německá

Rakousko-Uhersko, ČSR, Německá říše

sebevražda

Brno:
- Špitálka 41
- Hlinky 46
- Pellicova 13a

Vysoká škola technického zaměření (studium zřejmě v zahraničí) - zisk titulu Ing.

technický úředník (1937–1939),
příslušník brněnského gestapa (1939–1945)

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, hromadný šachtový neoznačený hrob pro příslušníky gestapa, odsouzené na základě rozsudků Mimořádných lidových soudů

Erich Lewitschek se narodil v Brně v německé rodině, jeho otec byl údajně důstojník rakousko-uherského námořnictva, padl v 1. světové válce. Lewitschekova matka Marie se následně provdala za Rudolfa Krátkého a Erich tak vyrůstal ve smíšeném českoněmeckém manželství.
Maturitu složil na některé z brněnských středních škol, v zahraničí vystudoval nezjištěnou vysokou školu technického zaměření, získal titul Ing. a pracoval jako technický úředník.
Po okupaci Československa vojsky německého Wehrmachtu v roce 1939 vstoupil do služeb brněnského gestapa, kde zúročil své skvělé znalosti češtiny a němčiny. V budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity (v dobách Protektorátu sídlo gestapa) mu byla přidělena kancelář č. 238, Lewitschek se postupně zúčastnil mnoha operací zejména proti komunistickému odboji po celé Moravě.
V květnu 1945 se pokusil společně s dalšími příslušníky gestapa, vrchním kriminálním tajemníkem Franzem Daubkem, kriminálním sekretářem Langerem a kriminálním asistentem Holzbauerem uprchnout do Bavorska. Konec války je však zastihl už v obci Štědrá u Karlových Varů, kde se po několik týdnů ukrývali u sedláka německé národnosti, než byli zatčeni hlídkou českého četnictva. Dle výpovědi Franze Daubka spáchal Lewitschek sebevraždu požitím jedu přímo při zatýkání, jiné prameny uvádějí, že se tak stalo až ve vyšetřovací vazbě.

Brněnský odbojář a spisovatel Vojtěch Jestřáb byl po svém zatčení gestapem v roce 1945 Lewitschekem několikrát vyslýchán a ve svých vzpomínkových knihách zanechal poměrně přesný psychologický profil tohoto velmi rozporuplného příslušníka německé tajné policie (jako literární postava zde Lewitschek vystupuje pod jménem Erwin Praweczek). Jestřáb mu údajně vděčil za svůj život, sám však připouští, že s ním gestapácký vyšetřovatel ve strachu před reálnou hrozbou poválečného trestu hrál dvojí hru a hodlal si relativně slušným zacházením s jinak krutě trýzněným vězněm opatřit vlastní alibi.
Zde stojí za zmínku uvést, že Jestřáb se o Lewitschekově sebevraždě nikdy nedozvěděl a po celý život věřil tomu, že se kriminálnímu asistentovi podařilo pod cizí identitou skutečně uprchnout. „Sedl si do svého tvrdého kancelářského křesla, opřel se silnými svalnatými lokty o opěradla a natáhl nohy. Jeho pohled padl na masivní alpakový popelník s reliéfem mořské nymfy. Pod nymfou bylo drobnými kaligrafickými písmeny vyryto K. u. K. Kriegsmarine. Nikdy nemyslel na svého otce, důstojníka rakousko-uherského námořnictva, který skončil svůj život v sedmnáctém roce v potopeném torpédoborci. Teď si na něj vzpomněl: Možná, že měl fotr štěstí, že se nedožil konce prohrané války … já se ho dožiju. Kde je jaká rada, kde? Vpálit si kulku do palice? To ne, pánové, to je až úplně poslední.
Nočním rychlíkem odjížděl už nový člověk. Papíry dokonale v pořádku, zásoba jídla na čtrnáct dní, říšských potravinových lístků celý notes. Vracela se mu sebejistota. A vlak svým protáhlým rytmem jako by mu znovu našeptával: Bude to dobré, Erwine.“ (Vojtěch Jestřáb, A zpívat do konce, nakladatelství Naše vojsko, 1988, str. 61–62, 277-278, kráceno).
(Medailonek pro naši encyklopedii zpracoval dne 24. 3. 2013 pan Jiří Skoupý, děkujeme.)

Vojtěch Jestřáb
Vojtěch Jestřáb byl Lewitschekem vyšetřovaný a vyslýchaný odbojář

Marie Krátká
Rudolf Krátký

Hermann Lewitschek-Kratky

Špitálka
bydliště Hlinky
bydliště Pellicova
bydliště

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
příslušník protilevicového referátu II A brněnského gestapa; místo posledního odpočinku

Menš