česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Narodil se jako syn hajného. V 15 letech nastoupil do praxe na velkostatku hraběte Bedřicha Kinského, který mu poskytl prostředky ke studiu na českém lesnickém učilišti v Písku. Od roku 1901 byl ve službách knížete Schönburg-Hartensteina, nejprve na polesí v Miletíně, od roku 1909 pak v Králově Poli, kde působil jako nadlesní (později lesmistr) a zároveň správce velkostatku. Souběh funkcí byl důsledkem toho, že naprostou většinu velkostatku tvořily právě lesy.
Kromě úspěšného působení v odborné funkci byl činný i veřejně, jednak v zájmovým lesnických organizacích, jednak v královopolském zastupitelstvu.
V letech 1920–1926 se velmi angažoval ve sportovním hnutí na místní i celostátní úrovni. V době, kdy byl místopředsedou Čs. fotbalového svazu a předsedou Západomoravské fotbalové župy svedl statečný leč marný boj proti profesionalizaci kopané a sportu vůbec. Nelichotivě se o něm zmiňuje Karel Ullmann ve své vzpomínkové knize Po zavátých stopách mého života (Brno, 1948).

Miletín čp. 9, okr. Nová Paka (v době sňatku),
Brno-Královo Pole, Božetěchova 1 (od roku 1909)

měšťanská škola v Kostelci nad Orlicí (česká) a v Králíkách (německá),
lesnické učiliště v Písku,
mimořádný posluchač na Vysoké škole zemědělské ve Vídni (v roce 1907)

1892 praktikant na velkostatku Bedřicha Kinského v Kostelci nad Orlicí (+ studium v Písku),
1896 lesní adjunkt na velenovském revíru boskovického statku,
1899 roční vojenská služba v Liberci (superarbitrován, vrátil se do Boskovic),
1901 vedoucí polesí u knížete Schönburg-Hartensteina v Miletíně,
1909 nadlesní a správce velkostatku Schönburg-Hartensteinů v Králově Poli,
1921 jmenován lesmistrem

Ústřední jednota čs. lesnictva (člen výboru a předseda brněnského krajského odboru),
Volné sdružení lesních správ (jednatel),
Ústřední svaz čs. státních a soukromých zemědělských a lesních zaměstnanců (spoluzakladatel, dlouholetý místopředseda brněnského krajského odboru),
Okrašlovací spolek v Králově Poli,
S.K. Královo Pole (spoluzakladatel, jistý čas předseda),
Čs. fotbalový svaz (1923–1924 místopředseda),
Západomoravská fotbalová župa (1923–1924 předseda),
Lawn-Tennis Club v Králově Poli (spoluzakladatel)

Soběšický hřbitov, Habrová, hrob č. 72–73, vedle márnice (sám se o vybudování soběšického hřbitova zasloužil)

jeho jméno připomíná nápis na balvanu pod pěšinou, která byla vybudována za jeho působení

Byl vynikající lesní odborník, i když i on podlehl v pěstební činnosti dobové mánii smrkových a borových monokultur.
Velké zásluhy má na rozvoji estetické a rekreační funkce lesů. V brněnském okolí nechal budovat pěšiny, odpočívadla s lavičkami a vysazovat cizokrajné dřeviny.
Na jeho počest byla pojmenována ve 30. letech 20. století budovaná a jím inspirovaná vrstevnicová pěšina (tzv. Morávkova stezka), která je prakticky totožná s pozdější Naučnou lesnickou stezkou Školního lesního podniku Křtiny východně od silnice Soběšice–Útěchov z roku 1972.
S manželkou Marií Morávkovou měli 3 děti: Marie (*25. 3. 1906, +1997, Brno), Věra a Jaromír.
(Podklady k této osobnosti i blízkým příbuzným připravil pan Ladislav Bartoš, děkujeme.)

zobrazit

Karel Ullmann
K. Ullmann psal o K. Morávkovi ve své knize

Marie Morávková (Vališová)
sňatek: 3. 6. 1905, Brno (kostel sv. Tomáše)

Václav Morávek
Barbora Morávková (Friedrichová)

Božetěchova
bydliště

Pěšina Karla Morávka
pamětní kámen: Soběšice 0/01

Soběšický hřbitov
Habrová
místo posledního odpočinku

mapa

Jis