česká

ČSR

popraven

Horní Lideč

obecná škola Vsetín,
reálné gymnázium Vsetín (nedokončil pro onemocnění otce, nemohl pokračovat z finančních důvodů)

jeho jméno uvedeno na pomníku obětí komunismu ve Vsetíně

dělník při budování železniční dráhy ve Střelné,
později Zbrojovka Vsetín

KSČ (od 1. 6. 1945)

Sdružení českých partyzánů

Rudolf Lenhard se v roce 1944 zapojil do protinacistického odboje, poté byl partyzánem brigády Jana Žižky z Trocnova. Po válce se stal funkcionářem Sdružení českých partyzánů, k jeho úkolům patřilo mimo jiné i znovuvybudování Němci vypálené Ploštiny a zaopatření tamních vdov a sirotků. V rodné obci, v níž měl trvalé bydliště, vstoupil do KSČ.
Později ze svého idealismu vystřízlivěl, byl zklamán rozporem mezi ideály a skutečností a zapojil se po únoru 1948 do protikomunistického odboje ve vznikající organizaci „Světlana“.
V říjnu 1948 jej vyhledal Antonín Janošík, kurýr vyslaný z Německa, s instrukcemi k ilegální činnosti. Lenhard vytvořil vlastní skupinu odbojové organizace Světlany, sám v ní přijal krycí jméno Makyta, odtud název skupiny „Světlana - Makyta“. Začal s budováním organizace, do níž se dostal i agent vsetínské StB, takže vznikající organizace byla od počátku pod kontrolou státní bezpečnosti. Lenhard si sice na začátku ledna 1949 všiml známek, svědčících o dekonspiraci Světlany - Makyty, ale neodhadl rozsah průniku StB. Pouze odešel do připravené ilegality.
Na přelomu ledna a února 1949 došlo k pokusu vytvořit štáb celé „Světlany“, v nově se tvořícím orgánu získal Rudolf Lenhard funkci náčelníka štábu (krycí jméno kapitán Javornický).
Dne 11. 3. 1949 připravila StB velkou zatýkací akci na organizaci, Rudolf Lenhard náhodou unikl. Pokusil se o útěk do zahraničí, ale stal se obětí provokační hry, při níž mu falešný „agent“ slíbil bezpečný odjezd za hranice, ale připravený automobil dopravil Lenharda 21. 5. 1949 rovnou do vazby StB v Uherském Hradišti. Trestní oznámení na Rudolfa Lenharda a další zatčené podalo KV StB Gottwaldov na Státní prokuraturu Brno 21. 9. 1949.

Ve skupině Lenhard a spol. bylo souzeno 24 osob, včetně jeho snoubenky Marie Vajdové. Soud se konal před soudci Státního soudu, oddělení Brno, ve dnech 24.–27. 4. 1950 v Gottwaldově. O dva dny později předseda soudu JUDr. Horňanský oznámil rozsudek. Rudolf Lenhard a Antonín Janošík byli shledáni vinnými ze zločinů velezrady a vyzvědačství (§§ 1 a 5 zákona č. 231/1948 Sb.) a odsouzeni k smrti, ostatní obžalovaní dostali vysoké tresty odnětí svobody.
Po zamítnutí odvolání k Nejvyššímu soudu a nevyhovění žádosti o milost byly hrdelní rozsudky vykonány nad Lenhardem a Janošíkem 24. 10. 1950 ve věznici v Uherském Hradišti.
Případ „Světlana“ se StB rozhodla využít k devastaci protikomunistické rezistence na Moravě. Prostředkem se stala řada pečlivě připravených soudních procesů, doplněná propagandistickou kampaní. V dalších procesech byli odsouzeni a popraveni další členové „Světlany“: Jaromír Vrba († 19. 12. 1950), Alois Šimara († 27. 4. 1951), již dříve byli popraveni bratři Karel a Antonín Daňkovi († 14. 10. 1950). Podle dobové právní kvalifikace popraven pro velezradu §§ 1/1a,c; 2; 3 zákona číslo 231/1948 Sb.
Jako datum narození je uváděno i 12. 1. 1916.

Antonín Janošík
spolupráce v protikomunistickém odboji, společně popraveni František Mana
spolupráce v protikomunistickém odboji, společně popraveni

Rudolf Lenhard
Františka Lenhardová (Janošíková)

Zdeňka Majerová (Lenhardová)
Marie Lenhardová

popravení účastníci III. odboje
pomník: Jihlavská 1/01

Menš