Antonín Janošík

* 26.7.1926 Lidečko (okres Zlín) – † 24.10.1950 Uherské Hradiště (okres Zlín)

válka a odboj 1938–1945; účastník domácího odboje; partyzánské hnutí; protikomunistický odboj; oběť perzekuce

národnost

česká

státní příslušnost

ČSR

příčina úmrtí

popraven

bydliště

Lidečko

vzdělání

obecná a měšťanská škola

jiné pocty

jeho jméno uvedeno na pomníku obětí komunismu ve Vsetíně

zaměstnání

pracoval na rodičovském hospodářství v Lidečku

poznámky

Na konci okupace se zapojil do partyzánského hnutí. V létě roku 1948 se rozhodl odejít za hranice, což se mu v červenci 1948 podařilo. V Bavorsku prošel několika utečeneckými lágry.
Dosud není spolehlivě vyjasněno, jaké bylo pozadí jeho cesty za Rudolfem Lenhardem, když se Janošík rozhodl k návratu do ČSR. Sem přišel v září 1948 jako tzv. „agent - chodec“. I když bezpečnostní orgány o jeho příchodu věděly, nebyl zatčen, protože se skrýval. S pomocí matky vyhledal Rudolfa Lenharda. Po založení valašské skupiny organizace „Světlana“, tzv. „Světlana - Makyta“, se do ní zapojil i Antonín Janošík (krycím jménem „Fred“).
Janošík nepronikl mezi lidi z vedení organizace, a protože musel žít v ilegalitě, zůstával i mimo hlavní proud jejích aktivit. Jeho hlavním útočištěm se stala neobydlená chata ve Střelné, kde mu pomáhali další členové organizace (potraviny, peníze, falešné doklady na jméno „Štefan Sýkora“). Později dostal od vedení celé „Světlany“ úkol vybudovat na Slovensku navazující odbojovou síť a rozšiřovat zde protikomunistické letáky, nebyl však příliš úspěšný.
Po zahájení zatýkání StB Uherské Hradiště dne 11. 3. 1949 se mu podařilo unikat až do 5. 4. 1949, kdy byl po provokaci zatčen. Velmi intenzivně se bránil (měl u sebe tři ruční granáty, pistoli a samopal) a příslušníci StB mu jen s velkým úsilím zabránili použít granát, kterým chtěl zabít útočníky i sebe.
Statečně se choval i během tvrdých výslechů a dlouhého věznění. Dokonce připravoval útěk z věznice v Uherském Hradišti, po odhalení příprav dostal okovy i na nohy. Soud s Janošíkem a dalšími osobami z „jeho“ skupiny proběhl před tribunálem Státního soudu, oddělení Brno, v sále velkého kina v Gottwaldově ve dnech 24. – 27. 4. 1950, rozsudek byl vynesen až 29. 4. 1950. Spolu s Rudolfem Lenhardem odsouzeni k smrti. Po zamítnutí odvolání popraveni 24. 10. 1950 ve věznici v Uherském Hradišti Antonín Janošík, Rudolf Lenhard a František Mana.
Podle dobové právní kvalifikace popraven pro velezradu, (vyzvědačství) § 1/1-3 zákona číslo 231/1948 Sb. Uváděna i podoba příjmení „Jánošík“, datum popravy 29. 10. 1950 a místo popravy Brno.