česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zastřelen tulákem

Senohrady čp. 3 (rodný dům),
Šafov čp. 80 (doloženo v roce 1922),
Želetice (místo úmrtí)

na domě, kde byli Kliment Florián s manželkou zavražděni, byla až do příchodu nacistů v říjnu 1938 umístěna pamětní deska, poté odstraněna,
jeho jméno je uvedeno na pamětní desce příslušníků četnictva, kteří zahynuli v letech 1918–1945, v Čelechovicích na Hané

praporčík (četnická stanice Želetice)

Jeho jméno uvedeno v projevu zemského četnického velitele Josefa Reifa při odhalení pomníku padlým četníkům.

POHROMA NA ČETNICKÉ STANICI
(Morava)
Osazenstvo četnické stanice v Želeticích v politickém okrese Znojmo, bylo tvořeno třemi četníky. Velitelem byl čerstvě povýšený praporčík Kliment Florián, mající služební byt v četnických kasárnách a tento přímo sousedil se staniční kanceláří. Ve služebním bytě velitele bydlela s ním jeho manželka Marie a dvě děti - 6letý syn a mladší dcera. Na uvedené stanici byl dále zařazen strážmistr Karel Smutný a nováček - četník na zkoušku František Mikulášek.
Dne 7. října 1929 se kolem 19. hodiny na uvedenou četnickou stanici dostavil sedmnáctiletý tulák Josef Baloun ze Smědčic a předstíral, že jej posílá tamní starosta s tím, aby mu četnická stanice poskytla nocleh. Praporčík Florián, který byl jediný z četníků na stanici, nejprve odkázal tuláka k želetickému starostovi, ale poté se ještě rozhodl již z nádvoří kasáren odcházejícího muže perlustrovat a vyzval ho k následování na stanici. Mezitím, co ve staniční kanceláři prohlížel u psacího stolu Balounův domovský list a činil si z něho poznámky, vstoupil do místnosti krejčovský pomocník a několikrát trestaný zločinec František Ellinger z nedaleké obce Žerotice. Po pozdravu se Ellinger tázal, zdali není četnictvem hledán. Velitel stanice Ellingera osobně znal, neboť se jednalo o muže z rozvrácené rodiny, který byl od svých 16 let umístěn v polepšovně, po absolvování vojny se dopustil zločinu žhářství a v době světové války dezertoval a dopustil se ve Vídni zločinu loupeže, pro který byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře. Praporčík Florián sdělil Ellingerovi, že hledán není, ale zároveň jej vyzval, aby setrval, až vyřídí věc s tulákem Balounem, neboť ho chtěl vytěžit k neobjasněným případům drobných krádeží, ke kterým došlo v okolí. V tom okamžiku Ellinger nepozorovaně vyňal z pod kabátu pistoli připravenou ke střelbě a zezadu zastřelil praporčíka Klimenta Floriána.
Na výstřel ve zlé předtuše zareagovala velitelova manželka Marie Floriánová, která přiběhla ze služebního bytu do staniční kanceláře a zde byla Ellingerem okamžitě zastřelena. Pachatel se ještě pokusil zastřelit jejich šestiletého syna, který chtěl ze zvědavosti nahlédnout dveřmi do kanceláře, střela však naštěstí nezasáhla svůj cíl a chlapec stihl uprchnout. Poté Ellinger ještě ohrožoval střelnou zbraní dceru, která se stačila v obytné části domu skrýt. Pachatelé prohledali četnická kasárna, odcizili zde peníze a utekli.
Střelba na četnické stanici přivolala sousedy, kteří v prchajících pachatelích poznali Balouna s Ellingerem, neboť se jednalo o známé firmy. V té chvíli se vracel z celodenní obchůzky strážmistr Karel Smutný, který provedl telefonické vyrozumění sousedních četnických stanic a znojemské pátrací stanice, za účelem vyhlášení pátrání po vrazích. Během necelé hodiny osvítilo dvůr četnických kasáren motokolo znojemské pátrací stanice. Ještě před půlnocí se ze Znojma dostavil okresní četnický velitel, nadporučík výkonný Adolf Zezula, který se osobně ujal řízení pátrání po pachatelích, a velitel znojemského četnického oddělení, štábní kapitán Karel Kopečný, který se ujal osiřelých dětí a odvezl je do svého bytu ve Znojmě.
