Sídliště Lesná

historický název

Za Tišnovkou

území

Brno-Lesná

vznik

výstavba započata v roce 1962

stavební vývoj

Architektonická a urbanistická koncepce sídliště Lesná vznikla v roce 1959 po rozhodnutí vlády řešit bezútěšnou bytovou krizi, která se ani po 15 letech po válce nepodařila vyřešit. Lesná byla ve své době výjimečným projektem, neboť byla do té doby bezprecedentním a nejrozsáhlejším obytným projektem, který byl v Brně realizován. K počátku výstavby došlo v roce 1962. V této době již existovala část sídliště Juliánov a kompletně postaveny byly již i panelové domy v Černovicích. Rudiš (2005) označoval samotné prosazení konceptu Lesné jako velice problematické, neboť dosavadní názory na panelová sídliště, jako schémata nevyhovující způsobu života obyvatel ani morfologii stavenišť, nebyly přijímány po zkušenostech s předešlou výstavbou kladně.

Výstavba započala v roce 1962. Vedoucím projektantem sídliště byl Ing. arch. František Zounek. Jako vedoucí architekti jsou dále uvedeni Ing. arch. Viktor Rudiš, Ing. arch. Ladislav Volák a Ing. arch. Miroslav Dufek. Architekt Rudiš je především autorem několika center občanského vybavení sídliště, u koncepce pak byl spoluautorem. U dalších center, škol, školek, jeslí a některých výškových domů je autorem architekt Dufek, Ing. arch. František Zounek byl pak autorem většiny bytových domů a spoluautor školek a jeslí. Projekt zahrnoval 5 920 bytů pro 20 500 obyvatel, přičemž původní záměr ukončit výstavbu v roce 1966 byl později změněn na rok 1970.

Výhodou a zároveň překážkou při koncepci sídliště byl samotný terén, kde měla být výstavba započata. Stavba sídliště na zelené louce na severním okraji města ulehčila urbanistům a architektům otázku splynutí moderního sídliště s původní starou zástavbou. Lesná vznikla jako zcela nový katastr s originálním označením bez jakékoli návaznosti na starší osídlení. Velkou nevýhodou však byla silná členitost terénu, jehož středem prochází hluboký zářez Čertovy rokle. Rudiš se snažil o co nejpřirozenější splynutí panelové zástavby s terénem. Inspirací k projektu Lesné byl záměr postavit zahradní město podle obytné čtvrti Tapiola ve finském městě Espoo. Tak vznikl soubor v dominantní poloze nad Brnem na okraji lesů, který obklopuje parkově upravenou rokli.
Sídliště je komponováno skupinami výškových, deskových, řadových a bodových domů, které z ptačí perspektivy tvoří spíše nesourodý celek. Při bližším ohledání však představují organizované obytné celky se čtyřmi obchodními centry, tvořícími náměstí čtyř okrsků.
Přírodní podmínky jsou zde respektovány a panelové domy věrně kopírují zvláštnosti terénu, vesměs po vrstevnicích. V posledních letech se uvažovalo o vyhlášení Lesné jako kulturní památky, nicméně sám Viktor Rudiš dnes už tvrdí, že Lesná řadou nevhodných architektonických zásahů (nadstavby, podkrovní byty, dostavba balkónů a lodžií) ztratila svůj původní koncept.

Sídliště obepíná silnice Okružní a Seifertova, kterou obsluhuje autobusová doprava, zatímco uvnitř sídliště jsou pouze cesty určeny k pěší docházce a slepé odbočky pro parkování. Terénní specifika Čertovy rokle byla využita k vybudování tramvajové linky. Diferenciace sídliště do čtyř okrsků reflektoval sociální status potenciálních obyvatel.
První a druhý okrsek zahrnoval byty s nižším standardem, zatímco okrsky tři a čtyři disponovaly vícepokojovými prostornějšími byty s vyšším obytným standardem. Základním stavebním typem domu je osmipodlažní deskový dům, který dosahuje šíře až 200 m a tvoří samotnou hranici psychologické únosnosti. Monumentální měřítko budov však stírá poměrně velkorysý rozestup budov a okolní parková úprava.
V roce 2001 sídliště Lesná vykázalo 12 828 obyvatel v 6 016 bytech, počet obyvatel v prakticky stejném počtu bytů jako při založení sídliště tak poklesl téměř na polovinu.

obrazy