Internetová encyklopedie dějin města Brna

Jakub Hradil

    O. Jakub Hradil


    • * 14.4.1910 Terezín u Čejče – † 5.11.1986 Brno


    • řeckokatolický kněz; politický vězeň


    • vzdělání

      gymnázium v Kyjově (1931 maturita),
      1934–1939 řeckokatolická bohoslovecká fakulta v Prešově (absolutorium z teologie získal 10. 6. 1939),
      30. července 1939 přijal kněžské svěcení ve východním obřadu v katedrálním prešovském chrámu sv. Jana Křtitele z rukou biskupa Pavla Gojdiče,
      primiční mši svatou sloužil v rodné obci

    • jiné pocty

      k 60. narozeninám mu byl prešovským biskupským ordinariátem jako ocenění celoživotního díla a pevného postoje udělen titul arciděkana


    • zaměstnání

      po maturitě absolvoval šestiměsíční vojenskou základní službu v Rimavské Sobotě

      po návratu vyvstal problém se zaměstnáním, protože právě v té době vrcholila hospodářská krize, na základě konexí a známostí, které měl jako dopisovatel do různých novin a časopisů, získal doporučení do sociálně-výchovného ústavu v Bílsku u Litovle, kde pracoval jako vychovatel; pravděpodobně zde, po předchozích zkušenostech, v něm dozrálo rozhodnutí věnovat se kněžskému povolání, požádal si o změnu obřadu a od roku 1934 začal studovat na řeckokatolické bohoslovecké fakultě v Prešově

      jako novokněz se stal kaplanem v kostele sv. Klimenta v Praze, tehdy jediné řeckokatolické farnosti v českých zemích,
      do Prahy nastoupil 24. srpna 1939 a působil tu po celou protektorátní dobu, farnost prakticky řídil, v roce 1944 byl ustanoven správcem pražské farnosti,
      v této době také obdržel doklad o tom, že může vysluhovat i obřady v římskokatolické církvi, tj. se stal biritualistou

      Zemský národní výbor v Brně oznámil prešovskému biskupskému ordinariátu, že Ministerstvo školství a osvěty dalo souhlas na zřízení samostatné řeckokatolické farnosti v Brně pro oblast moravsko-slezskou se systemizovaným místem samostatného duchovního správce, J. Hradil se stal farářem této nově založené řeckokatolické farnosti v Brně, dostal dekret od 1. ledna 1946, jeho působištěm se stalo nejen Brno, ale celá Morava a Slezsko

      kromě vedení své farnosti J. Hradil ještě (jako biritualista) vypomáhal v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

      po zákazu činnosti řeckokatolické církve v roce 1950 pracoval jako pomocný dělník v brněnském závodě Prefa na Celní ulici

      po návratu z vězení v roce 1959 pracoval J. Hradil jako dělník u Dopravního podniku města Brna, až do svého odchodu do důchodu v roce 1970

      když byla v roce 1968 obnovena činnost řeckokatolické církve, znovu se ujal duchovní činnosti při současném vykonávání civilního povolání

      od roku 1971 již nezískal státní souhlas k vysluhování východního obřadu, působil jako biritualista v různých kostelech na území města Brna prakticky až do své smrti


    • hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 25c, hrob č. 4–5


    • poznámky

      Protože se rozhodl působit jako ženatý kněz, před vysvěcením uzavřel 12. července 1939 sňatek s Marií Valentovou.

      Farním kostelem nově ustavené farnosti se stal kostel sv. Josefa, který díky domluvě s představeným minoritů, ke kterým kostel příslušel, řeckokatolíci dostali do užívání.
      Výhodou kostela i nedaleké farní kanceláře byla jejich výhodná poloha – poblíž hlavního vlakového a tehdy i autobusového nádraží. V poválečném období se vraceli lidé ze zajetí, z koncentráků, z totálního nasazení, rodiny se dávaly dohromady a v kostele či v kanceláři se jim vždy dostalo od Jakuba Hradila rady, pomoci či útěchy. Dosídlenci z řad reemigrantů ze Slovenska, Maďarska, Jugoslávie či Volyně směřovali do vylidněných pohraničních okresů a proto tam byly zřízeny filiálky – pro severní Moravu v Jelení a pro jižní Moravu v Mikulově.
      Koncem srpna 1947 prováděl prešovský pomocný biskup Vasiĺ Hopko vizitaci řeckokatolíků v Čechách, podobnou návštěvu vykonal začátkem září na Moravě v doprovodu brněnského faráře Jakuba Hradila.
      Období relativního klidu a poválečného demokratického vývoje trvalo jen krátce.
      V březnu roku 1950 byl o. Hradil několikrát u výslechu v sídle Státní bezpečnosti v Brně na Leninově ulici, kde byl vyslýchán a činěn na něj nátlak, aby přestoupil na pravoslaví. Podobných metod používal i o. Rosák, brněnský pravoslavný kněz, který z tohoto důvodu o. Hradila několikrát navštívil. Nakonec přípisem krajského národního výboru mu byl zastaven plat, následoval přípis z ústředního národního výboru, kterým měl být předán inventář řeckokatolické církve církvi pravoslavné.

