zahynul v koncentračním táboře

Brno (červen – prosinec 1919),
Josefov (1929–1934)

1895–1904 české gymnázium v Místku (23. 7. 1904 maturita),
Teologická bohoslovecká fakulta v Olomouci (5. 7. 1908 vysvěcen na kněze)

Československý válečný kříž 1939 in memoriam,
Zlatá lípa in memoriam

pamětní deska v posádkovém kostele v Josefově (odhalena 27. 10. 1946),
pamětní deska v kostele v Horní Bečvě (odhalena 3. 8. 1947),
jeho jméno je uvedeno v památníku v Hrabyni

duchovní služba civilní, posléze v armádě (generální vikář československé branné moci), papežský prelát a kněz olomoucké diecéze

Svaz československého důstojnictva (člen od 27. 3. 1922)

pevnostní hřbitov v Josefově (symbolický hrob obětí nacismu ve druhé světové válce)

Po vysvěcení na kněze působil od 1. 8. 1908 v Bergstadtu, poté ve Frankštátu u Šumperka (od 1. 11. 1909), od 1. 5. 1909 jmenován polním kurátem v záloze.
Za první světové války mobilizován 2. 8. 1914, služba v záložní nemocnici č. 6 v Olomouci, poté duchovním na ruském, srbském a albánském bojišti. Onemocněl (černé neštovice, tropická malárie), po vyléčení přešel v roce 1917 k záložní nemocnici č. 1 v Těšíně, kde působil jako duchovní správce.
Po vzniku ČSR sloužil v Moravské Ostravě, na konci roku 1918 se vrátil do civilního života, působil jako kaplan v Hranicích na Moravě. Vrátil se do armády, od 1. 6. 1919 vojenský duchovní v posádkové nemocnici v Brně, zde do prosince 1919. Odchod na Slovensko, kde u posádkového velitelství v Žilině působil téměř deset let. Od dubna 1929 v Hradci Králové, kde do poloviny roku 1934 byl duchovním správcem 4. pěší divize se sídlem v Josefově. V únoru 1935 přebral funkci generálního vikáře československé branné moci, dne 23. 8. 1938 jej prezident republiky jmenoval generálem duchovní služby.
Za nacistické okupace se zapojil od března 1939 do odboje v Obraně národa (pomoc rodinám zatčených). On sám byl zatčen pro údajnou urážku německé branné moci dne 29. 8. 1940, vězněn v Budyšíně. Po odpykání trestu nebyl propuštěn, předán gestapu (věznice Pankrác v Praze, Malá pevnost Terezín), poté odeslán do koncentračního tábora Dachau (příjezd 13. 2. 1942, zemřel již 5. března téhož roku).

Jaroslav Šimíček
M. Kubáň pohřbíval J. Šimíčka Karel Zháněl
Karel Zháněl ve svém úřadě rozdával fotografii zemřelého Metoděje Kubáně

Josef Kubáň
Anna Kubáňová (Kožušníková)

Menš