česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

„Pepova knihovna, jeho největší radost, nechť je vám všem zářným příkladem, jak žil a pro co pracoval. Rozdělte si ji tak, abyste každý měl památku, a vědecké knihy odevzdejte školám. Nezapomeňte založiti fond pro studentstvo z okresu jilemnického, hlavně z Horní Sytové.“
(Z poslední vůle paní Hrubé, kterou napsala 7. 11. 1943.)

popraven

Brno:
- Sirotčí 8
- Merhautova (Merhautgasse) 13
- Tichého 18

c. k. vyšší reálka v Jičíně (23. června 1905 maturita s vyznamenáním),
1905–1909 studium na C. k. české vysoké technické škole v Praze - obor technická chemie (2. státní zkouška 7. července 1909 s vyznamenáním),
ve studijním roce 1910/1911 podnikl za podpory Hlávkova cestovního stipendia cestu do Německa, aby tam prohloubil své vědomosti v oboru chemie olejů a tuků a byl zde zapsán jako posluchač na technice v Karlsruhe pod vedením profesora Ubbelohdeho,
v roce 1913 získal titul doktor chemického inženýrství na C. k. technické vysoké škole Františka Josefa v Brně

Pamětní odznak II. národního odboje in memoriam

1912–1918 asistent při stolici analytické chemie na C. k. technické vysoké škole Františka Josefa v Brně,
chemik zemského úřadu na zvelebování živností (před rokem 1932),
Škola uměleckých řemesel v Brně (externí pedagog),
vrchní zemský komisař (chemik) (povolání v době před zatčením)

Pokroková strana

Sokol Brno - župa Jana Máchala (vzdělavatel),
Sokol Brno-Žabovřesky,
vydával týdeník „Pokrokový obzor“

Zapojen do politické skupiny odbojové organizace Obrana národa, zatčen 26. února 1940 ve své kanceláři. Vězněn v Brně (snad Špilberk, poté snad Sušilovy koleje a Kounicovy koleje), v Breslau a Berlíně-Alt Moabitu, kde byl odsouzen 24. 7. 1942 za velezradu, chování nepřátelské říši a budování protistátní organizace k trestu smrti, zabavení movitého i nemovitého majetku.

Manželé Hrubých neměli děti, po osvobození paní Julie Hrubá získala domek, který si s manželem postavili, zpět. Po její smrti zdědil dům její bratr, ten vilku prodal rodině současného majitele s podmínkou dožití. Zůstaly zde zachovány rodinné doklady, ke kterým noví majitelé přistupovali s úctou a snažili se o jejich předání příbuzným Ing. Hrubého.
Díky jejich laskavosti jsme mohli ověřit a doplnit mnohé informace k osobnosti Ing. Josefa Hrubého a získat jeho rodinné fotografie. Dopisy z vězení se zde však nenašly, jejich osud není znám.

Paní Hrubá také po válce na žádost MV vyplnila dotazník k evidenci popravených osob. V něm napsala, že Ing. Hrubý byl zapojen do odboje od roku 1938 - jako svědka této činnosti uvedla JUDr. Bohuslava Ečera, za okupace byl napojen na Schmoranzovu skupinu (svědci Vladimír Podborský a Karel Blecha). Mezi spoluvězni, kteří přežili okupaci, uvedla paní Hrubá učitele Janíčka ze Vsetína, MUDr. Horna z Jihlavy, dr. Bláhu z Prahy a Oldřicha Rappata z Brna. Z pracovníků brněnského gestapa jmenovitě uveden Willi Braun.
Paní Hrubá připojila také informaci, že její manžel před zatčením svěřil své rukopisy z doby před okupací MUDr. Jaroslavu Dostálovi z Brna k ukrytí. V motáku, propašovaném z Breslau a datovaném 12. 7. 1940, napsal Josef Hrubý „Poslední pořízení“, které adresoval svému právníkovi. Snad jím byl JUDr. Bedřich Vilím z Brna (zatím neupřesněno -Menš).

Pozvánka na převzetí pamětní desky.pdf [1515 kB]

zobrazit

Oldřich Blažek
společně odsouzeni a popraveni Bohuslav Ečer
spolupracovník Vítězslav Horn
spoluvězeň za okupace František Ptašinský
společně odsouzeni a popraveni

Julie Hrubá (Kaucká)
sňatek: 7. 9. 1915, Praha-Smíchov

Emilie Hrubá (Střížková)
Josef Hrubý

Jan Hrubý
Václav Hrubý
Emilie Hrubá

Tichého
bydliště Sirotčí
bydliště v době sňatku (dnes Grohova) Merhautova (Merhautgasse)
bydliště (v roce 1932 změna názvu ulice na Tichého)

oběti 2. světové války
pamětní deska: Dominikánské náměstí 1/03 oběti okupace
pamětní deska: Husova 10/01 oběti okupace
pamětní deska: Veveří 5/02

„Freundschaft“
Merhautova 13/931
obyvatel

16. 11. 1962
Vzpomínkový večer ke 20. výročí poprav
osobnost, na kterou bylo vzpomínáno

mapa

Menš, Zuza