Josef Šíma
* 3.3.1896 Brno – † 9.1.1951 Brno (zemská nemocnice)
válka a odboj 1914–1919; legionář ruský
Schima
česká
Rakousko-Uhersko, ČSR
ve sčítání obyvatelstva se rodina hlásila k německé národnosti, všechny zápisy v matrikách jsou uváděny v němčině (-Menš)
Brno, Waisenhausgasse 23
pomocný řezník (před první světovou válkou)
V rakousko-uherské armádě vojín 8. pěšího pluku. Zajat: 30. 10. 1915, Lublin. Jako zajatec pracoval v cukrovaru v obci Kekino v Charkovské gubernii. Do čs. legie v Rusku zařazen 5. 11. 1917, 3. střelecký pluk, vojín. V důsledku chronického zánětu středního ucha
byl lékařskou komisí v Čeljabinsku 16. 10. 1918 uschopněn pouze k neaktivní službě v týlu. Pro stejné zdravotní potíže vyřazen z roty sloužící v týlu, odeslán k doplňující službě do Omsku, kam však nedorazil.
V databázi wwv.vuapraha.cz je uveden konec v legiích 4. 7. 1919, poslední útvar: 3. střelecký pluk, poslední hodnost: vojín, vrátil se do vlasti. Domů se vracel z Vladivostoku s manželkou a dcerou transportem lodí Almeria.
Po návratu do Brna došlo k rozvratu manželství (soudně však nebylo zřejmě rozloučeno), již v září 1922 řešil okresní soud v Brně jejich rodinné problémy, Josef Šíma uvedl „nepřekonatelný odpor“ k manželce.
Ani jednomu z manželů se nedařilo ekonomicky dobře, dostali se i do problémů se zákonem. Josef Šíma nebyl schopen doložit některé doklady o svém působení v legiích (zejména z doby onemocnění), nakonec mu byla uznána služba v legiích jen od 5. 11. 1917 so 4. 7. 1919. Protože byl 22. 1. 1925 odsouzen Krajským soudem v Chrudimi za krádež k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce těžkého žaláře, přišel tak o výhody určené legionářům.
Ludmila Šímová (Ljubov Melkich (též Mělkina, Mělká))
sňatek: 11. 11. 1919, Verch Udinsk, nebo 10. 10. 1920, Berezovka
Waisenhausgasse
rodný dům (dnes Grohova)
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.