česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

ovládal 7 jazyků (německý, francouzský, polský, anglický, italský, esperanto, ruský)

popraven

Brno, Tůmova 15

Vysoká škola elektrotechnická v Brně,
École supérieure d´électricité, selection radiophonique v Paříži,
později (v letech 1926–1931) FF MU v Brně - dějiny hudby a dějiny výtvarného umění

značka OK2SL s jeho jménem je v Síni slávy značky OK na WEBu ČRK

do roku 1925 vojenský radiotelegrafista,
1925–1942 ředitel Brněnského Radiojournalu

Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Brno-Žabovřesky),
aktivně činný jako radioamatér stál v čele brněnské odbočky radioamatérů (zastupoval čs. radioamatéry i na mezinárodním fóru), volací znak OK2SL

Jako vojenský radiotelegrafista se podílel v Praze na budování první radiostanice, umístěné ve sklepním prostoru Petřínské rozhledny. První spojení bylo navázáno 29. 11. 1918 se St. Pöltenem, od 10. 12. 1918 probíhalo pravidelné spojení s Francií. Tehdejší četař Antonín Slavík patřil mezi telegrafisty, kteří důležité spojení nově vzniklé republiky se světem zajišťovali.
Pro činnost v ilegální organizaci Obrana národa (národní výbor) Antonín Slavík zatčen 14. prosince 1939, vězněn v Brně na Špilberku, v Kounicových kolejích, v Berlíně-Alt Moabitu.
Dne 9. 6. 1942 odsouzen k trestu smrti, poté přemístěn do Plötzensee, kde trest vykonán v předvečer státního svátku bývalé Československé republiky (popraven spolu s Janem Uhrem, Jaroslavem Skryjou a Josefem Jarošem. Rodina dostala dokonce účet za popravu, ale podle svědectví syna nic neplatila.

Na Antonína Slavíka vzpomínala herečka Vlasta Fabianová ve své vzpomínkové knize „Jsem to já?“ takto: „Také v Brně byla koncem dvacátých let zřizována pobočka Radiojournalu, dnes bychom řekli stanice.
Jejím ředitelem byl jmenován vojenský spojař, štábní kapitán inženýr Antonín Slavík. Šťastný tah. Tomuhle vysloužilému vojákovi, který měl nesmírný umělecký vkus, se stal rozhlas životním posláním. Propadl mu vášnivě. Dokonce v dopise na rozloučenou z gestapáckého vězení dělil vyznání své lásky mezi rodinu a rozhlas. Inženýr Slavík měl čich na spolupracovníky, pečlivě je vybíral, protože se musel obejít jen s hrstkou lidí. Jako „literárního referenta“ angažoval dalšího rozhlasového fanatika, Dalibora Chalupu, básníka s širokým literárním rozhledem, který mu doporučil vzít jako režiséra Josefa Bezdíčka. Hudebním referentem se stal Karel Vetterl, jako referenta „pro reportáže a přednášky“ přijal čtyřiadvacetiletého Františka Kožíka. Ten z přednášek a reportáží brzy dezertoval k dramaturgii, kam ho srdce táhlo. Kromě nich tam bylo zaměstnáno ještě pár techniků - a to byl celý brněnský Radiojournal.“ (s. 82–83).

Z fotografií a rodinných vzpomínek, které nám laskavě poskytl 20. 7. 2010 pan Aleš Frýba, vyplývá, že Antonín Slavík hodně cestoval již před 1. světovou válkou (Jižní Amerika) i po ní (Itálie, Francie). Udržoval velmi přátelské vztahy se svými příbuznými, které nejen pozdravoval z cest, ale také informoval o své práci v brněnském Radiojournalu (v listopadu 1935 psal např. o pronajmutí přízemí v Husově sboru na Botanické ulici v Brně pro studijní účely Radiojournalu). Je také zajímavé a pro něho charakteristické, že i když mu v únoru 1939 zemřela dcera Blaženka ve věku 17 let, hned po začátku okupace se zapojil do odboje!
V dopise Policejního ředitelství Praha Zemskému četnickému velitelství v Brně ze 4. 7. 1939 se žádá, aby Zemské četnické velitelství Brno prověřilo, zda „v tamním obvodu bydlící koncesionáři soukromých vysílacích stanic tyto odevzdali“. K dopisu je přiložen jako příloha „Seznam koncesionářů“, který zahrnuje celkem 428 jmen z celého protektorátu. Ing. Slavík je uveden pod číslem 23, s volacím znakem OK2SL.

Antonína Slavíka (Černá Pole)

zobrazit

Břetislav Bakala
spolupráce v Radiojournalu Brno Josef Bezdíček
spolupráce v brněnském Radiojournalu Alois Brejcha
pracovník brněnského Radiojournalu Vlasta Fabianová
spolupráce v brněnském Radiojournalu Vladimír Helfert
přítel
další osoby (7)...

Marie Slavíková (Šerksová)
sňatek: 21. 6. 1920

Blažena Slavíková (Slavíková)
Vladimír Slavík

Antonín Slavík
Antonie Slavíková (Helclová)

Emilie Svobodová (Slavíková)

Tůmova
bydliště

oběti okupace zaměstnanců čs. rozhlasu
pamětní deska: Beethovenova 4/01 uctění památky oběti okupace - A. F. Slavík
jiná realizace: Tůmova 15/01

Rodinný dům Ing. Slavíka
Tůmova 15/2086
majitel

17. 9. 2014
Umístění dalších tzv. Stolpersteine (Kamenů zmizelých) v Brně
jeho jméno je uvedeno na jednom z kamenů 20. 4. 1937
Rozhlasová reportáž z Četnické pátrací stanice Brno
doklad spolupráce četnictva a Radiojournalu v Brně 9. 7. 1936
Rozhlasová přednáška „Portáši - četníci valašských hor“
doklad spolupráce četnictva a Radiojournalu v Brně 31. 5. 1932
Zahájení pravidelného vysílání Verda Stacio (Zelená stanice)
ředitel Radiojournalu v Brně 27. 11. 1928
Založení hudebního sdružení Collegium musicum na brněnské filozofické fakultě
s hudebním sdružením spolupracoval
další události (1)...

mapa

Jis, Menš, MŠ