česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

urna převezena spolu s ostatky dalších popravených z Obrany národa ve Frankfurtu nad Mohanem do Brna a s vojenskými poctami uložena 7. září 1967 na Ústředním hřbitově města Brna

popraven

Kout na Šumavě čp. 149 (rodný dům)

vyučen elektrotechnikem v Plzni,
Vyšší elektrotechnická škola v Praze (1928 maturita)

jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí světových válek a vzpoury proti Habsburkům na náměstí Svobody ve Vsetíně a na pomníku obětí druhé světové válce v Koutě na Šumavě

úředník Škodových závodů v Plzni (po vykonání základní vojenské služby),
voják z povolání od 1. 1. 1931 (Plzeň, Brno, České Budějovice, Tábor),
v roce 1936 přidělen velitelství sboru v Brně (zde až do rozpuštění čs. armády),
poté technický úředník ve Zbrojovce Brno (od dubna 1939)

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 56a

Prezenční vojenskou službu vykonal v Nitře, dosáhl hodnosti podporučíka. V roce 1931 vstoupil jako aktivní důstojník technické zbrojní služby do Zbrojovky v Brně ke zbrojně technickému úřadu. Na podzim roku 1931 přeložen do Plzně do kurzu pro důstojníky technické zbrojní služby z povolání. Po ukončení kurzu přidělen k 305. pluku do Českých Budějovic jako zbrojní důstojník, poté do Tábora, odkud byl v červenci 1934 přeložen opět do Zbrojovky v Brně.
V roce 1935 absolvoval pyrotechnický kurz v Plzni a Poličce, povýšen na nadporučíka. V roce 1937 absolvoval kurz pro dozorčí orgány válečného průmyslu v Praze a byl pak přidělen ke štábu velitelství III. sboru v Brně jako referent těžkého válečného průmyslu u 4. oddělení štábu, jehož přednostou byl major generálního štábu Kuběna; byl také správcem důstojnické jídelny sboru.
Po likvidaci čs. armády vstoupil v dubnu 1939 do Zbrojovky v Brně jako technický úředník konstrukčního oddělení.
Odboje se účastnil v ilegální organizaci Obrana národa (skupina Brno-venkov, úsek Zbrojovka, kraj Brno-město).
Nejdůležitějším úkolem bylo organizování systematického vynášení zbraní ze Zbrojovky, čehož se i sám aktivně účastnil; dále využíval svých častých služebních cest do Vsetína a Povážské Bystrice k navázání kontaktů s tamními skupinami s cílem zajistit převádění občanů z protektorátu za hranice.
V prosinci 1939 neodevzdal svůj cestovní pas ve Zbrojovce, jak bylo nařízeno, připravoval se k odchodu do zahraničí, který se měl uskutečnit 6. prosince 1939 ve 13 hodin (týž den ráno v 8 hodin jej však zatklo brněnské gestapo). Vězněn byl v Brně na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, znovu v Sušilových kolejích; poté byl převezen do Vratislavi, na Mírov, do Wolfenbüttelu, Diezu a nakonec do Frankfurtu nad Mohanem. Dne 22. října 1942 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl vykonán ve Frankfurtu nad Mohanem 18. března 1943. V posledním dopise snoubence Marii Komínkové napsal, že špilberské noci a sušilovský pobyt byly horší než několikahodinová operace při vědomí.
Snoubenka sdělila vnučce štábního kapitána Jelínka, PhDr. Radce Bartekové, při osobní návštěvě, že Oldřich Fictum si ve vězení přál, aby se alespoň „na dálku“ uskutečnil jejich sňatek - věřil ve vítězný konec války a doufal, že po osvobození by se jí jako jeho ženě dostalo nějakého ocenění. Snoubenka vyjednala všechny administrativní záležitosti sňatku, ale dostala z věznice ve Frankfurtu zprávu, že rozsudek byl již vykonán, ovšem nebyla to pravda, poprava byla provedena později, takže nemohla splnit ani tuto prosbu svého snoubence.
Bohužel se nepodařilo paní přesvědčit, aby veškerou korespondenci, kterou od snoubence dostávala z vězení, věnovala do sbírek Muzea města Brna; měla ji svázanou do knížky a rozhodla se, protože je to její osobní památka, bude knížka uložena do rakve při jejím úmrtí. Tak byly zničeny památky na velice statečného člověka, který svým chováním zachránil mnohé spolupracovníky z odboje.
Ve sbírkách muzea se nachází zlomky památek, které byly získány darem na základě článku R. Bartekové v Hlasu revoluce; tyto dokumenty z věznice v Mírově ukazují Oldřicha Fictuma jako nezlomeného a u spoluvězňů oblíbeného optimistického člověka.

zobrazit

Čestmír Jelínek
spolupráce v odboji Marie Kubingerová
M. Kubingerová byla snoubenkou O. Fictuma

František Fictum
Magdalena Fictumová (Kocourová)

Jan Vladislav Fictum
František Fictum
Bořivoj Fictum

oběti zaměstnanců Zbrojovky
pomník: Lazaretní 7/01 popravení ve Frankfurtu nad Mohanem
pomník: Vídeňská 96, skupina 56a/04
místo posledního odpočinku

7. 9. 1967
Pietní akt na Ústředním hřbitově

zápis v matrice narozených

Menš