česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

volací znak OK2AH (OK = Československá republika, 2 = Morava, písmena AH v sufixu věnována jeho sestře Antonii, provdané Kameníčkové)

popraven

Třebíč, Poděbradova (dnes Brněnská) 66,
Brno,
Praha, U Smyčky 9

1931–1933 Průmyslová škola elektrotechnická v Brně

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (1945),
Junácký kříž „Za vlast 1939–1945“ in memoriam (udělen nejvyšší stupeň - zlatý)

pamětní desky:
- Praha, Olšanská 3
- Třebíč, Masarykovo náměstí, budova KD Fórum (členové Sokola)

značka OK2AH s jeho jménem je v Síni slávy značky OK na WEBu ČRK

1936–1937 radiotechnik firmy Radio Iron v Brně-Židenicích,
1937–1939 technický úředník odposlechové služby radiového provozu kontrolní radiové služby Československé pošty Praze,
od září 1939 technický kreslič v evidenčním oddělení Telegrafního stavebního úřadu 7 v Praze XIV

Sokol v Třebíči,
Junák v Třebíči,
ČAV, volací znak OK2AH

dne 13. 12. 2012 zastupitelstvo města Třebíče rozhodlo na návrh rady města pojmenovat jménem Jana Habrdy ulici nově vznikajících domků v lokalitě „Na Kopcích“

Vojenskou službu vykonal v letech 1934–1936, nejprve u dělostřeleckého oddílu 256 v Jihlavě, následně v radiotechnické rotě 6. dělostřelecké brigády v Brně (dosáhl hodnosti svobodníka).
Jan Habrda se stal v srpnu 1940 členem odbojové skupiny vedené Vladislavem Bobákem. Při své odbojové činnosti využil znalostí ze studia a činnosti radioamatéra, pro skupinu zkonstruoval vysílací a přijímací stanici, udržující kontakt se zahraničním odbojem a sovětskou zpravodajskou službou.
Gestapem byl zatčen 14. 3. 1941 ve svém bytě v Praze. Lidový soudní dvůr v Berlíně projednával případ celé skupiny na svém zasedání 11. a 12. listopadu 1942, vynesl celkem deset rozsudků smrti. Rozsudek nad Janem Habrdou byl vykonán později, jeho spolupracovníci byli popraveni společně již 12. 7. 1943.

Když zemřela maminka malého Iva, otec Richard se znovu oženil a vzal si sestru Jana Habrdy, Antonii. Tehdy sotva pětiletému chlapci dodnes utkvěly v paměti vzpomínky na strýce Jana, vypravěče poutavých příhod ze skautských pobytů, neúnavného fotografa rodinných setkání, který mu sestrojil několik létajících modelů.
Vnímal napětí v rodině po zatčení strýce, očekávání, zda se podaří dosáhnout omilostnění, smutek, když přišel dopis poslední. Poprava strýce se uskutečnila právě v den, kdy malý Ivo dosáhl 8 let.
Autorka medailonku se setkala několikrát s podobnými pocity tehdy dětí, jejichž otcové se nevrátili z nacistických žalářů. Slovy dcery jednoho z popravených: „Nikdo nám dětem nic nepovídal. Ale doslova jsem cítila, jak maminka napjatě čekala, zda přijde očekávaný dopis od otce, zvláště po jeho odsouzení k smrti. Doba okupace, to je pro mě období napjatého očekávání, soumraku, smutku.“
(Za podrobné informace a fotografie, které k osobnosti svého strýce pro naši encyklopedii poskytl, děkujeme Ing. Ivo Kameníčkovi.)

Překlad německého textu rozsudku lidového soudu v Berlíně.pdf [82.9 kB]

zobrazit

Vladislav Bobák
spolupráce v odboji, společně odsouzeni a popraveni (Jan Habrda byl popraven o měsíc později) Marta Delamová
společně souzeni Jan Fichtel
společně souzeni František Havelka
spolupráce v odboji, společně odsouzeni a popraveni (Jan Habrda byl popraven o měsíc později) Ladislav Havelka
spolupráce v odboji, společně odsouzeni a popraveni (Jan Habrda byl popraven o měsíc později)
další osoby (3)...

Anna Habrdová (Paterová)

František Habrda
Antonie Habrdová (Bouzková)

Antonie Kameníčková (Habrdová)

Menš