Josef Petřek

* 16.9.1881 Rožnov pod Radhoštěm (okres Vsetín) – † 7.2.1943 Osvětim

válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; učitelé Země moravskoslezské

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

zahynul v koncentračním táboře

bydliště

Olomouc, Pavlovická 51

vzdělání

v 11 letech odešel studovat do Frenštátu pod Radhoštěm,
Učitelský ústav v Příboře (studium ukončeno maturitní zkouškou)

jiné pocty

v Olomouci-Pavlovičkách - v Pavlovické ulici čp. 51 byla dne 4. května 1947 na budově školy odhalena pamětní deska od Julia Pelikána s reliéfním portrétem umučeného vlastence J. Petřeka (na desce je nápis "Věrni zůstaneme", doplněný trnovou větévkou),
jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Olomouci, Hodolanská 4, v budově ZŠ

dílo

zobrazit

publikační činnost:
- Stráž Moravy
- periodikum Selské listy
- Vlastivědný sborník střední a severní Moravy
- Národní jednota pro východní Moravu (publikace byla vydána vlastním nákladem v roce 1925)
- Duchem a srdcem (spis, vydaný knižně v roce 1935)

zaměstnání

pedagog - Černovír u Olomouce (nová městská část Olomouce),
1905–1914 učitel na škole v Olomouci-Hodolany,
za 1. světové války musel narukovat na jižní frontu a z trestu za protirakouskou činnost učil 2 roky ve Skrbeni,
po převratu v roce 1918 byl jmenován řídícím učitelem v Olomouci-Pavlovičkách, kde působil od 29. 11. 1919 do 30. 7. 1939, kdy byl penzionován.

odborné a zájmové organizace

TJ Sokol (po určitou dobu i starosta),
Národní jednota pro jihovýchodní Moravu (člen ústředního výboru)

poznámky

V roce 1939 se Josef Petřek aktivně zapojil do odbojového hnutí. Poprvé byl v tomto roce vyšetřován brněnským gestapem na základě udání, že od ředitele Anglobanky Otakara Adlera přijal nějaký balíček. Udání se nepotvrdilo a řízení bylo zastaveno. Znovu byl zatčen 1. 9 1939 a internován ve sběrném táboře ve Štěpánově u Olomouce, odkud byl po měsíci pro nemoc propuštěn (akce Albrecht der Erste).
Spolu se svými spolupracovníky jeho syn, ThDr. Vladimír Petřek, poskytl vykonavatelům atentátu na Heydricha úkryt v Praze, v kostele v Resslově ulici.
Následkem tohoto statečného činu bylo také zatčení 2. 7. 1942 Josefa Petřka, řídícího učitele ve výslužbě, jeho manželky Marie spolu s jejich dětmi: Milada (1911), Jaroslav (1912), Jiřina (1914), Emil (1915), Miroslav (1917), Věra (1920), Zdena (1922) a Květa (1924). Nejstarší dcera Marie (* 1906) byla v té době již vdaná, s rodinou nežila, nebyla proto zatčena. Vězněni byli nejdříve v Olomouci, poté v Brně, odkud byli na počátku roku 1943 muži převezeni do Osvětimi. Zatčené ženy je následovaly v březnu, ty byly později umístěny i v jiných koncentračních táborech.
Josef Petřek spolu s manželkou a dětmi Miladou, Jaroslavem a Miroslavem zahynuli. Syn Vladimír byl popraven v Praze.