Petříková

česká

zobrazit

praxe v Universitní knihovně v Praze (konec 40. let 20. století),
knihovnice ve Státní studijní knihovně U věže v Liberci (1947–1950),
vedoucí metodického kabinetu v Krajské lidové knihovně v Jihlavě (od roku 1955),
metodička v Krajské lidové knihovně v Brně (od roku 1960),
vedoucí oddělení politické a společenskovědní literatury v Krajské lidové knihovně v Brně (do roku 1962),
pedagožka na Střední knihovnické škole v Brně (nejprve externě, od roku 1961 jako řádná profesorka),
opět vedoucí metodicko-bibliografického odboru v Knihovně Jiřího Mahena v Brně (1971–1977)

Podílela se na zpracování svozu německé sudetské literatury, z něhož vznikla čtvrtmilionová sbírka sudetik, která byla zničena při pozdějším požáru.
Dalšími jejími úkoly bylo kompletování edic a ročníků časopisů, jmenný a věcný popis.
Podporovala vytvoření sítě veřejných knihoven, která vznikla sloučením lidových knihoven s knihovnami vědeckými. Byla přesvědčena, že návaznost lidových knihoven na vědeckou knihovnu přispěje ke zkvalitňování činnosti tohoto nejrozšířenějšího typu našich knihoven.
V pedagogické činnosti byla propagátorkou nových typů studia jako bylo dvouleté nástavbové studium pro informační pracovníky na středních knihovnických školách a třísemestrové pomaturitní studium pro absolventy středních knihovnických škol.

MŠ