Otto Brück

* 12.8.1915 Brno – † 27.7.2007 Trutnov


válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje


státní příslušnost

ČSR, Česká republika


čestný občan

Čestný občan Ivančic (2003)


vzdělání

reálné gymnázium


vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939,
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem,
Dukelská pamětní medaile,
sovětský Řád Vlastenecké války II. stupně


poznámky

Ačkoliv se narodil v Brně (rodiče Richard Brück a Olga, roz. Inwaldová), dětství prožil u svého dědečka obchodníka Bertholda Inwalda v Ivančicích, posléze absolvoval reálné gymnázium v Brně a po krátkém pobytu na právnické fakultě nastoupil v říjnu 1937 základní vojenskou službu u Pěšího pluku 10 Jana Sladkého Koziny v Brně.
Po německé okupaci byl 31. 3. 1939 jako četař aspirant demobilizován. Počátkem prosince 1939 přešel s kamarádem Miroslavem Muchou v Beskydech na Slovensko, vlakem přejeli do Budapešti, kde však byli 14. 12. 1939 zatčeni a uvězněni ve vězení v pevnosti Citadela. O. Brück byl po několikaměsíčním věznění vrácen 28. 4. 1940 zpět na Slovensko, podařilo se mu však opět přejít do Maďarska, odkud se se skupinou dalších běženců dostal do Jugoslávie a přes Řecko a Turecko do Bejrútu. Lodí Mariette Pacha dorazil do Marseille (Francie), kde byl 1. 6. 1940 odveden do čs. zahraničního vojska (Osobní číslo: Z; F-3640. Kmenové číslo: 0.536/D).
U čs. armády vznikající v Agde byl zařazen jako instruktor nováčků u roty doprovodných zbraní 3. pěšího pluku, bojů na frontě se tak neúčastnil. Po pádu Francie se v Sete nalodil 27. 6. 1940 na parník Northmoor a přes Gibraltar pak lodí Neuralia doplul s dalšími čs. vojáky 12. 7. 1940 do Liverpoolu. V Cholmondeley byl u znovuobnovené čs. armády zařazen k výcvikové rotě, později (už v hodnosti podporučíka) jako nezařazený důstojník byl vtělen k baterii kanonů proti útočné vozbě. Absolvoval kurz velitelů rot, britskou bojovou školu (Battle School) a armádní plynový kurz. Po vzniku Čs. samostatné obrněné brigády v roce 1943 jej zařadili jako plynového důstojníka ke 2. rotě motopraporu.
V březnu 1944 obdržel rozkaz k přesunu k našim jednotkám v Sovětském svazu, dne 15. 7. 1944 odplul z Greenocku ve Skotsku lodí Capetown Castle přes Středozemní moře do Port Saidu a autokarem se spolu s dalšími důstojníky přepravil přes Sýrii a Irák do Teheránu (Írán) a pak přes Kaspické moře do Baku (Ázerbajdžán) a následně do Rostova na Donu. Odtud je letadlo dopravilo do Černovic na jihozápadní Ukrajině k náhradnímu pluku I. čs. armádního sboru v Sovětském svazu. Dne 4. 9. 1944 odjel z nedaleké Sadagury na frontu v oblasti Dukelského průsmyku, byl vtělen k dělostřeleckému pluku 4 (protitankovému) 3. čs. samostatné brigády jako 1. pomocník náčelníka štábu pluku. V různých dalších funkcích (především však jako velitel 3. baterie děl. pluku 4) se účastnil bojů v okolí Dukly i nasazení čs. dělostřelců u Jasla v lednu 1945. Dne 1. 3. 1945 se stal v hodnosti nadporučíka velitelem baterie u výcvikového dělostřeleckého oddílu, konec války jej zastihl v Martině.
Po osvobození zůstal do listopadu 1946 v hodnosti kapitána v armádě, pak se stal národním správce firmy F. Illner - Velkoobchod s dřívím a obchod s uhlím v Trutnově. Později působil (až do odchodu do penze) v oblasti cestovního ruchu.






Menš, JMik


Aktualizováno: 03. 09. 2021