česká

v letech 1940–1944 ministr národní obrany londýnské exilové vlády; mimořádný velvyslanec v Haagu; po roce 1948 v emigraci - spoluzakladatel Rady svobodné Evropy

Vlkoš čp. 173 (rodný dům)

Vysoká válečná škola

Řád M. R. Štefánika in memoriam (1991),
Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy in memoriam (28. 10. 2024)

pamětní deska na obecním úřadu ve Vlkoši (odhalena 21. 6. 1998)

voják z povolání, politik

hřbitov ve Vlkoši (urna slavnostně uložena 2. 9. 2012)

Military Museum generála Sergěje Jana Ingra ve Vlkoši

Na ruskou frontu narukoval v roce 1914 jako kadet 14. pěšího pluku rakousko-uherské armády. Do zajetí padl 15. 9.1915 v Rusku. Do legií se přihlásil 20. 5. 1916 v Caricynu. Dne 20. 5. 1916 vstoupil do legie srbské, 2. srbský pluk, podporučík. Účast v bojích v Dobrudži. Od 11. 1. 1917 v čs. legii v Rusku, 2. střelecký pluk, podporučík.
Na podzim 1917 odjel do Francie (absolvoval důstojnický kurz v Saint Maixent l´Ecole), do čs. legie ve Francii zařazen 14. 11. 1917, 21. střelecký pluk, poručík. Od května 1918 ve vojenské kanceláři Čs. národní rady v Paříži, v září 1918 přeložen do Itálie, v čs. legii v Itálii od 11. 9. 1918, 33. pěší pluk, v jehož řadách ukončil působení v legiích 31. 12. 1919 v hodnosti majora. Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku a Těšínsku, pokračoval ve službě v čs. armádě.

Vojenská dráha:
- přednosta operačního oddělení štábu ZVVV Praha (1923–1928)
- přednosta operačního oddělení hlavního štábu (1929–1933)
- velitel pěší brigády a pěší divize (1933–1935)
- zástupce velitele III. sboru v Brně (1936–1939).

Patřil mezi aktivní odpůrce přijetí mnichovské dohody. Po okupaci v březnu 1939 zakládal odbojovou organizaci Obrana národa, stál v čele jejího moravského zemského velení. V červnu 1939 odešel do emigrace ve Francii. Do čs. zahraniční armády prezentován 2. 10. 1939 v Paříži ve Francii, hodnost: divizní generál čs. z povolání, osobní číslo: Z; A-3227. V letech 1939–1940 člen Čs. národního výboru v Paříži, vedl jeho vojenskou kancelář.
Od července 1940 do září 1944 ministrem národní obrany čs. exilové vlády v Londýně, poté ve funkci náčelníka generálního štábu. V dubnu 1945 byl na nátlak SSSR z funkce odvolán a držen mimo činnou službu. Až v prosinci 1947 jmenován vyslancem v Nizozemí, po únoru 1948 rezignoval na funkci a vrátil se zpět do Velké Británie.
V MZA v Brně je uložen zajímavý doklad k odchodu tehdy divizního generála Ingra do emigrace. MNO v likvidaci informovalo dopisem z 15. 7. 1939 Zemský úřad v Brně o hlášení velitele III. sboru v Brně: „Dne 8. července t. r. dostavila se ke mně pí. C. Ingrová, choť div. gen. Sergěje Ingra a oznámila mi, že její manžel, který se zdržoval na zotavené na Jihlavsku a odkud jí naposledy psal 20. června t. r., se dosud nevrátil. Ježto jsou vážné obavy o jeho nezvěstnosti, činím o tomto případu úřední hlášení. Podotýkám, že jsem udělil div. gen. Ingrovi dne 19. června t. r. 5 (pěti) denní řádnou dovolenou s nástupem dne 19. června t. r. do Brna a Prahy, kterou jsem na jeho žádost ze zdravotních důvodů mu prodloužil na neurčito, ježto jeho přítomnosti k likvidačním pracím nebylo třeba.“
MNO v likvidaci pak žádalo Zemský úřad v Brně o nařízení četnictvu a policii, aby pátrali po generálovi a o výsledku pátrání informovali do 31. 7. 1939 ministerstvo obrany. K tomu přiložena hlášení většiny okresních úřadů na Moravě o tom, že u nich Ingr nebyl vypátrán.

zobrazit

Antonín Ingr
J. S. Ingr byl kmotrem dcery A. Ingra Sergej Nikolajevič Vojcechovskij
přítel. spolupracovník v odboji Bohuslav Dimitrij Všetička
spolupráce v odboji Dana Zátopková
J. S. Ingr byl kmotrem D. Zátopkové

Jan Ingr
Mariana Ingrová (Moresová)

Marie Ingrová
Bedřich Ingr
Františka Ingrová

Menš