Věra Dvořáková

* 14.6.1912 Krásno nad Bečvou (dnes Valašského Meiříčí, okres Přerov) – † 3.6.1942 Brno, Kounicovy koleje


válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; druhé stanné právo; učitelé Země moravskoslezské


rodné jméno

Dvořáková


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


příčina úmrtí

popravena


bydliště

Přerov, Hlavní 17 (od 1. 9. 1941),
Klenovice na Hané (okres Prostějov, od prosince 1941 do druhého zatčení)


vzdělání

gymnázium ve Valašském Meziříčí,
jeden ročník LF UK v Praze,
čtvrtý ročník Učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí (složila zkoušku učitelské dospělosti),
v roce 1938 získala učitelskou způsobilost pro obecné školy


vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (udělen 13. 4. 1946 prezidentem republiky)


jiné pocty

její jméno je uvedeno hned na několika místech:
- na pamětní desce na dělnickém domě ve Valašském Meziříčí-Krásně, věnované členům čs. sociální demokracie,
- na pamětní desce členů Sokola ve Valašském Meziříčí, Sokolská ulice,
- na pamětní desce na budově Obecního úřadu v obci Buk (okres Přerov)


zaměstnání

výpomocná učitelka na několika moravských školách (od roku 1935),
obecná škola v Buku (od září 1939, nejdříve jako zatímní učitelka, od dubna 1940 definitivní učitelka),
obecná škola chlapecká Komenského v Přerově (od září 1941),
obecná škola v Klenovicích na Hané (od 1. 12. 1941)


politická orientace

čs. sociální demokracie (1931–1938)


odborné a zájmové organizace

Sokol Valašské Meziříčí


poznámky

Poprvé byla gestapem zatčena 2. 10. 1941 v souvislosti s odchodem do ilegality její sestry Marie Dřevojánkové, u které bydlela od září 1941, když nastoupila učitelské místo v Přerově. Po zatčení byla Věra Dvořáková předána venkovní úřadovně gestapa v Olomouci, vyšetřována pro podezření, že o odbojové činnosti sestry a jejího manžela věděla. Protože gestapo nic nezjistilo, byla 22. 11. 1941 z vazby olomouckého gestapa propuštěna.
Po zatčení manželů Dřevojánkových 26. 5. 1942 byla Věra Dvořáková ve stejný den opět zatčena a dopravena do věznice Okresního soudu v Přerově. Při výsleších trvala na své výpovědi z podzimu 1941, také popřela, že by věděla o odchodu do zahraničí svého švagra Františka Lančíka a jeho syna. Nakonec gestapo získalo důkazy, že podporovala manžele Dřevojánkovy v ilegalitě, nenahlásila jejich pobyt gestapu, proto byla odsouzena stanným soudem v Brně dne 3. 6. 1942 k trestu smrti a týž den popravena v Kounicových kolejích. Zpopelněna byla v Krematoriu města Brna 4. 6. 1942.
Patrně byla také v kontaktu s parašutisty, podílela se tedy na odbojové činnosti; není proto přesné tvrzení, že důvodem její popravy bylo příbuzenství se švagrem Františkem Lančíkem, který byl i se synem v zahraniční armádě.






osoba na objektech

učitelé Země moravskoslezské
pamětní deska: Moravské náměstí 6/01


události

4. 6. 1942
Zápis popravených v Brně 3. 6. 1942
v protokolu uvedena pod číslem 2236 e
3. 6. 1942
Popravy ve druhém stanném právu v Brně (středa 3. června)
jedna z popravených


Menš


Aktualizováno: 27. 03. 2020