v matrice narození je přípisek, že „zde zapsaný zrozenec zemřel dne 2. 6. 1952 Brno, Gottwaldova 71, zapsala 17. 2. 1953 matrikářka Fojtová“ (-Menš)

Brno-Husovice, Valchařská 69,
Brno, Gottwaldova 71

české státní gymnázium v Brně (v sextě vstoupil v září 1915 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě),
po dvouletém noviciátě dokončil gymnaziální studia na řádových školách v Rakousku, v Linci-Freinberku,
filozofická studia absolvoval v letech 1919–1922 na řádovém filozofickém institutu v Innsbrucku,
následně působil dva roky jako magistr na misijním ústavu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě,
1924–1928 studium na teologické fakultě univerzity v Innsbrucku,
na kněze byl vysvěcen 25. července 1927 v Innsbrucku

po válce obdržel za svou činnost v odboji vyznamenání a diplom

pamětní deska „Poslední adresa“ na budově fary kostela Nalezení sv. Kříže ve Znojmě

od roku 1936 působil jako kazatel, misionář a exercitátor na Svatém Hostýně,
v roce 1937 byl uvolněn z osobních důvodů z jezuitského řádu (pečoval o svou starou maminku) a byl přijat jako diecézní kněz do olomoucké arcidiecéze,
1937–1946 působil ve farnosti v Biskupicích u Prostějova a jako kooperátor v Kralicích na Hané,
od března 1948 ustanoven kooperátorem v Bystrci u Brna,
od srpna 1950 působil až do svého zatčení jako administrátor kostela sv. Kříže ve Znojmě při bývalém klášteře dominikánů

po návratu do vlasti byl v srpnu 1929 řádovými představenými a pražským arcibiskupem jmenován generálním duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže v Čechách – organizoval tato sdružení po celé republice a formoval mládež,
zároveň byl redaktorem časopisu Dorost a vedl exerciční a eucharistický sekretariát v Praze,
v Brně převzal v roce 1946 úlohu duchovního rádce Svazu katolických žen a dívek

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 11, hrob č. 520–522

Za druhé světové války působil v protinacistické odbojové organizaci Obrana národa a také spolupracoval s partyzánskou skupinou Hnutí za svobodu na Prostějovsku. Pro svou spolupráci s odbojem byl vyšetřován olomouckým gestapem.

Byl velmi oblíben mezi mládeží, protože finančně podporoval sociálně slabší studenty, hlavně bohoslovce.
Po únoru 1948 zprostředkoval několika mladým vysokoškolákům vyloučeným ze studií odchod za hranice. Také duchovně vedl a formoval bývalé bohoslovce a studenty, kteří uvažovali o cestě ke kněžství. Mohli u něj na faře bydlet, kněz se staral o jejich živobytí a potřeby. Ujal se také bývalých řeholních kleriků, kteří po záboru klášterů a internaci řeholníků v dubnu 1950 ztratili své vedení a zázemí.
Na jižní Moravě udržoval kontakty s kněžími aktivně projevujícími nesouhlas s komunistickým útlakem církve – např. sekretářem biskupa Skoupého P. Josefem Hrbatou, který byl vyšetřován StB a později odešel za hranice. Kvůli svým aktivitám byl P. Nesrovnal delší dobu sledován a byli na něj nasazeni spolupracovníci StB.

Dne 26. května 1952 byl P. Nesrovnal zatčen a na faře u něj byla provedena domovní prohlídka a poté byl převezen na StB v Brně. Zahájili proti němu vyšetřování kvůli obvinění z velezrady a vyzvědačství, a to pro údajné kontakty s protikomunistickými odbojovými organizacemi, zprostředkování ilegálních přechodů hranic a špionážní činnosti – měl poslat do zahraničí plány protileteckých krytů v Brně.
Dne 30. května 1952 byl do 14.45 hodin vyslýchán a poté předán na celu. V 17 hodin byl nalezen na své cele oběšen.
Dle verze jeho vyšetřovatelů se oběsil vsedě na obinadle na kohoutku umyvadla. Pater Nesrovnal nosil totiž na nemocné noze obinadlo. Jiný vězeň, který v té době prošel vyšetřováním na stejném místě, dosvědčil, že bachaři odebrali každému nově zatčenému všechno, co měl, podle něho tedy v tomto případě i obinadlo. Věznitelé se zřejmě snažili zakrýt všechny stopy, které by jakkoliv vrhaly podezření na jejich zavinění smrti. V pitevním protokolu se uvádí, že u mrtvého byly nalezeny zlomeniny dvou žeber, ale záhy se energicky vylučuje cizí zavinění. Zlomení žeber je odůvodňováno zmítáním v křečích při oběšení a nárazy těla sebevraha na tvrdé okolí. U člověka, jenž prožil výslechy na gestapu a aktivně pracoval v odboji, je verze o krkolomné sebevraždě více než podivná.

Při revizi případu v roce 1968 se samozřejmě nepodařilo zjistit příslušné odpovědné vyšetřovatele a případ byl uzavřen jako sebevražda.

zobrazit

František Nesrovnal
Marie Nesrovnalová (Malečková)

Olga Nesrovnalová
Sidonie (Zdenka) Novotná (Nesrovnalová)

Valchařská
bydliště doložené v roce 1899 Gottwaldova
místo úmrtí ve věznici (dnes Cejl)

Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty
náměstí 28. dubna
místo jeho působení v duchovní správě koncem 40. let 20. století Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
římskokatolický kněz, oběť perzekuce po roce 1948; místo posledního odpočinku

27. 4. 1968
Manifestační zemský sjezd moravskoslezský K 231 v Brně
kněz, oběť komunistické perzekuce

Ma