Maximilian (Max) Wittmann

* 3.12.1941 Nýřany u Plzně – † 1.6.2011 Brno


uznávaná a respektovaná domácí autorita v oblasti jazzu a populární hudby; muzikant; dlouholetý redaktor Českého rozhlasu Brno


národnost

česká


státní příslušnost

ČR


zajímavé okolnosti

Max Wittmann se k rozhlasu dostal přes spolužáka, který ho doslova dotáhl na konkurz do tehdejšího Československého rozhlasu. „Odmalička jsem si přál hrát v orchestru, neměl jsem touhu jít do rádia“, řekl a ke svým počátkům v rozhlase ještě doplnil: „Přišel jsem do neznámého světa. Rozhlasová práce je napůl muzika a napůl úřad. A já úředníkem být nechtěl.“
Vzpomínce na Maxe Wittmanna, dlouholetého kolegu a kamaráda, byl věnován speciální vzpomínkový pořad Marcely Vandrové vysílaný 6. 6. 2011 ve 20.00 hodin na vlnách Českého rozhlasu Brno.


bydliště

Stod u Plzně,
Praha,
Brno


vzdělání

od 2. třídy základní školy navštěvoval Hudební školu (8 let klavíru), poté 2 roky Hudební školu Bedřicha Smetany v Plzni (klavír u Jindřicha Durase) a soukromá studia klavíru u Dr. Karla Vinkláta v Praze,
1959–1960 Vyšší hudební škola v Kroměříži,
od roku 1960 řádný student Státní konzervatoře v Brně (hoboj u prof. Františka Suchého, kompozice u prof. Karla Horkého a klavír u prof. Zuzany Zámečníkové), ve 4. ročníku přestup na JAMU (absolvoval s červeným diplomem u prof. Suchého)


jiné pocty

držitel řady ocenění v rozhlasových soutěžích:
- hlavní cena Prix Bohemia Radio 1993 za pořad Má láska je jazz
- Ceny v soutěži Prix musical de Radio Brno a Radia Budapešť

- od prosince 2007 je nositelem Ceny generálního ředitele Českého rozhlasu za celoživotní popularizaci jazzu v Českém rozhlase
- Řád Karla Krautgartnera in memoriam (na XI. Jazzovém večeru v Mikulově, 3. 6. 2011)


dílo

Pro Orchestr Studio Brno, ale i pro další domácí rozhlasová tělesa (včetně Orchestru Gustava Broma) vytvořil řadu skladeb, které dodnes používá Český rozhlas ve svém vysílání.
Je autorem řady hudebních pořadů pro domovskou rozhlasovou stanici Český rozhlas Brno (k velmi oblíbeným patřily pravidelné pořady Notes Maxe Wittmanna, Písničky pro duši s Marcelou Vandrovou, Na šťastné vlně, kde prezentoval především populární hudbu minulého století). Spolupracoval však i na pořadech vysílaných Českým rozhlasem 2 a 3.
Pravidelně sledoval, natáčel a pro rozhlasové využití zpracovával záznamy z domácích jazzových festivalů a koncertů.
V roce 1996 byl iniciátorem prestižní Ceny Gustava Broma, kterou vyhlašuje každoročně Český rozhlas Brno a předává na JazzFestu v Karlových Varech.
Úzce spolupracoval s domácími hudebními vydavatelstvími (Radioservis, Supraphon, Multisonic), pro která připravoval k vydání jako editor a producent především archivní rozhlasové nahrávky z bývalé velmi bohaté hudební výroby brněnského rozhlasu.


zaměstnání

1967–1968 na herecké katedře JAMU jako korepetitor a autor scénických hudeb pro divadelní studio Marta a další brněnská divadla,
1968–1969 člen symfonického orchestru Armádního Uměleckého Souboru Víta Nejedlého Praha,
v roce 1973 začal jako dramaturg spolupracovat s Orchestrem Gustava Broma,
od roku 1989 dramaturg rozhlasového Orchestru studio Brno (tuto funkci vykonával až do zrušení tělesa v roce 1993),
1990–2011 šéf Hudební redakce Českého rozhlasu v Brně (od sezony 1993–1994 působil ještě jako externí dirigent, korepetitor a skladatel v Mahelově činohře Národního divadla v Brně, veřejně vystupoval s kytaristou Milanem Kašubou a herečkou a šansoniérkou Lenkou Filipovou-Kudelovou)


poznámky

Jedno ze dvou dětí (Maximilian Wittmann ml.) je rovněž výborným hudebníkem a jeho láskou se stal Jazz. Svého otce (v době vážného onemocnění) velmi dobře zastoupil i v pravidelném pořadu Písničky pro duši.


prameny, literatura

osoby

Milan Černohouz
spolupráce


Jis


Aktualizováno: 27. 05. 2018