česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Vyšší české reálné gymnázium v Brně (1923 maturita),
1923–1925 Vojenská akademie v Hranicích,
1933–1936 Vysoká škola válečná v Praze

Československý válečný kříž 1939,
Čs. vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem,
Čs. medaile Za zásluhy I. stupně,
Čs. pamětní medaile se štítky F-VB, The Star 1939–1945

voják z povolání (plukovník generálního štábu)

Po maturitě na Vyšším českém reálném gymnáziu v Brně (1923) se dobrovolně přihlásil k vykonání prezenční služby se zařazením k Pěšímu pluku 24 ve Znojmě, v říjnu 1923 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích, kterou absolvoval roku 1925 a byl v hodnosti poručíka zařazen k Ženijnímu pluku 5 v Praze (velitel čety), roku 1926 byl přeložen k Dělostřeleckému pluku 1 "Jana Žižky z Trocnova" v Praze a v říjnu 1927 zařazen do aplikační dělostřelecké školy v Olomouci.
Po jejím skončení byl přidělen k Dělostřeleckému pluk 6 "Irkutskému" s velitelstvím ve Znojmě (1. důstojník baterie, zatímní velitel 7. baterie a mobilní důstojník pluku).
V rozmezí let 1933–1936 vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze, po jejím absolvování krátce působil u 11. divize v Košicích, až byl koncem roku 1936 jmenován zástupcem velitele Posádkového velitelství Velká Praha a od ledna 1937 se stal přednostou 3. odd. štábu pražského posádkového velitelství. V červenci 1937 byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu (gšt.) a v době záříjové mobilizace 1938 zastával funkci přednosty studijní skupiny III. armády, která působila na Slovensku.
Po německé okupaci nastoupil do civilního zaměstnání u pražské firmy Fatra (výroba masek a gumového zboží), koncem srpna 1939 odjel na fingovanou služební cestu do Rumunska, odkud se však do vlasti již nevrátil. Pokračoval dále do Jugoslávie, v Bělehradě obdržel francouzské vízum a přes Itálii se dostal do Paříže, kde se hlásil na čs. vyslanectví. Byl přidělen k výcvikové skupině formující se čs. vojenské správy.
Do čs. zahraničního vojska byl odveden v Paříži, osobní číslo: Z; A-3342. Po zformování 1. čs. divize čs. zahraniční armády byl v lednu 1940 přemístěn do jihofrancouzského Agde k štábní rotě této divize. Po porážce Francie dorazil 7. 7. 1940 lodí Viceroy of India do Velké Británie (přístav Plymouth), kde jej zařadili k štábní rotě 1. čs. samostatné brigády.
Od konce září 1940 do června 1942 působil jako styčný důstojník u britské vojenské mise, která existovala u čs. brigády, v té době absolvoval několik specializovaných kurzů a obdržel hodnost majora gšt. V červnu 1942 byl odvelen do Indie jako styčný důstojník a poradce pro evropské otázky u vlády indického impéria. V této funkci a v útvaru pro zpravodajsko-policejní službu zde setrval až do ledna 1945, kdy byl odvolán zpět do Londýna a zařazen k Hlavnímu štábu čs. branné moci. V dubnu 1945 jej určili velitele čs. vládního transportu, který se plavil přes Středozemní a Černé moře do Rumunska a odtud se dopravoval přes Maďarsko do Košic, kde v té době zasedala nová čs. vláda. V Košicích se dočkal jmenování náčelníkem štábu Velitelství dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR, v této funkci se účastnil i osvobozovacích bojů na Slovensku a na Moravě.
Po skončení války působil na štábu I. oblasti (velitelství v Praze) a koncem února 1946 se stal přednostou organizační skupiny Čs. vojenské mise v Maďarsku a následně generálním sekretářem komise pro přesídlování Slováků z Maďarska. V polovině října 1947 jej jmenovali velitelem 2. dělostřelecké brigády v Brandýse nad Labem, v srpnu 1948 byl převelen do Prahy k velitelství 5. divize jako zamýšlený velitel dělostřelectva tohoto svazku. Funkci však nepřevzal a 13. 8. 1948 opustil ilegálně ČSR. Následně byl zbaven hodnosti plukovníka gšt. a v nepřítomnosti odsouzen za zločin přípravy úkladů proti republice.
Po odchodu z vlasti žil nejdříve ve Velké Británii, kde stanul v čele Čs. zpravodajské organizace (Czechoslovak Inteligence Office), pracující zpravodajsky proti komunistickému Československu. V této funkci setrval až do roku 1957. Poté žil (a také zpravodajsky působil) v několika dalších zemích (naposledy v Zimbabwe).
Po listopadu 1989 bylo trestní stíhání proti němu zastaveno a roku 1991 se vrátil zpět do vlasti, až do své smrti žil v Praze.

Menš,JMik