Maximilian (Max) Wittmann
* 3.12.1941 Nýřany u Plzně – † 1.6.2011 Brno
uznávaná a respektovaná domácí autorita v oblasti jazzu a populární hudby; muzikant; dlouholetý redaktor Českého rozhlasu Brno
česká
ČR
Max Wittmann se k rozhlasu dostal přes spolužáka, který ho doslova dotáhl na konkurz do tehdejšího Československého rozhlasu. „Odmalička jsem si přál hrát v orchestru, neměl jsem touhu jít do rádia“, řekl a ke svým počátkům v rozhlase ještě doplnil: „Přišel jsem do neznámého světa. Rozhlasová práce je napůl muzika a napůl úřad. A já úředníkem být nechtěl.“
Vzpomínce na Maxe Wittmanna, dlouholetého kolegu a kamaráda, byl věnován speciální vzpomínkový pořad Marcely Vandrové vysílaný 6. 6. 2011 ve 20.00 hodin na vlnách Českého rozhlasu Brno.
Stod u Plzně,
Praha,
Brno
od 2. třídy základní školy navštěvoval Hudební školu (8 let klavíru), poté 2 roky Hudební školu Bedřicha Smetany v Plzni (klavír u Jindřicha Durase) a soukromá studia klavíru u Dr. Karla Vinkláta v Praze,
1959–1960 Vyšší hudební škola v Kroměříži,
od roku 1960 řádný student Státní konzervatoře v Brně (hoboj u prof. Františka Suchého, kompozice u prof. Karla Horkého a klavír u prof. Zuzany Zámečníkové), ve 4. ročníku přestup na JAMU (absolvoval s červeným diplomem u prof. Suchého)
držitel řady ocenění v rozhlasových soutěžích:
- hlavní cena Prix Bohemia Radio 1993 za pořad Má láska je jazz
- Ceny v soutěži Prix musical de Radio Brno a Radia Budapešť
- od prosince 2007 je nositelem Ceny generálního ředitele Českého rozhlasu za celoživotní popularizaci jazzu v Českém rozhlase
- Řád Karla Krautgartnera in memoriam (na XI. Jazzovém večeru v Mikulově, 3. 6. 2011)
Je autorem řady hudebních pořadů pro domovskou rozhlasovou stanici Český rozhlas Brno (k velmi oblíbeným patřily pravidelné pořady Notes Maxe Wittmanna, Písničky pro duši s Marcelou Vandrovou, Na šťastné vlně, kde prezentoval především populární hudbu minulého století). Spolupracoval však i na pořadech vysílaných Českým rozhlasem 2 a 3.
Pravidelně sledoval, natáčel a pro rozhlasové využití zpracovával záznamy z domácích jazzových festivalů a koncertů.
V roce 1996 byl iniciátorem prestižní Ceny Gustava Broma, kterou vyhlašuje každoročně Český rozhlas Brno a předává na JazzFestu v Karlových Varech.
Úzce spolupracoval s domácími hudebními vydavatelstvími (Radioservis, Supraphon, Multisonic), pro která připravoval k vydání jako editor a producent především archivní rozhlasové nahrávky z bývalé velmi bohaté hudební výroby brněnského rozhlasu.
1967–1968 na herecké katedře JAMU jako korepetitor a autor scénických hudeb pro divadelní studio Marta a další brněnská divadla,
1968–1969 člen symfonického orchestru Armádního Uměleckého Souboru Víta Nejedlého Praha,
v roce 1973 začal jako dramaturg spolupracovat s Orchestrem Gustava Broma,
od roku 1989 dramaturg rozhlasového Orchestru studio Brno (tuto funkci vykonával až do zrušení tělesa v roce 1993),
1990–2011 šéf Hudební redakce Českého rozhlasu v Brně (od sezony 1993–1994 působil ještě jako externí dirigent, korepetitor a skladatel v Mahelově činohře Národního divadla v Brně, veřejně vystupoval s kytaristou Milanem Kašubou a herečkou a šansoniérkou Lenkou Filipovou-Kudelovou)
Jedno ze dvou dětí (Maximilian Wittmann ml.) je rovněž výborným hudebníkem a jeho láskou se stal Jazz. Svého otce (v době vážného onemocnění) velmi dobře zastoupil i v pravidelném pořadu Písničky pro duši.
Milan Černohouz
spolupráce
Jis
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.