jako chlapec se stal chovancem salesiánského ústavu ve Fryštáku,
první řeholní sliby skládal v Ořechově u Uherského Hradiště 16. srpna 1945,
při zaměstnání koncem padesátých a v šedesátých letech tajně studoval a připravoval se na kněžské povolání,
kněžské svěcení přijal až 13. prosince 1967 z rukou salesiánského biskupa Mons. Štěpána Trochty

po pěti měsících internace v Oseku nastoupil na vojnu k PTP, tam strávil 40 měsíců,
po odchodu do civilu si musel najít zaměstnání, nastoupil jako písař na Vysoké škole báňské v Ostravě a svou pílí se vypracoval na odborného instruktora.pro obor palynologie na téže škole,
po 18 měsících věznění (zatčen 12. dubna 1957) nastoupil do zaměstnání ve Vítkovických železárnách,
v září 1969, na pokyn svých představených, zveřejnil svoje kněžství, brzy potom nastoupil do duchovní správy, nejdříve jako kaplan do Třebovic u Ostravy (1969) a pak jako farář do Pustých Žibřidovic a Nových Losin na Šumpersku,
jeho kněžské působení v ateistickém prostředí bylo tak úspěšné, že bylo potřeba ho „umírnit“, dne 31. ledna 1974 byl odsouzen k 8 měsícům vězení,
po vykonání trestu se přestěhoval do Brna, nastoupil jako sanitář do Nemocnice U svaté Anny,
odpoledne a večer po práci se věnoval mládeži, byl k dispozici pro rozhovory a svátost smíření, po večerech pak vedl kroužky – setkávání se středoškoláky a vysokoškoláky, s nimiž probíral katechismus, asketiku a Písmo svaté,
o prázdninách se věnoval duchovním cvičením v přírodě nebo na chalupách,
po roce 1989 mohl opět oficiálně vykonávat kněžskou službu

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 12, hrob č. 112–114

Během salesiánské praxe v Praze-Kobylisích byl v dubnu 1950 spolu s ostatními řeholníky internován do Oseku u Duchova.

Dne 12. dubna 1957 byl zatčen a odsouzen za protistátní sdružování a podvracení republiky. Po 18 měsících byl propuštěn.

Po politické změně v listopadu 1989 byl vyzván svým ředitelem P. Oldřichem Medem, aby se ujal splnění slibu, který salesiáni dali Panně Marii ve vězení. Slíbili, že jestli dosáhnou svobody a budou-li moci obnovit svou činnost, postaví k její cti v Brně-Žabovřeskách kostel.
Petr Baran v tom viděl Boží vůli a s houževnatostí jemu vlastní se pustil do díla. Kostel byl posvěcen v květnu 1995.
Kromě budování kostela a střediska mládeže se věnoval pastoraci. Každé prázdniny vedl několik turnusů duchovních cvičení pro mládež, o víkendech pořádal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal, zpovídal.

P. Petr Baran, přezdívaný „Děda“, často připomínal svým spolubratrům, že se dohodl s Hospodinem, že bude žít do 80 let. Oslavy osmdesátých narozenin prožil ještě v plné síle jako poděkování za dary, kterými ho Bůh zahrnul. Brzy se ohlásila zhoubná nemoc, která rychle ubírala jeho síly.

„Salesiánské povolání je nádherné. Děkuji Pánu Bohu a Panně Marii, že jsem salesiánem. I když byl můj život velmi pestrý a prošel jsem mnoha protivenstvími, vždycky jsem byl šťastný…“
Naposledy veřejně vystoupil v kostele v Brně-Žabovřeskách na slavnost svatého Jana Boska, kde se se svými přáteli rozloučil slovy: „Očekávám vás všechny v nebi.“

Petr Baran zemřel v Brně uprostřed svých bratří salesiánů ve středu 28. února 2007 ve věku 80 let.
Poslední rozloučení s P. Baranem bylo při mši svaté 9. března 2007 v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně-Žabovřeskách. Poté byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Oldřich Med
spolubratr v řeholní a kněžské službě, podílel se na přípravě a zahájení stavby kostela P. Marie Pomocnice

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů
Foerstrova 2/3088
zasloužil se o výstavbu kostela Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

1. 1. 2000
Zřízení farnosti u kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů
P. Baran se zasloužil o výstavbu kostela 27. 5. 1995
Posvěcení dostavěného kostela Panny Marie
P. Baran se zasloužil o výstavbu kostela 8. 12. 1939
Posvěcení oratoře a příchod salesiánů do Brna - Žabovřesk
salesián, kněz - v době jeho působení ve farnosti byla realizována stavba nového kostela

Ma