česká

gymnázium v Praze,
studium kontrabasového oddělení konzervatoře v Praze - u Pavla Dědečka a Aloise Klímy (ukončeno v roce 1949)

zasloužilý umělec (1983)

kontrabasista (od roku 1945),
dirigent v Divadle 5. května v Praze (od roku 1947),
korepetitor a dirigent v Národním divadle v Praze (od roku 1949),
v opeře Státního divadla v Brně (1949/1950 a 1950/1951),
návrat do Národního divadla v Praze,
během prezenční vojenské služby - dirigent v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a vedoucí dirigent v Armádní opeře (1951–1955),
zpět v Národním divadle v Praze (1955–1958),
šéf opery Státního divadla v Ostravě (1958–1962),
dirigent v Národním divadle v Praze (1962–1969 a 1972–1977),
působení v Královské opeře ve Stockholmu (1966–1969), ve Státní opeře v Hamburku (1969–1972), v San Franciscu (1969 i 1970), v Nizozemské opeře v Amsterodamu (1972) a také v Philadelphii a Washingtonu (1974),
návrat do státní opery v Praze (až do roku 2002)

Od roku 1960 absolvoval několik zájezdů do zahraničí, například do Edinburghu, Stockholmu a Wiesbadenu.
Jeho velkým vzorem mu byl dirigent Zdeněk Chalabala.

Pro jeho práci operního dirigenta byla charakteristická snaha o dokonalý výraz podmíněný spoluprací s režisérem. Měl jedinečný cit pro dramatickou stavbu opery, vedl orchestr k jemně dynamicky odstíněné, rytmicky pregnantní a barevné interpretaci, jeho nastudování se vyznačovala mimořádnou zvukovou kvalitou a architektonicky vyváženou stavbou. Všechny složky (zpěv na jevišti, sbor, sóla a orchestr) byly v jeho nastudováních v ideální rovnováze.
Byl velkým znalcem Leoše Janáčka. Kromě Janáčkových oper se specializoval na klasická díla italské, ruské (potažmo sovětské) a české provenience (Verdiho Othello, Straussova Salome, Pucciniho Madamme Butterfly, Musorgského Boris Godunov, Mozartův Don Giovanni a díla Smetany, Dvořáka a Martinů).
Byl jedním z největších českých poválečných dirigentů.

Zdeněk Chalabala
profesor

MŠ