česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zastřelen zločincem

Karviná čp. 301

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce příslušníků četnictva, kteří zahynuli v letech 1918–1945, v Čelechovicích na Hané

strážmistr, četnická stanice Jáma Jindřich, okr. Fryštát

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96

Jeho jméno bylo uvedeno v projevu zemského četnického velitele Josefa Reifa při odhalení pomníku padlým četníkům.

NEVYDAŘENÁ POMOC
(Slezsko)
Nejmladší z příslušníků četnické stanice Jáma Jindřichova v politickém okrese Fryštát, strážmistr Otakar Dýr, měl na den 9. února 1932 předepsánu v době od 5 do 16 hodin obchůzkovou službu. Ze služební horlivosti jemu vlastní nastoupil službu již ve 4.30 hodin.
Před pátou hodinou již měl za sebou pěkný kus cesty a nacházel se u vchodu do závodu Jáma Hlubina u Karviné, na samé hranici služebního obvodu sousední karvinské četnické stanice. V tu chvíli potkal strážmistr Dýr jemu neznámého muže, který nesl nějaké balíky. Strážmistr se ve vidině služebního úspěchu rozhodl muže zkontrolovat. Muž se však při spatření četníka začal chovat poněkud neklidně a nesené balíky odhodil u plotu závodu. Četníkovo podezření, že jde zřejmě o nějakého zloděje, se potvrdilo, a proto jej chtěl zatknout. Vzal služební karabinu do ponosu a pomalu k muži přistupoval. Muž však uchopil karabinu za hlaveň, odvrátil ji od sebe a počal četníka kopat nohou do břicha a pěstí ho udeřil do obličeje.
Strážmistr vyzval kolemjdoucího muže, dělníka Antonína Šrubaře, aby mu pomohl chytit muže za ruku a nasadit mu řetízky, jež se snažil vyndat ze služební brašny. Po chvíli přišel k zápasící trojici další dělník Alois Štabla, který ve snaze pomoci četníkovi při služebním zákroku, se ke vší smůle vrhl místo na zloděje, na četníkovi pomáhajícího Antonína Šrubaře. Uvolněný muž okamžitě využil situace a vytáhl z kapsy u vesty opakovací pistoli. Strážmistr Dýr stačil pouze zvolat: „Pozor, vytahuje zbraň, chyťte ho za ruku!“ V tom okamžiku však třeskla rána a četník se svalil na zem se střelnou ranou nad levým okem. Kulka ráže 6,35 milimetru mu prorazila nad levým obočím lebku a uvízla v mozku. Smrt nastala téměř okamžitě. Pachatel po chvíli zmizel ve tmě a dělníci Šrubař se Štablou oznámili případ četnictvu v Karviné.
Na místo události se jako první dostavil velitel karvinské četnické stanice vrchní strážmistr Adolf Winkler se strážmistrem Ladislavem Doskočilem a okamžitě vyrozuměl domovskou četnickou stanici zastřeleného kolegy Dýra a pátrací stanici v Moravské Ostravě.
Po rozednění nalezli četníci při ohledání širšího okolí u plotu do závodu balíky se zbožím, o němž následně zjistili, že bylo odcizeno v krámu trafikanta a obchodníka Buryše, který byl vyloupen předešlé noci. Dále zde byla nalezena šoférská čapka, kterou Dýrův kolega praporčík Arnold Skopil, zastupující nemocného staničního velitele, nedávno spatřil, když si s ní hrály děti havíře Balcárka. A Balcárkova žena byla sestrou praporčíku Skopilovi dobře známého nebezpečného lupiče Dzieržavy! Případ byl v podstatě vyřešen ještě před příjezdem služebního automobilu pátračky.
Ačkoliv byl Rudolf Dzieržava znova propuštěn z ostravského žaláře 17. prosince 1931, stačil za dobu necelých dvou měsíců strávených na svobodě spáchat několik smělých krádeží a četníci z pátračky ho proto měli delší dobu v merku.
Kroky četníků tedy směřovaly do domku Balcárkových. Balcárková zprvu zapírala, ale po provedené domovní prohlídce, při níž byly nalezeny věci pocházející z krádeží, byla usvědčena ze lži a přiznala, že její bratr se u nich po několik dní zdržoval. Dnes, 9. února ráno, se zde objevil naposledy, řekl, že střelil četníka, o němž neví, zda žije nebo je mrtev. Nato ho Balcárková vyzvala, aby jejich dům opustil.
