Václav Šulc

na následky výslechů

Brno, Pekařská 53

do řádu vstoupil v říjnu 1919 a po jednoročním noviciátu složil jednoduché sliby,
po dalších studiích a formaci složil 28. 9. 1924 slavné sliby a zůstal řeholním bratrem

v březnu 1949 obdržel od pražského arcibiskupa Josefa Berana medaili za zásluhy Bene merenti,
jeho jméno je uvedeno na desce „Obětem nacistické a komunistické perzekuce členů řádu“, umístěné v Brně na Ústředním hřbitově (hrobka příslušníků řádu Milosrdných bratří)

v dubnu 1940 byl na provinční kapitule zvolen převorem pražského metropolitního domu a 2. provinčním rádcem,
po návratu z koncentračního tábora do Prahy se výraznou měrou podílel na obnově bombardováním poničené nemocnice a pokračoval ve funkci převora a prvního provinčního rádce,
v dubnu 1950 byl generální kurií v Římě jmenován provinciálem Českomoravské provincie řádu Milosrdných bratří

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skupina 13, hrobka členů hospitálského řádu sv. Jana z Boha, Milosrdní bratři, skup. 13

Kvůli odbojové činnosti proti nacistům byl 14. 5. 1941 zatčen gestapem a obviněn ze sabotáže ve věci nemocnice Milosrdných bratří. Do 12. 8. 1941 byl vězněn na Pankráci, následně byl poslán do věznice gestapa v Terezíně - Malé pevnosti a od 26. 9. 1941 až do konce války pobýval v koncentračním táboře Dachau. Do osvobozené republiky se vrátil 14. 5. 1945.

Po komunistickém převratu se zapojil do pomoci pronásledovaným osobám. Dne 27. 11. 1950 byl zatčen Státní bezpečností spolu se dvěma svými řádovými spolubratry Josefem Vrbíkem a Vladimírem Hányšem. Všichni tři byli spolu s dalšími spoluobžalovanými obviněni z napomáhání několika osobám k útěku za hranice, z toho, že jim poskytli útočiště v pražském klášteře, z jejich finanční podpory, přechovávání špionážních zpráv (zpráva o pobytu řeholníků v soustřeďovacích táborech) atd. V žalobě se uvádí: Jako oddaný vykonavatel zločinné politiky Vatikánu vytvořil z kláštera Milosrdných bratří v Praze, Na Františku, středisko, kde našel každý, kdo se pokoušel rozvracet lidově demokratické zřízení, útočiště.

Přes vážný zdravotní stav (pokročilé stádium rakoviny) a věk (60 let) byl P. Šulc podrobován tehdy běžným, tvrdě vedeným výslechům. Od jara 1951 se jeho zdravotní stav začal značně zhoršovat.
Podle lékařské zprávy vězeňské nemocnice Pankrác ze 4. 4. 1951 onemocněl P. Šulc zhoubným nádorem příušní žlázy, což bylo navíc komplikováno rozšířením rakovinných metastáz do oblasti bederní páteře. V důsledku komprese míchy nemocný ochrnul na celou dolní polovinu těla.
Velmi cynický je při takovémto stavu pacienta příkaz StB, potvrzený státním prokurátorem 7. 4. 1951: „Vzhledem k tomu, že se u vyšetřovance Václave Šulce jedná o převora milosrdných bratří, je prakticky v každém nemocničním ošetřování u něho nebezpečí koluse, případně i útěku. Proto souhlasím s jeho převezením jen na uzavřené oddělení sborové nemocnice v Praze 18, za předpokladu, že bude osobně nepřetržitě střežen i při poskytování léčebné péče lékaři, dvěma příslušníky SVS.“
Nakonec byl P. Šulc se souhlasem ministra spravedlnosti a Státní prokuratury v Praze převezen na uzavřené a izolované oddělení Státní fakultní nemocnice v Brně, kde byl vzhledem k jeho „nebezpečnosti“ a obav z útěku pod dohledem vězeňské stráže. Ve zprávě velitele oddílu SVS Praha z 26. dubna se praví: „Dle lékařského posudku trpí jmenovaný rakovinou a jeho zdravotní stav je velmi vážný. Má-li být obviněný Šulc ještě slyšen jako obviněný, budiž jeho výslech urychleně proveden, neboť ošetřující lékař nedává naději na uzdravení a smrt může nastati každou chvíli.“

Ani přes alarmující zdravotní stav nebyl P. Šulc propuštěn a korespondence čistě duchovního rázu od spolubratrů mu nebyla doručena.

Pekařská
místo úmrtí v nemocnici

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
převor kláštera Na Františku v Praze, provinciál Českomoravské provincie Hospitálského řádu svatého Jana z Boha – Milosrdných bratří v letech1950–1951; politický vězeň, oběť perzekuce po roce 1948; místo posledního odpočinku

3. 10. 2014
Vzpomínkové setkání „Paměť řádu“
provinciál Milosrdných bratří a převor kláštera Na Františku; oběť perzekuce po roce 1948

Ma