národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

zajímavé okolnosti

otec zvolil pro syna opět jméno Josef

bydliště

Blahoňov čp. 4 (rodný dům)
Brno:
- Veveří 62,
- Sušilova 8,
Pejškov čp. 27

vzdělání

druhé české gymnázium v Brně (válkou odloženou maturitu složil až v roce 1920),
Právnická fakulta Masarykovy univerzity (titul JUDr. získal až v roce 1945)

vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939

zaměstnání

odborné a zájmové organizace

Sokol,
Spolek pro péči o nezaměstnané v Brně

hrob

hřbitov v Deblíně

poznámky

V rakousko-uherské armádě svobodník jednoroční dobrovolník 3. pěšího pluku. Zajat 9. 6. 1916, Bučač. Přihlášení do legií: 27. 3. 1918. Do čs. legie v Rusku zařazen 15. 5. 1918, 5. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích: 9. 9. 1921, poslední útvar: 7. strážní rota, poslední hodnost: četař. Demobilizován. Poznámka v databázi www.vuapraha.cz: „V legiích od 27. 3. 1918 do 13. 7. 1920.“
Od 15. 10. 1923 přidělen policejnímu ředitelství v Brně, později se stal přednostou oddělení STB a zároveň III. oddělení pro věci spolkové, pasové atd. při presidiu policejního ředitelství v Brně.
Gestapem (oddělení G II, dr. Kittel) zatčen 29. 3. 1939 a uvězněn v 19 hodin ve věznici policejního ředitelství v Brně pro „zničení spisů a sabotáž“. Dne 6. 4. 1939 předán do věznice gestapa na Špilberku, odkud byl dne 21. 5. 1940 propuštěn. Poté byl díky statečnosti přátel a zejména prof. MUDr. Miroslava Křivého „ukryt“ (alespoň právně) před orgány německé okupační správy tím způsobem, že byl od 31. 8. 1939 do 21. 5. 1940 hospitalizován pro předstíranou duševní chorobu na Klinice pro choroby duševní a nervové Masarykovy university a na základě lékařského posudku byl soudem shledán nesvéprávným.
Po propuštění z kliniky a přestěhování do Pejškova byl kontaktován bývalými spolupracovníky napojenými na odbojové hnutí. Předával jim cenné informace zejména k osobám, které se snažily do odbojových struktur napojit. V lesích u Vohančic na chatě majora Sylvestra Vody, přes něhož byl napojen na odbojovou organizaci Obrana národa, se tak setkal i s generálem Vojtěchem Borisem Lužou. Podporoval rodiny svých zatčených či uprchlých kolegů a známých.
V letech 1945–1948 stál v čele Ředitelství Národní bezpečnosti v Brně, na odpočinem odešel v roce 1950.
Pro nařčení z kolaborantství za války a z protistátní poválečné činnosti byl zatčen 27. 8. 1952, veřejný proces se konal v září 1953, dne 25. 9. 1953 byl Josef Babák odsouzen k trestu smrti. Po odvoláních byl trest změněn 21. 1. 1954 na doživotí. Trest mu pak byl v souvislosti s amnestiemi v letech 1955 a 1957 snížen nejprve na dvacet a následně sedmnáct let. Po více než jedenácti letech věznění v Brně, Leopoldově, Mírově a Iľavě je podmínečně propuštěn. V roce 1968 byl zproštěn původní obžaloby v plném rozsahu.

prameny, literatura

zobrazit

osoby

Bohuslav Ečer
přítel, vznesl protest proti odsouzení J. B. k trestu smrti Ladislav Janda
spolupracovník, společně zatčeni Miroslav Křivý
M. Křivý pomohl J. Babákovi po propuštění ze Špilberku Vojtěch Boris Luža
spolupráce v odboji Karel Mašek
švagr
další osoby (4)...

partneři

Marie Babáková (Mašková)
sňatek: 14. 7. 1925, Brno (kostel sv. Petra a Pavla na dómě)

rodiče

Jan Babák
Marie Babáková (Bytešníková)

sourozenci

Božena Danielová (Babáková)
Jaroslav Babák
N. Babáková
Anna Babáková

ulice

Sušilova
bydliště Veveří
bydliště doložené v roce 1925

události

20. 1. 1948
Slavnostní promoce ministra zahraničí Jana Masaryka
policejní ředitel v Brně 17. 5. 1945
Vznik Ředitelství Národní bezpečnosti v Brně
ředitel ŘNB

související odkazy

karta legionáře - Josef Babák
legie 100 - Josef Babák
matriční záznam narození Josefa Babáka
matriční záznam sňatku Josefa Babáka

autor

Menš