Následně prováděným pátráním hlídky pátrací stanice bylo zjištěno, že se Dzieržava zdržuje ve Fryštátě u jistého Rudolfa Knapka, který je četníkům rovněž dobře znám pro svoji nekalou činnost. O ozbrojeném Dzieržavovi bylo známo, že je odhodlán bez váhání střílet při prvním setkání s četníky. Nedalo se ani vyloučit, že se ve snaze vyhnout se spravedlnosti pokusí utéct přes hranici do nedalekého Polska. Četníci totiž věděli, že Dzieržava svojí trestnou činnost páchá na obou stranách hranice. Ale ani útěk za státní hranice by četnického vraha nezachránil. Bezpečnostní orgány totiž mohly na základě smlouvy mezi republikou Československou a Polskou ze dne 6. března 1925: „v případě nebezpečí z prodlení pronásledovat zločince na útěku z území jednoho státu do území státu druhého a pátrati tam po něm po jejich stopách…“.
Pachatel však svůj úmysl utéci za hranice nestačil zrealizovat díky soustředěnému četnickému oddílu vedenému okresním četnickým velitelem ve Fryštátě nadporučíkem výkonným Františkem Trpíkem. Pachatelovo zatčení bylo uskutečněno za 38 hodin po činu a bylo provedeno tak náhle, že nestačil ani sáhnout po pistoli připravené k okamžité střelbě.
Při prvním výslechu se Dzieržava přiznal, že spáchal krádež u obchodníka Buryše a při návratu ke své sestře byl zadržen jemu neznámým mladým četníkem, kterého po zápase zastřelil. Před vyšetřujícím soudcem však již tvrdil, že četníka chtěl pouze zastrašit, že byl rozčílen a nevěděl, kam míří. Mezitím bylo dle záznamů pátrací stanice zjištěno, že ihned po propuštění z vězení v prosinci 1931 okradl na bohumínském nádraží neznámého muže o tašku v ceně 150,- Kč, v Polsku poté dva muže okradl o 170 a 320 zlotých, po návratu do Karviné se vloupal do bytu katechety Karla Mantze a odcizil zde 1.300 Kč, gramofon a karty, které u něho byly nalezeny. Dne 3. ledna 1932 společně se švagrem Balcárkem vyloupili drogerii, kde odcizili 5.000,- Kč v hotovosti a zboží za téměř 18 tisíc Kč. Dále se 8. ledna 1932 vloupal do chlapecké školy v Orlové, kde odcizil pět kružidel, kolky za 15,- Kč a 10 viržinek. Dne 20. ledna v Baťově prodejně v Darkově odcizil boty a punčochy za 1.200,- Kč a 26. ledna se vloupal do dvou bytů, kde odcizil skvosty a věci v ceně 1.750,- Kč.
Při vyšetřování u soudu Rudolf Dzieržava předstíral šílenství a rozbil zde zařízení vězeňské kobky. Po dobu dvou měsíců byl v ústavu pro duševně choré v Opavě. Znalci vydali posudek že je: „duševně zdravý, mravně zanedbaný, málo pravdomluvný, dráždivý a násilnický člověk, ale za své činy plně odpovědný“. Proto byl žalován ze zločinů vraždy prosté, veřejného násilí a krádeže a z přestupku proti zbrojnímu patentu. Před ostravskou porotou popíral oproti původnímu doznání některé krádeže, způsob jejich provedení a odcizené věci. Ohledně zápasu s četníkem uvedl, že byl jedním z dělníků pomáhajících četníkovi, udeřen lahví do hlavy, pozbyl vědomí a již neví, co se dále dělo. Přes soudem vypovídali přímí svědci zápasu, dělníci Šrubař a Štabla, kteří popsali událost naprosto shodně jako žaloba. Mimo to byli soudem slyšeni i velitel pátrací stanice vrchní strážmistr Jan Julinek a praporčík Karel Nogol, kterým se Dzieržava přiznal, že na strážmistra Dýra střílel, aby se vyprostil z jeho moci.
Odpoledne 24. února 1933 byl Rudolf Dzieržava odsouzen k trestu smrti. Uvedený rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem a prezident republiky rozhodnutím ze dne 2. listopadu 1933 odmítl udělit odsouzenému milost.