      O. Jakub Hradil musel odejít do civilního zaměstnání, pracoval jako pomocný dělník v brněnském závodě Prefa, kde byl také v dopoledních hodinách 10. listopadu 1952 zatčen a v jeho bytě provedena domovní prohlídka.
      Zprávu, co se s manželem a otcem stalo, obdržela manželka až za 14 dnů. V neveřejném procesu, který se konal 25. března 1953, byl o. Hradil odsouzen k sedmi letům vězení, k pokutě 5 tis. Kčs (staré měny), ztrátě čtvrtiny majetku a ztrátě občanských práv. To vše údajně za poskytnutí přístřeší vatikánskému agentovi, ovšem pravým důvodem bylo odmítnutí přestupu na pravoslaví.
      Manželka se čtyřmi dětmi ve věku 4, 5, 8 a 11 let se měla co ohánět, aby jim zajistila řádné existenční podmínky a dobrou výchovu. První způsob obživy byla domácká práce – výroba hraček, která byla piplavá a málo placená, na té se snažili podílet i dva starší chlapci. Potom matka nastoupila jako uklizečka do nedalekého internátu Adamovských strojíren, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Útrapy psychické i fyzické měly pochopitelně vliv i na její zdravotní stav.

      Jakub Hradil si odpykal svůj trest v celém rozsahu, prošel věznicemi v Jáchymově,
      Mírově, Rtyni v Podkrkonoší a Hradci Králové. V Jáchymově pracoval na uranu, ve Rtyni v uhelných dolech a právě zde byli jeho spoluvězni pozdější biskupové Ivan Ljavinec a Eugen Kočiš. K rodině se vrátil přesně po sedmi letech – 10. listopadu 1959.

      Veškeré žádosti o milost nebyly vyslyšeny. Rodina tento čas přežila celkem bez úhony, hodně pomohli příbuzní, známí a někdy i neznámí. Děti dostudovaly vlastní pílí při zaměstnání, dvě dokonce i vysokou školu.
      V roce 1969 městský soud v Brně vyhověl žádosti o zahlazení trestu.

      Nutno vyzdvihnout jeho činnost při popularizaci staroslovanské liturgie (např. sloužení mše východního obřadu v Letovicích či Žarošicích za hojné účasti věřících) a také činnost kazatelskou.
      Jakub Hradil zemřel po krátké a těžké nemoci 5. listopadu 1986, půl roku po své věrné manželce Marii.
      Pohřební obřady vykonal 13. listopadu o. Eugen Kočiš, tehdejší ceremoniář prešovského řeckokatolického biskupského úřadu za účasti kněží obou obřadů – řeckého i latinského, dokumentujíce tak to, čemu Jakub Hradil zasvětil svůj život.
      Teprve po listopadu 1989 mohli na činnost o. Hradila navázat jeho nástupci a jeho činnost mohla být objektivně zhodnocena.
      V roce 1991 byl Jakub Hradil plně rehabilitován, o to se přičinili také jeho blízcí příbuzní.


    • prameny, literatura

      zobrazit "K dějinám řeckokatolické církve v Čechách a na Moravě ve 20. století"
      "Zostali verní VI. - Jakub Hradil (1910-1986)"


    • osoby

      Česlav Novotný
      spolu s O. Hradilem se zasloužil o rozvoj východní liturgie a zavedenı řeckokatolických bohoslužeb v Brně


    • partneři

      Marie Hradilová (Valentová)
      sňatek: 12. 7. 1939


    • děti

      Libuše Hradilová
      Marie Hradilová
      Vladimír Hradil
      Stanislav Hradil


    • stavby

      Kostel sv. Josefa a klášter františkánek a voršilek
      Josefská
      místo jeho působení; kostel propůjčen řeckokatolické církvi v letech 1946–1950
      Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
      Mendlovo náměstí 1/157
      zde vypomáhal v duchovní správě
      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • události

      5. 10. 2014
      Svěcení řeckokatolického kostela sv. Josefa
      řeckokatolický kněz


    • autor

      Ma


Aktualizováno: 01. 01. 2019