ruská

poprvé navštívil Brno až v roce 1962, podruhé a naposledy v roce 1964

28. 5. 1945

- Kříž sv. Jiří IV. třídy
- francouzský Croix de Guerre (3x)
- Řád Lenina (5x)
- Řád rudého praporu (3x)
- Řád Suvorova 1. třídy (2x)
- Řád Kutuzova 1. třídy
- Medaile za obranu Stalingradu
- Medaile za obranu Kavkazu
- Medaile za obranu Oděsy
- Medaile za dobytí Budapešti
- Medaile za dobytí Vídně
- Medaile Za vítězství nad Japonskem
- rumunský Řád obrany vlasti 1., 2. a 3. stupně
- americký řád Legion of Merit
- Řád vítězství
- Zlatá hvězda hrdiny SSSR (2x)
- Československý válečný kříž 1939
- Československý řád Bílého lva "Za vítězství" I. třídy
a mnohé další

Sad maršála Malinovského, Brno-Starý Lískovec, Labská 27

Narodil se v rodině chudého řemeslníka a po vychození církevní obecné školy načas pracoval jako přístavní dělník.
Jeho pozoruhodná vojenská kariéra začala na počátku 1. světové války. Pro svůj mladý věk nebyl odveden, tak se tajně dostal vojenským transportem na frontu a nechal zapsat jako dobrovolník.
Ve svých 17 letech obdržel za statečnost v boji své první z celé řady vyznamenání (svatojiřský kříž) a povýšení na svobodníka. Následně byl těžce zraněn a po vyléčení se přihlásil do ruského expedičního sboru, s nímž odjel v roce 1916 na západní frontu do Francie. V lednu 1918 vstoupil dokonce do elitní 1. marocké divize Cizinecké legie a na konci války se mohl pyšnit třemi francouzskými Válečnými kříži.
Po návratu do Ruska v říjnu 1919 se přidal k bolševikům a díky bohatým válečným zkušenostem mohl rychle postupovat v hierarchii Rudé armády. V roce 1929 dokončil s vyznamenáním Frunzeho Vojenskou akademii v Moskvě. V lednu 1937 byl odeslán jako vojenský poradce do Španělska, kde v té době zuřila občanská válka. Snad i díky tomu se vyhnul hlavní vlně Stalinových represí proti důstojnickému sboru.
Začátek Velké vlastenecké války (po napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem v červnu 1941) jej zastihl ve funkci velitele 48. střeleckého sboru.
V následujících letech válečného konfliktu se objevil postupně v čele několika dalších vojenských svazků a v dubnu 1943 již velel Jihozápadnímu frontu v hodnosti armádního generála.
V květnu 1944 byl s definitivní platností postaven do čela 2. UF a 10. září 1944 byl jmenován maršálem Sovětského svazu. Pod jeho velením se vojska 2. UF probojovala do Rumunska a následně do Maďarska, kde po těžkých bojích vstoupila 13. února 1945 do Budapešti. V rámci bratislavsko-brněnské operace, zahájené 25. března 1945, Malinovského vojáci pronikli na jižní Moravu a své tažení korunovali 26. dubna 1945 osvobozením Brna.
Po skončení války v Evropě odjel maršál R. J. Malinovskij na Dálný východ, kde v bojích proti Japonsku provedl svoji nejúspěšnější vojenskou operaci – obsadil polovinu Mandžuska a jeho výsadkáři pronikli první do přístavu Port Arthur.
V roce 1947 byl Stalinem jmenován hlavním velitelem sovětských vojsk na Dálném východě, v říjnu 1957 byl jmenován ministrem obrany SSSR, jímž zůstal až do své smrti na jaře 1967.

Malinovského náměstí (Brno-město)

zobrazit

R. J. Malinovskij
pamětní deska: Labská 27/02 R. J. Malinovskij
pomník: Malinovského náměstí 2/01 R. J. Malinovský
pomník: Moravské náměstí 0/07

5. 11. 1950
Odhalení pomníku maršála Malinovského
jemu pomník odhalen 26. 4. 1945
Osvobození Brna Rudou armádou

mapa

Jbre