česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zastřelen lupičem

Hodonín, Hessova 10 (doloženo v roce 1932)

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce příslušníků četnictva, kteří zahynuli v letech 1918–1945, v Čelechovicích na Hané;
jeho jméno je uvedeno v tzv. „Slavíně policistů, četníků, příslušníku SNB a hasičů“ v Muzeu Policie ČR v Praze

četnický strážmistr, četnická stanice Hodonín

Sokol Hodonín

hřbitov v Hodoníně

Jeho jméno uvedeno v projevu zemského četnického velitele J. Reifa při odhalení pomníku padlým četníkům.

ČETNICKÁ ODPLATA
(Morava)
Příslušníci četnické stanice v Hodoníně pátrali v noci na 17. srpna 1933 po tlupě zlodějů, která v Hodoníně a širokém okolí spáchala řadu odvážných krádeží vloupáním. Pátrání bylo úspěšné a několik členů tlupy bylo skutečně k ránu dopadeno. Karlu Hasíkovi se však podařilo uprchnout.
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa „Bažantnice“, aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen. Při zběžné prohlídce, při níž nebyla u zadrženého nalezena žádná zbraň, byl štábním Zvěřinou vyzván, aby s hlídkou šel na policejní úřad do Hodonína. Všichni tři nasedli na kola a jeli. Jako první jel Hasík, za ním strážmistr Čudovský a nakonec štábní Zvěřina. Cestou nařídil štábní strážmistr Zvěřina strážmistru Čudovskému, aby Hasíka předvedl sám s tím, že on bude dále pátrat v lese po dalším členu tlupy Karlu Lorencovi.
Zanedlouho po rozdělení četnické hlídky, v 6.20 hodin zaslechl štábní Zvěřina volání a vzápětí tři výstřely. Když přispěchal na místo, nalezl strážmistra Čudovského zastřeleného na cestě. Nedaleko něho leželo jeho jízdní kolo a opodál kolo Hasíkovo.
Strážmistr Antonín Čudovský, ženatý, otec jednoho dítěte, byl pohřben dne 19. srpna 1933 na místním hřbitově v Hodoníně.
Pátrání po vrahu četníka pokračovalo na celém jihu Moravy. Dne 25. srpna 1933 byla adjunktem velkostatku Josefem Konrádem z Milotic po 13. hodině telefonicky vyrozuměna četnická stanice v Kyjově, že ve stohu slámy u milotického velkostatku se ukrývá podezřelý muž a nedaleko bylo nalezeno ukryté jízdní kolo.
Četnická hlídka složená z praporčíka Antonína Veselého a strážmistra Jana Šimka a spolu s nimi i městský strážník Adolf Fišer odjela ihned zapůjčeným automobilem z Kyjova k Miloticím. K obci se sjížděli zalarmovaní četníci z Hodonína i ostatních stanic. Celkem 40 četníků, z toho 17 z hodonínské stanice, obklíčilo stoh.
Strážmistr Šimek s městským strážníkem Fišerem spatřili ze vzdálenosti asi 40 kroků, že se někdo rychle ukrývá do díry ve slámě. V tom okamžiku se ozvaly čtyři výstřely. Jeden z nich zasáhl strážmistra Šimka do břicha a poškodil mu játra. Druhý zranil městského strážníka Fišera do kolena. Strážmistr Šimek ještě z posledních sil vystřelil z karabiny směrem do stohu.
Vzápětí se směrem na stoh rozpoutala palba soustředěných četníků, během níž bylo vystřeleno asi 200 ran. Přitom byli zranění odvezeni do Kyjova k lékaři Švarcovi, který odeslal strážmistra Šimka autem nemocnice v Uherském Hradišti, kde se okamžitě podrobil operaci. Přes veškerou snahu lékařů strážmistr Šimek po půl hodině zemřel. Strážník Fišer byl po ošetření ponechán v domácím léčení.
Když bylo téměř jisté, že po palbě Hasík není již na živu, byl ke stohu vyslán služební pes, který vytím upozornil svého pána, že se ve stohu nalézá mrtvý člověk. Karel Hasík byl úplně provrtán střelami z četnických karabin a jeho tělo bylo dopraveno do milotické márnice.
Strážmistr Jan Šimek, 31 let starý, ženatý, otec jednoho dítěte, byl pohřben dne 28. srpna 1933 na místním hřbitově v Kyjově.

Po roce od obou tragických událostí byly oběma zavražděným příslušníkům četnického sboru v místech jejich skonu odevzdány pamětní kameny veřejnosti. Tyto postavili z vlastních prostředků členové Sokola v Hodoníně a příslušníci četnického oddělení v Hodoníně. Pietních slavností se zúčastnil zemský četnický velitel generál Vladimír Putna.
Dne 19. srpna 1934 byl odevzdán veřejnosti pamětní kámen v lese Bažantnice, kde byl zavražděn strážmistr Antonín Čudovský. Pietního aktu se kromě manželky, syna a kolegů zúčastnili zástupci Sokola, jehož byl Antonín Čudovský odchovancem, a řada místních občanů. Zástupce hodonínského Sokola na závěr pronesl následující slova: „Dosti těch obětí četnictva, občane povznes se mravně, nedej prolévati nevinnou krev svých zákonných věrných strážců veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti“. Upřímně míněná slova byla výrazem vztahu veřejnosti k četnickému sboru.
Dne 25. srpna 1934 byl v Miloticích odevzdán pamětní kámen strážmistru Janu Šimkovi. Smuteční slavnosti se zúčastnilo 90 příslušníků četnictva, zástupci policie z Kyjova a ze Zlína, hasiči, zástupci Sokola, Orla, Střelecké jednoty, legionáři, občané a rodinní příslušníci. Starosta obce Milotice Tomáš Poláček přijal jménem obce pamětní kámen a přislíbil, že občané obce budou o pamětní kámen pečovati.
(Text z knihy „Páté přikázání“, Praha 2008, poskytl pro naši encyklopedii 16. 4. 2011 její autor, plk. JUDr. Michal Dlouhý. Děkujeme.)

Vladimír Putna
Vladimír Putna se účastnil pietní slavnosti při odhalení pomníku 19. 8. 1934 v lese „Bažantnice“, kde A. Čudovský zemřel Jan Šimek
zastřeleni stejným lupičem

Vlasta Čudovská (Šušlíková)
sňatek: 17. 9. 1932, Hodonín (okresní národní výbor)

Amalie Čudovská (Solorníková)
Josef Čudovský

František Čudovský

padlí příslušníci četnictva
pomník: Příční 31/01

1. 5. 1939
Odhalení pomníku četníků padlých při výkonu služby
jeden z příslušníků četnictva země Moravskoslezské, kteří padli ve službě v letech 1918–1938

matriční záznam sňatku Antonína Čudovského

Menš