. 5. 1948 – (15. 10. 1948): stavební úpravy
- červen 1949 – 29. 7. 1949: menší stavební úpravy
- 30. 3. 1951 – 30. 8. 1951: stavební úpravy
- 20. 11. 1970 – 15. 10. 1971: stavební úpravy (film Sto pušek)
- 9. 12. 1974 – 28. 2. 1975: stavební úpravy.
Záměr Městské správy kin uvádět starší filmy z filmotéky Českého filmového ústavu v Praze se začal realizovat od 29. 6. 1979. V souvislosti s tím rozšířilo kino název na RADOST-BIO ILUSION (film Advokátka Věra).
Zajímavé a zcela neobvyklé byly okolnosti kolem vzniku projektu. Brněnským radním se tak zalíbily dvě stejné stavby tržnic v chorvatské Rijece, že požádali tamní radnici o plány. Podle nich pak nechali o deset let později, tedy v letech 1890–1891, postavit naprosto věrnou kopii. Autorem projektu byl vedoucí městské technické kanceláře v Rijece Ing. Igor Vauchnig.
Přízemní objekt se skládá ze tří celků, dvou kratších průčelních front, které jsou postaveny z omítaných cihel a svírají střední trakt. Ten byl navržen kontrastně - masivní vyzděný sokl nese subtilní kovovou prosklenou konstrukci. Spojení "vysoké" architektury, reprezentované tady historizující vstupní částí, která připomene vítězný oblouk, s "inženýrským" stavitelstvím nebylo tehdy neobvyklé - užívalo se ho právě při stavbách tržnic a výstavních pavilonů. Po stranách vstupu jsou umístěny reliéfní obrazce v plastických rámech, v nichž bohatý štukový dekor s motivy ovoce a zeleniny odkazuje na podobné rokokové hříčky.
Pokusem o sjednocení takové stylové roztříštěnosti je několikanásobné užití trojčlenného systému, který se objevuje v základním rozvržení hmot, v řešení vstupní části nebo v podobě trojdílných oken o 12 polích.
Tržnice svému účelu sloužila jen krátce, už v roce 1898 byla adaptována na tělocvičnu německého Turnvereinu, v roce 1912 přestavěna znovu na tržnici, později také na kinosál (1926) 502 míst, 140 u 16 stolů, po stranách sálu 156 a 134, galerie 12 míst a 24 míst ve 4 lóžích.
Stavební úpravy kina:
- 1934: první velká adaptace kina - odstranění stolů, snížení počtu míst na 429 (351 sklopných sedadel a 78 židlí), úprava promítárny a schodiště
- 1935: úprava hlavního vchodu, vestibulu, nová čekárna, zrušení galerie, zazdění oken, zavedení ústředního topení, úprava sociálního zařízení, zvýšení počtu sklopných sedadel na 473
- 1948: úpravy sálu, zvýšen počet míst na 604
- 1949: přemístění pokladny do zrušené kanceláře a jiné menší úpravy
- 1970–1971: generální oprava elektrického vedení, úprava interiéru, výměna starých sedadel, jejich počet snížen na 383
- 1974–1975: výměna podlahy a další úpravy.
Jan Šimko
vystupoval zde
2. 3. 1939
Slavnostní premiéra filmu Nezapomeneme...
Lk, Fl
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.