česká

Rakousko-Uhersko

Tzv. „zelené kádry“, které se podařilo dopadnout na jižní Moravě, rakouské orgány soustřeďovaly do věznice na brněnském Špilberku, odkud byly vypravovány transporty těchto mužů do první frontové linie (tedy na téměř jistou smrt).

zavražděn v noci z 22. na 23. 10. 1918 (cévní vykrvácení)

Milonice čp. 49 (rodný dům)

vicestrážmistr četnictva, četnická stanice Žabovřesky (dnes Brno-Žabovřesky)

hřbitov v Deblíně

Již od počátku roku 1918 bylo zřejmé, že válka, která byla vzhledem k rozsahu a následkům označena jako světová, se chýlí ke kýženému konci. Historické české země, tj. království české i markrabství moravské, se jen hemžily vojenskými zběhy, kteří byli nazýváni „zelenými kádry“. Krajem se nesly zvěsti, že zelené kádry, sídlící v lesích okolo Brna, mají své velitele a řádnou vojenskou výzbroj, zahrnující dokonce i kulomety.
Ve skutečnosti se jednalo o vojenské dovolence, kteří se po uplynutí dovolené už nevrátili ke svým vojenským tělesům a ukrývali se v lesích a v polích, před pochytáním četnictvem. Jejich počet byl na jaře roku 1918 již tak vysoký, že bezpečnostní orgány proti nim byly bezmocné.
Výkon četnické služby byl oslaben tím, že schopní četníci byli převeleni k vojsku coby polní četníci, a ve vnitrozemí vykonávali bezpečnostní službu převážně starší četníci, doplnění nezkušenými výpomocnými četníky převelenými od vojska. Četnické stanice byly kromě toho přetíženy kancelářskými pracemi, rekvizicemi, agitací pro upisování válečných půjček, kontrolou bezmasých dnů a podobně.
Po čtyřech dlouhých válečných letech, provázených nedostatkem, hladem a drahotou, ani četníci zdaleka nebyli to, co by si představoval vídeňský generální inspektor četnictva. I četník byl jen člověk, který měl svoji rodinu a své potřeby. Je pravdou, že bystré oči četníků mnohé viděly, ale tím to také skončilo. Četníci mnohé tolerovali a stejně laxně přistupovali k pátrání po vojenských zbězích.
Mezi četníky totiž byla řada dobrých Čechů a počet těch, kterým bylo naprosto jasné, že osud monarchie je nadobro zpečetěn, se velmi rychle zvětšoval. Ve snaze zvrátit situaci vojenská správa rozeslala na všechny moravské četnické stanice nový rozkaz, kterým činila četnictvo odpovědným za každého vojenského zběha.
Četníkům bylo nově nařízeno, že případy dezerce musí potírat bez milosti, a v případě nutnosti i za použití zbraní. Bylo stanoveno, že pokud se nedá četnictvem přistižený vojenský zběh zatknout, má být na místě zastřelen. Úřady se tak snažily nařízením vraždění zběhů v jejich rodných obcích narušit vcelku přátelský poměr mezi občany a četníky. Dalším sledovaným cílem bylo vyvolání strachu u vojenských zběhů a přinutit je tak k návratu do kasáren. Jedno ani druhé se však nepodařilo.
Velitelé četnických stanic, kteří byli za splnění uvedeného rozkazu osobně odpovědni, se s ním po vzájemné dohodě vypořádali po svém. Předvolávali si postupně starosty jednotlivých obcí ze staničního obvodu, přečetli jim obdržený rozkaz, aby starostové věděli, co čeká každého zběha přistiženého četníkem. Poté důvěrně sdělili, který den a hodinu jejich podřízení provedou v obci zátah na zběhy, jemuž byli povinni obecní starostové osobně asistovat.
Tím bylo pro četnické staniční velitele vše vyřízeno a starostové se sami přičinili o to, aby zběhové na stanovenou dobu z obce zmizeli. V Lanštorfě u Břeclavi dal starosta dokonce tento důvěrný rozkaz vybubnovat a prohlásil, že kdo z dezertérů bude v obci ve středu ráno o šesté hodině přistižen, bude na místě zastřelen! Aby byl kryt před úřady, otcovsky vyzval všechny vojenské zběhy, aby se dobrovolně ihned navrátili do kasáren.
V Prušánkách dokonce mládenci oblékli vycpaného panáka do vojenské uniformy a s puškou na rameni jej postavili doprostřed pole, aby prý měli četníci při šťáře alespoň nějakou kořist.
Výjimkou byl případ, kdy „horliví“ četníci splnili uložený rozkaz, a skutečně zastřelili na Slavkovsku před nimi utíkajícího zběha, který se odmítal na výzvu zastavit a nechat zatknout.
I v této době se na Brněnsku mezi dezertéry vyskytli vyvrhelové, kteří na samém sklonku války neváhali zavraždit četníka. Tehdy pečovala v Brně o klid a pořádek státní policie pouze ve vnitřním městě, kdežto na předměstích zajišťovali výkon bezpečnostní služby četníci zařazení na četnických stanicích v Králově Poli, Husovicích, Židenicích, Nových Černovicích, Heršpicích, Modřicích, Jundrově, Žabovřeskách a na Vídeňce.
V historických českých zemích bylo totiž obvyklé, že do služby chodil vždy jen jediný četník, nikoli nejméně dva, jako tomu bylo například v Bosně. V našich zemích totiž nebyla výjimkou ani existence tzv. jednomužových četnických stanic. Například v roce 1918 bylo v Čechách 170 jednomužových stanic z celkového počtu 998 četnických stanic a na Moravě se jednalo o 19 jednomužových stanic z celkového počtu 385 četnických stanic.

