V souboru Mahenovy činohry vytvořil během necelých dvaceti sezón přes sedmdesát větších či menších postav v poměrně širokém charakterovém pojetí:
- Jánošík (1954)
- Vojcek (G. Büchner: Vojcek, 1962)
- Eilif (B. Brecht: Matka Kuráž, 1964)
- Zajíček (A. Jirásek: Lucerna, 1966)
- Hugo (M. Držič: Dundo Maroje, 1969)
- Rumcajs (S. Lichý: Jak se stal Rumcajs loupežníkem, 1970)
- Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti, 1971).

Působil též v rozhlase (též jako zpěvák a šansoniér), ve filmu, brněnské televizi a dabingu.