česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zahynul

OSOBNÍ VZPOMÍNKA:
František Roháč se narodil ve Šlapanicích na Moravě, poznala jsem ho v Husově sboru na Vinohradech. Dne 3. 11. 1938 se stal pomocným duchovním náboženské obce Církve československé husitské v Praze-Královských Vinohradech.
V roce 1940 byl pověřen ideovým vůdcem Jednoty mládeže církve československé a delegátem do rady představenstva Rady starších církve, později byl z funkce odvolán. Byl to duchovní, ale také „duchovní vůdce“ Jednoty mládeže, ve které jsme, my mladí trávili část válečných i poválečných let. Vzhlíželi jsme k němu (a nejen já, ale i ostatní) s úctou, chodili jsme rádi na „jeho“ bohoslužby a ve volném čase s námi trávil hodně času.
V ten den jeho úmrtí v roce 1951 bylo v novinách, že při tramvajové dopravní nehodě na Tylově náměstí (nyní I. P. Pavlova) zemřel F.R. Ihned mě napadlo, že takovéhle úmrtí musí být, jak to říct, omlouvám se, pitváno soudně, na Ústavu soudního lékařství. A protože jsem pracovala jako studentka na Fyziologickém ústavu na Albertově, rozběhla jsem se druhý den do Hlavova ústavu, resp. do Ústavu soudního lékařství, také na Albertově. Ohlásila jsem se u přednosty (to jsem byla drzá medička) a on mě přijal. Když jsem řekla, o koho mně jde, ihned reagoval: „To je ten oběšený?“ a bylo to. Nepochybovala jsem o tom, že F. R. oběsili, tak jak se to říkalo i o jiných. Protože on by nikdy sebevraždu nespáchal. To mohu tvrdit s jistotou. Také se později prokázalo, že šlo o popravu.
(Osobní vzpomínku pro naši encyklopedii poskytla v roce 2012 čtenářka naší encyklopedie, děkujeme.)

Objevují se i jiná osobní data: * 31. 3. 1912 Šlapanice, † 22. 8. 1952 Praha.

popravení účastníci III. odboje
pomník: Jihlavská 1/01

Menš