Krátce před skončením války, dne 24. října 1918, šel ve službě mladý vicestrážmistr Josef Macourek z četnické stanice Žabovřesky podél řeky k Bystrci. Za Komínem zastavil čtyři jemu neznámé muže a vyzval je, aby se legitimovali. Přitom si, ačkoliv stál proti přesile neznámých osob, ani nevzal karabinu s bodlem do ponosu. Muži četníka obestoupili a brutálně zavraždili.
Tělo četníka Macourka bylo nalezeno druhého dne v řece u komínského splavu. Zavražděný četník byl okraden o karabinu, brašnu a o boty. Při soudním ohledání mrtvoly, které proběhlo ještě téhož dne v podvečer, bylo na četníkově těle zjištěno 27 bodných ran. To nasvědčovalo tomu, že vicestrážmistr Macourek byl napřed zavražděn, a teprve poté bylo jeho tělo vhozeno do řeky. Podle krvavých stop nalezených břehu řeky bylo zjištěno místo, kde byl četník zavražděn a vhozen do řeky. Pátrání po pachatelích surové vraždy po takzvané horké stopě však zůstalo bez úspěchu.
Teprve, když několik dní po vraždě agenti brněnské tajné policie pátrali po pachatelích jisté větší krádeže a konali za tím účelem domovní prohlídky u známých zlodějů, nalezli při domovní prohlídce u Leopolda Posera v Komíně revolver a boty zavražděného četníka Macourka. Poser se při výslechu doznal k vraždě četníka a prozradil i své tři společníky, rovněž vojenské zběhy. Vraždu však vzal jen na sebe. Následně zadržení zběhové pak vypověděli, jak k vraždě došlo. Když četník zjistil, že všichni čtyři jsou vojenští zběhové, zatkl je a chtěl je odvést do Žabovřesk na četnickou stanici. Předvádění se vzepřeli s ním jít a tak vytáhl četník z pouzdra revolver.
Poser mu však revolver z ruky vyrazil a svým italským vojenským bodlem mu zasadil 27 bodných ran po celém těle a dokonce mu probodl i helmu na hlavě. Když pak pachatelé zjistili, že je četník mrtev, vyzuli ho, vzali mu karabinu, revolver a brašnu a jeho tělo vhodili do řeky. Leopold Poser| byl za brutálně spáchaný zločin vraždy odsouzen k doživotnímu žaláři a jeho spolupachatelé, každý z nich, na více let. A to přesto, že nadále desítky let platný rakouský trestní zákoník stanovil ve svém § 136 za zločin dokonané vraždy nejen pro vraha, ale i pro toho, kdo při vykonání vraždy vztáhl na oběť ruku či jiným způsobem spolupůsobil, trest smrti.
Leopold Poser zemřel ve věku nedožitých 41 let v ústavu pro choromyslné ve Šternberku na následky tuberkulózy kostí.

Text z připravované knihy „Za císaře pána“ (v tisku, vyjde do konce roku 2011) poskytl pro naši encyklopedii 16. 4. 2011 její autor, plk. JUDr. Michal Dlouhý. Děkujeme.

Podle matriky jsme nově upravili datum a místo narození (-Menš).
Podle dobového tisku bylo Josefu Macourkovi třicet let, před příchodem k četnictvu sloužil u 6. dragounského pluku jako závodčí, u četnictva měl odslouženo pět let. Pohřeb se konal v kostele v Komíně, poté převezen k pohřbení do Deblína.
Podle matriky zemřelých zemřel v noci z 22. na 23. 10. 1918 „na veřejné cestě u Komína“, jako příčina úmrtí uvedeno: „násilná smrť, vykrvácení cevní (zavražděn)“. Zemřelý propuštěn k pohřbení do Deblína, kde se pohřeb konal (s povolením lékaře) 28. 10. 1918 (-Menš).

zpráva o vraždě.png [547 kB]
Lidové noviny, 24.10.1918

zpráva o vraždě.png [846 kB]
Moravská orlice, 24.10.1918

Leopold Poser
L. Poser zavraždil J. Macourka

František Macourek
Kateřina Macourková (Špidlová)

J. Macourek
kříž: Kníničská 0/01

22. 9. 2013
Pietní vzpomínka na četnického strážmistra J. Macourka 15. 11. 1918
Vyloupení vily manželů Ripkových
při pátrání po jeho vrazích se podařilo objasnit i pachatele přepadení manželů Ripkových 24. 10. 1918
Vražda strážmistra četnictva v Komíně
zavražděný četník

matriční záznam narození Josefa Macourka
matriční záznam úmrtí Josefa Macourka

Menš