* 18.1.1877 Jihlava – † 10.3.1946
rakouský právník, básník a spisovatel, spjatý svými životními osudy i literární tvorbou s Prahou, Brnem a českými zeměmi
národnost
německá
státní příslušnost
Německá, Rakousko-Uhersko, Rakousko, Německá říše
bydliště
Brno:
- Soudní 13
- Vrchlického sad 5
Perchtoldsdorf, okr. Mödling (Rakousko)vzdělání
základní škola a gymnázium v Jihlavě,
1894–1900 Právnická fakulta Německé univerzity v Prazedílo
zobrazit Velmi zajímavou ukázku Stroblovy tvorby představuje povídka Zlá jeptiška (Die arge Nonn, 1911), odehrávající se roku 1905 v reálných historických kulisách probíhající demolice brněnských „Jezuitských kasáren“ – rozsáhlého areálu bývalé jezuitské studentské koleje, rozkládajícího se od dnešní Jezuitské ulice a kostela Nanebevzetí panny Marie až po Justiční palác na ulici Rooseveltově. Z celého komplexu se dodnes dochoval barokní portál, údajně vytvořený stavitelem Janem Křtitelem Ernou, umístěný původně mezi II. a III. nádvořím a uzavírající dnes prostor za kostelem jižně od presbytáře.
Právě tento portál hraje v díle významnou roli; jeho stěhování na současné místo v příběhu zajišťuje hlavní stavební inženýr Hans Anders, řídící demoliční práce na objektu. V dutině jedné ze soch je nalezen plán tajné podzemní chodby, jejíž vchod je maskován starou skříní pod obrazem záhadné světice v severní sakristii jezuitského kostela. Stavitel společně s archivářem Dr. Holzbrechtem do chodby vstoupí a na jejím konci nalezne kryptu s tělesnými ostatky řádových sester Herburek, jejichž klášter se na místě kasáren skutečně dříve nacházel. Holzbrecht nato prozradí staviteli legendu o neposlušné sestře Agátě, „zlé jeptišce“. Tato žena v dobách středověku v klášteře přebývala, podzemní chodbu využívala k útěkům za svými četnými milostnými dobrodružstvími a svojí žádostivostí prý přivodila tělesnou i duševní zkázu mnoha mužům. Otevřením krypty při následných stavebních pracích se přízrak zvrhlé řeholnice probere k životu a zcela pohltí stavitelovu mysl; Anders umírá za záhadných okolností ve vězení poté, co zavraždí svoji vlastní ženu, která se v jeho očích démonu sestry Agáty stále více podobá.
Při srovnání příběhu se skutečnými historickými reáliemi vyplynou na povrch mnohé zajímavé okolnosti, dokazující jak autorův hluboký zájem o věc, tak i pozorovací talent a kombinační schopnosti: list Südmährenblatt ze dne 17. 3. 1905 hovoří o zmizelém staviteli Eislerovi, který demolici objektu kasáren prováděl. Předobrazem pro postavu Dr. Holzbrechta byl pravděpodobně brněnský historik Bertold Bretholz.
Při archeologickém průzkumu lokality v devadesátých letech minulého století byly před severní sakristií kostela odkryty středověké sklepní prostory a v této sakristii se dodnes nachází obraz Umučení sv. Voršily od malíře F. A. Schefflera, jenž snad mohl být autorovi inspirací. A konečně historik Vladimír Burian zmiňuje dopis biskupa Prusinovského, datovaný 30. 10. 1569, a upozorňující na nepočestné chování jedné z řádových sester herburského kláštera.
Dílo bylo ve své době poměrně populární a dočkalo se dokonce i filmového zpracování pod vedením režiséra Arthura Holze; brněnská premiéra se konala dne 19. 3. 1920 v kině Zentral na náměstí Svobody.
Roku 1927 vyšla povídka také v českém překladu a zůstává asi jediným ryze „brněnským“ mysteriozním příběhem z časů přelomu století, který poutavým propojením skutečných reálií s tajuplnou legendou představuje poměrně důstojnou paralelu ke světově proslulému fenoménu pražské německé literatury.
Pražské studentské romány:
- Die Vaclavbude, Leipzig 1902
- Der Schipkapaß, Berlin 1908
- Das Wirtshaus „Zum König Przemysl“, Leipzig 1913
- Die Flamänder von Prag, Karlsbad 1932.
Fantastické příběhy a jiné romány:
- Eleagabal Kuperus, München 1910
- Das Frauenhaus von Brescia, Leipzig 1911
- Lemuria, München 1917
- Gespenster im Sumpf, Leipzig 1920
- Der Zauberkäfer, Wien 1923
- Die Eier des Basilisken, Reichenberg 1926
- Goya und das Löwengesicht, Leipzig 1932.
Autobiografická díla:
- Verlorene Heimat, Jugenderinnerungen aus dem deutschen Ostland, Stuttgart 1920
- Glückhafte Wanderschaft, Budweis, Leipzig 1942
- Die Weltgeschichte und das Igelhaus, Budweis, Leipzig 1944.
Zfilmovaná díla:
- Arge Nonne (1920), režie Arthur Holz
- Das Frauenhaus von Brescia (1920), režie Hubert Moest
- Nachtgestalten (1920), režie Richard Oswald
- Blitzzug der Liebe (1925), režie Johannes Guter.zaměstnání
1901–1914 finanční komisař Celního úřadu v Brně,
1914–1918 válečný zpravodaj,
1918–1938 svobodné povolání spisovatele,
1938–1945 zemský vedoucí Říšské komory spisovatelů ve Vídni (Landesleiter der Reichsschrifttumskammer Wien)politická orientace
od roku 1933 člen NSDAP
odborné a zájmové organizace
studentský svaz Corps Austria,
v letech 1901–1913 působil jako divadelní kritik a přispěvovatel brněnského listu Tagesbotepoznámky
Karl Hans Strobl se narodil v Jihlavě, jeho strýc Nessl byl dle vzpomínek spisovatele Josefa Mühlbergera posledním jihlavským katem.
V době 1. světové války byl Karl Hans Strobl válečným zpravodajem, v letech 1901–1913 působil jako divadelní kritik a přispěvatel brněnského listu Tagesbote.
Po převratu roku 1918 opustil Československo a odstěhoval se do obce Perchtoldsdorf u Vídně. V jeho díle jsou patrné protičeské tendence, za 2. světové války se zcela ztotožnil s nacistickou ideologií a vykonával funkci zemského vedoucího Říšské komory spisovatelů ve Vídni.
Zemřel v chudobinci roku 1946, zdrcený pro něj zcela nepochopitelným koncem války a ztrátou vlastního domu. Pohřben je na hřbitově v Perchtoldsdorfu v Dolním Rakousku. Ze Stroblova tematicky i ideově rozporuplného díla si svoji hodnotu dodnes zachovaly hororové povídky a romány, ovlivněné romantismem a tvorbou E. T. A. Hoffmanna, z nichž některé se odehrávají právě na pozadí brněnských reálií.
(Medailon pro naši encyklopedii zpracoval a obrazovou dokumentaci poskytl dne 21. 8. 2011 pan Jiří Skoupý, děkujeme.)obrazy
osoby
Eugen Schick
blízký přítelpartneři
děti
ulice
Soudní
bydliště Vrchlického sad
bydlištěudálosti
19. 3. 1920
Brněnská premiéra filmu „Arge Nonne“
podle povídky K. H. Strobla byl film natočensouvisející odkazy
autor
Menš
Aktualizováno: 30. 06. 2015
