Františkánská

MPR Brno

Brno-město

V období středověku nebylo předmětné území zahrnuto do vlastního jádra města Brna, nacházelo se vně městských hradeb. Do organismu města však bylo začleněno prostřednictvím předměstí, které na něm vyrostlo. Od 14. století sem zasahovala zástavba druhé předměstské čtvrti, nazývané též Před Měnínskou branou nebo Koželužskou.
Útlum vývoje pro brněnská předměstí znamenalo 15. století. V důsledku husitských a pak česko-uherských válek totiž došlo k jejich výraznému poškození a redukci zástavby.
V průběhu 16. století sice docházelo postupně k novému rozvoji předměstí, ten ovšem nedosáhl předhusitské úrovně (Kuča 2000, 55-58).
Do poloviny 17. století pak bylo pro předměstské osídlení nepříznivé zesilování městského opevnění, avšak naprostou katastrofu představovalo dvojí švédské obléhání v letech 1643 a 1645 a následná přeměna Brna na barokní pevnost.
Již před prvním švédským obléháním roku 1643 dalo samo město vypálit a strhnout budovy, které by ztěžovaly přehled obránců a umožňovaly Švédům snazší a krytý přístup. Ještě citelnější byly přípravy na druhé švédské obléhání roku 1645.
Vlastní obléhání a vojenské akce pak toto katastrofální postižení předměstí dovršilo. Obnovována byla pak jen zástavba ve větší vzdálenosti od obvodu budovaného barokního opevnění. Námi sledovaná druhá předměstská čtvrť zanikla. Část jejich plochy zabral vnější bastionový pás (Kuča 2000, 79). Ten zde vydržel až do roku 1809, kdy byl zrušen po obsazení Brna napoleonskými vojsky. Destrukce začaly 28. 9. 1809. V daném prostoru vznikly sady a začal se rozvíjet parkový pás. V roce 1816 byl zrenovován a dále rozvíjen z popudů hraběte Mitrovského.
Další úpravy byly provedeny v letech 1835–1843 (Kuča 2000, 93, 95). Roku 1864 se začalo s výstavbou okružní třídy, k níž rozhodující podnět přineslo dlouho očekávané rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 25. 12. 1852, jímž Brno přestalo být vojenským uzavřeným městem.

Malinovského náměstí

Brno-střed

2003 Malinovského náměstí

Sed