Sídliště Vinohrady
Brno-Židenice
výstavba započata v roce 1983
V roce 1978 byl vypracován podrobný projekt výstavby panelového sídliště, který se měl koncepčně podobat projektu sídliště Lesná.
Na vzniku vinohradského projektu se podílela řada architektů, zejména Jan Doležal, Miroslav Dufek, Aleš Janáček, Pavel Pešek a Vítězslav Vaněk. Architekti a urbanisté se v případě projektování Vinohrad nesnažili zakomponovat do stavebních plánů původní osídlení, a tak bylo rozhodnuto o vybourání veškeré zástavby osady Hamburk, která tak musela ustoupit projektu nového sídliště.
Se samotnou výstavbou se započalo v roce 1983, prakticky ihned po dokončení sídliště Líšeň, a už od samého počátku se vinohradské sídliště odlišovalo od jeho ostatních brněnských předchůdců.
Na Vinohradech byla použita inovativní metoda rozvodu vody a elektřiny v podobě tzv. kolektorů, která se stala inspirací pro projektanty dalších sídlišť nejen u nás, ale i v jiných evropských zemích. Kolektorová metoda byla později použita také při výstavbě sídliště Kamenný vrch. Kolektory zásadním způsobem usnadňují kladení inženýrských sítí a jejich následnou údržbu, nicméně velkou nevýhodou je, že mají-li si maximálně zachovat své technické a ekonomické přednosti, předurčují tak výslednou podobu sídliště do více méně čtvercového rastru. Dalším inovativním prvkem bylo použití do té doby nevídané barevné škály fasád jednotlivých domů, což dodávalo Vinohradům punc novosti a jakýsi odklon od uniformity sídlišť budovaných v 60. a 70. letech.
Celý komplex sídliště měl být dokončen v roce 1988, nicméně v té době byla stavebně ukončena pouze bytová výstavba. Občanská vybavenost v této době prakticky neexistovala a byla postupně dotvářena až v průběhu 90. let.
K prodlení výstavby obslužných budov došlo zejména v důsledku změny konceptu obytné části sídliště. Původní projekt předpokládal spíše nižší obytné budovy a více okolní zeleně.
V průběhu výstavby však došlo k úpravě konceptu, ve kterém bylo schváleno zahuštění sídliště dalšími jedenáctipatrovými věžovými domy na konečný počet 4 500 bytových jednotek. Původní koncept sídliště se dnešnímu obrazu Vinohrad příliš nepodobá.
Ač je sídliště umístěno na masívu Bílé hory ve výšce kolem 260 m n. m., terén, na kterém stojí panelové domy není členitý. Osu Vinohrad tvoří Pálavské náměstí, které člení sídliště na dvě části, severní a jižní.
Podobně jako u Líšně, Bohunic nebo Lesné obklopuje sídliště okružní komunikace – Žarošická, Jedovnická, Věstonická a Tvrdonická. Urbanisticky jsou Vinohrady koncipovány do čtvercových jednotek. Šachovnicový charakter sídliště, vzniklý v důsledku kolektorové metody, dotváří síť bočních ulic, které jsou důsledně rovnoběžné západovýchodním směrem, zatímco pěší komunikace tvoří výhradně severojižní rovnoběžky. Kontrastem k jednoduchému ortogonálnímu řešení uliční sítě je naopak velmi pestré zastoupení typově rozdílných panelových domů, které však v konečném důsledku tvoří také opakující se matici. V každé ulici jsou tak zastoupeny čtyřpodlažní a osmipodlažní deskové domy, stejně tak jako jedenáctipatrové věžové domy, které tvoří celkově velmi rozmanitý výškově členitý komplex.
Obyvatelé Vinohrad prakticky od svého nastěhování řešili zoufalý nedostatek služeb. Plánovány byly tři základní školy, vznikly pouze dvě a to až v průběhu 90. let, stejně tak jako byla projektována výstavby tří vzájemně propojených obchodních center (OC I, OC II, OC III) na Pálavském náměstí, z nichž bylo postaveno pouze OC I. V případě OC II nedošlo k jeho dokončení a na místě plánovaného OC III je dnes vybudován park. V původních plánech byla zakomponována také velkoryse pojatá sportovní hala, k jejíž výstavbě však už nedošlo.
Vinohrady byly jedinou městskou částí, ve které neexistoval kulturní sál. Problémem byla dokonce i výsadba trávy a stromů, které opakovaně hynuly na špatných půdních podmínkách a teprve až po navezení stovek kubíků zeminy se podařilo na Vinohradech poskytnout jejím obyvatelům příjemné životní prostředí. Situace vybavenosti službami je v současné době relativně vyřešena. Na sídlišti dnes existují dvě základní školy, čtyři mateřské školy, základní umělecká škola, zdravotní středisko, dům s pečovatelskou službou nebo Dům dětí. V Mikulovské ulici byl postaven bezbariérový dům pro tělesně handicapované, kde našlo chráněné bydlení mnoho vozíčkářů.
Obrovským problémem však zůstává otázka parkovacích kapacit sídliště. V době vzniku sídliště v 80. letech projektanti předpokládali jeden osobní automobil na čtyři rodiny, dnes je tento předpoklad mnohonásobně překonán. Neúnosný stav se podařilo částečně vyřešit stavbou garáží při ulicích Žarošická a Věstonická a většina vnitřních ulic okolo obvodové komunikace se stala jednosměrnými, čímž se podařilo vytvořit alespoň několik desítek parkovacích míst podél jedné strany vozovky. Ani tím však problém není vyřešen a vzhledem k okolnímu terénu není ani možnost pro další výstavbu směrem do šířky. Dopravní spojení s centrem zajišťuje autobusová a od roku 1987 i trolejbusová doprava.
Vysokoškolské kvalifikační práce
MJ
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.