Druhého dne ráno se na místo dostavila soudní komise za účelem provedení ohledání místa činu a následně byla provedena pitva zavražděného manželského páru.
Ještě týž den byl zatčen jeden z pachatelů, Josef Baloun, který při výslechu uvedl, že ke spáchání činu ho navedl Ellinger, který se chtěl na četnické stanici zmocnit zbraní. V převlečení za četníky chtěli provést loupežné přepadení na řediteli v želetickém zámku. Byli však zaskočeni tím, že v četnických kasárnách narazili na staničního velitele a celou jeho rodinu. Ellinger měl původně spadeno na strážmistra Smutného, který ho vedl v patrnosti jako osobu nebezpečnou a zajímal se o jeho způsob života. Po spáchání činu se rozdělili a dali se na útěk, neboť jim bylo jasné, že budou předmětem zájmu četníků.
Policejní ředitelství v Praze již 9. října 1929 vyhlásilo po Františku Ellingerovi pátrání, které bylo zveřejněno pod číslem 14.663 v Ústředním policejním věstníku, vydaném dne 16. října 1929: „Vražda. Vyobr. Ellinger František (podobenka z roku 1919) vyučený krejčí, lupič, 1. 1. 1891 Vídeň roz., Žerotice okr. Znojmo, přísl., 160 cm vel., štíhlý, rusých vl., neklidného pohledu, na levé oko chybný, nosí světlé šaty a čepici, černé šněr. botky, budiž pro dvojnásobnou vraždu, spáchanou dne 7./10. 1929 v četnické kanceláři v Želeticích u Znojma na veliteli četnické stanice a jeho manželce, zatčen.“ Ačkoliv bylo v pátrací relaci uvedeno, že podobizna pachatele je z roku 1919, ve skutečnosti fotografie pocházela z doby, kdy byl Ellinger v šestnácti letech umístěn do polepšovny.
Již v následujícím vydání Ústředního policejního věstníku ze dne 23. října 1929 byl pod číslem 14.941 uveřejněn zatykač vydaný 11. října 1929 krajským soudem ve Znojmě, u něhož byla fotografie zločince skutečně pořízená v roce 1919, tedy v době, kdy byl odsouzen k desetiletému žaláři pro zločin loupeže. Kromě toho byl upřesněn popis osoby a zvláštních znamení: „Vražda. Vyobr. Ellinger František, přezd. Vančura, krejč. pom., dělník, 1. 1. 1889 (1891) Vídeň roz., Žerotice okr. Znojmo, přísl., posledně tamtéž, 157 cm vel., štíhlý, má tmavorusé vlasy, rusé obočí, těkavého pohledu, na levé oko šilhá, ne levé ruce a na prsou je tetován, mluví česky a německy, u sebe má pistoli systém Steyer, podezření ze zločinu vraždy velitele četn. stan. v Želeticích a jeho manželky“.
Na základě vyhlášení pátrání se četnictvu podařilo ve Znojmě dopadnout i Františka Ellingera, který v době zatčení vypadal díky ztloustnutí a narostlým vlasům zcela jinak, než na posledně zveřejněné fotografii. Ellinger krátce po svém činu prohýřil peníze odcizené na četnické stanici s prostitutkou.
Ministr vnitra vyslovil své zvláštní uznání a pochvalu znojemskému veliteli četnickému oddělení štábními kapitánu Kopečnému za to, jak se ujal osiřelých dětí.
Vrah František Ellinger byl odsouzen následně k trestu smrti, prezident republiky mu neudělil milost. Poprava byla vykonána 1. 12. 1930 na nádvoří věznice krajského soudu ve Znojmě.
(Text z knihy „Páté přikázání“, Praha 2008, poskytl pro naši encyklopedii 16. 4. 2011 její autor, plk. JUDr. Michal Dlouhý. Děkujeme.)

Osiřelé děti Klimenta Floriána dostaly od prezidenta Masaryka a vlády republiky na tehdejší dobu vysokou podporu 60 000 Kč a zemský četnický velitel generál Vladimír Putna jim byl do plnoletosti poručníkem.
(Další informace pro naši encyklopedii doplnil pan Stanislav Grym, děkujeme.)

Vladimír Putna
Vl. Putna se stal poručníkem osiřelých dětí Kl. Floriána Josef Reif
J. Reif jmenoval výslovně v projevu při odhalení pomníku četníků Kl. Floriana

Marie Floriánová
sňatek: 22. 8. 1922, Brno (kostel u sv. Tomáše)

František Florian
Antonie Floriánová (Peřinová)

padlí příslušníci četnictva
pomník: Příční 31/01

1. 5. 1939
Odhalení pomníku četníků padlých při výkonu služby
jeden z příslušníků četnictva země Moravskoslezské, kteří padli ve službě v letech 1918–1938

Menš