Poprava byla provedena 4. listopadu 1933 v 6.15 hodin na nádvoří krajského soudu v Moravské Ostravě. Dvaatřicetiletý Rudolf Dzieržava z Fryštátu byl popraven v souladu s novým nařízením, a to s vyloučením veřejnosti, pouze za přítomnosti asistenčního oddílu policie. Ani katovo jméno nebylo veřejně uvedeno, v zájmu zamezení večerníkové popularity, se kterou se v minulosti setkávali kati poskytující barvitě líčené rozhovory tisku.
Přesto se v tisku objevila barvitě líčená reportáž o okolnostech popravy:
Včera večer přijel do Moravské Ostravy kat s dvěma pomocníky. Děrzava, jenž byl vězněn v cele č. 22, byl ještě večer zpraven o zamítnutí milosti. Toto sdělení přijal klidně, vyžádal si jen večeři a to vepřovou, zelí, pivo, hrušky a cigarety. Celou noc se choval klidně, hodně kouřil a pil víno.
Odmítl návštěvu svých příbuzných a také kněze. Přes to se vypravila četnická stanice za sestrou delikventovou a přivezla ji do Moravské Ostravy, takže se s bratrem mohla rozloučit. K odsouzenci se dostavil o svém újmě kanovník Kubíček, jemuž se podařilo Děrzavu uklidnit, takže nakonec se smířil se svým osudem a vyzpovídal se. Dnes ráno se dostavil kanovník Kubíček k odsouzenému znovu a udělil mu svátosti. Odsouzenec se choval úplně klidně a prohlásil, že se smrti nebojí, že je nemocen a že stejně od života nic neočekává. Vyžádal si pouze cigaretu a s hořící cigaretou také ráno přistoupil k šibenici…
(Text z knihy „Páté přikázání“, Praha 2008, poskytl pro naši encyklopedii 16. 4. 2011 její autor, plk. JUDr. Michal Dlouhý. Děkujeme.)

Smuteční rozloučení se konalo nejdříve v Karviné, pohřeb se konal v Brně dne 12. 2. 1932. Se zemřelým četnickým strážmistrem se rozloučili důstojníci zemského četnického velitelství v čele se zemským velitelem generálem Vladimírem Putnou, a frekventanti četnické školy. Rakev byla ozdobena četnými věnci a květinami.
Podrobnosti k životopisu Otakara Dýra pro naši encyklopedii doplnil Mgr. Stanislav Grym, děkujeme.

Příběh četnického strážmistra Otakara Dýra.pdf [101.5 kB]

zobrazit

Vladimír Putna
Vladimír Putna se účastnil v Brně pohřbu Otakara Dýra Josef Reif
J. Reif uvedl jméno O. Dýra při odhalení pomníku příslušníků četnictva, kteří zahynuli ve službě

Antonín Dýr
Marie Dýrová (Koutná)

padlí příslušníci četnictva
pomník: Příční 31/01

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
příslušníci četnictva země Moravskoslezské, kteří padli ve službě v letech 1918–1938; místo posledního odpočinku

1. 5. 1939
Odhalení pomníku četníků padlých při výkonu služby
jeden z příslušníků četnictva země Moravskoslezské, kteří padli ve službě v letech 1918–1938

Menš