Msgr. univ. prof. PhDr. Alois Kolísek

* 1.4.1868 Protivanov (okres Prostějov) – † 25.8.1931 Brno, Nemocnice Milosrdných bratří


kněz, zastánce cyrilometodějské myšlenky, pedagog, historik, popularizátor lidové kultury; válka a odboj 1914–1919; účastník domácího odboje


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

měl rozsáhlé jazykové znalosti (italština, němčina, francouzština, angličtina, slovenština a latina) i hudební nadání (pianino, housle a kytara)


příčina úmrtí

paratyfus


bydliště

Protivanov čp. 40 (rodný dům),
Hodonín,
Bratislava, Kapitulská 5


vzdělání

obecná škola v Protivanově,
1879–1887 státní vyšší gymnázium v Brně,
1887–1891 biskupský ústav bohoslovecký v Brně (26. 7. 1891 vysvěcen na kněze),
1892–1894 teologická studia v Římě (8. 7. 1893 promován doktorem filozofie)


vyznamenání a pocty

kříž „Pro Ecclesia et Pontifice“,
medaile „Benemerenti“


jiné pocty

papežem jmenován čestným komořím papežským (monsignore),
čestné předsednictví Spolku slovenských umelcov,
čestný občan Protivanova a Velkých Bílovic

čestné členství:
- Akademické pěvecké sdružení, Jednota hudebních stavů, Křesťansko-sociální spolek v Němčicích u Ivančic, Lurdský spolek v Praze, Sdružení výtvarných umělců moravských
- Slovenský akademický spolek „Moyzes“, Slovenský spolek „Svätá rodina“ ve Vídni, Spevácký sbor Legionárov v Bratislavě


dílo

- Za písní slovenskou, Kutná Hora 1911.
- Ludové umenie slovenské, Bratislava 1921.
- Slovenské umenie ludové, Bratislava 1922.


zaměstnání

druhý kooperátor v Náměšti nad Oslavou (17. 9. 1891 – 20. 10. 1892),
kaplan v Miroslavi (8. 8. – 26. 9. 1894),
katecheta a duchovní správce v zemském ústavu hluchoněmých v Ivančicích (1. 10. 1894 – 21. 9. 1898),
profesor náboženství na reálce v Hodoníně (21. 9. 1898 – 8. 11. 1919),
řádný profesor slovenské literatury a estetiky na teologické fakultě v Bratislavě s platností od 1. 11. 1919 (protože teologická fakulta nezahájila činnost, přednášel na bohosloveckých učilištích v Trnavě a Bratislavě)


odborné a zájmové organizace

předseda literárního a zahraničního odboru Slovenského klubu,
podpředseda Historického, uměleckého, vlastivědného muzea(?),
člen výboru Cudzineckého sväzu, Družstva slovenského Národného divadla,
předseda Komise pro hudební výchovu na školách v ČSR,
předseda Spolku pro podporu propuštěných trestanců v Bratislavě a mnoho dalších funkcí


hrob

hřbitov na Hostýně


pojmenováno

ve slovenské Galantě byla jeho jménem v roce 1931 pojmenována státní lidová škola


poznámky

Zasloužil se o porozumění mezi Čechy a Slováky, v Pešti v roce 1908 na něj byl vydán zatykač. Za první světové války vytvořil hodonínskou skupinu Maffie, zabezpečoval styk se Slovenskem, spolupracoval s Vavro Šrobárem a Milanem Hodžou. Roku 1918 člen slov. komitétu Národní rady československé.
Po vzniku Československé republiky v letech 1918–1920 byl poslancem Národního shromáždění.
Nebyl oblíbený u vysokého církevního kléru, nedůvěřovali mu pro jeho účast v reformním církevním hnutí.

Tři bratři Kolískovi pořádali mnoho let impozantní pouti do Lurd, kterých se účastnilo až 500 osob. Při návratu z pouti v roce 1931 při zastávce v Norimberku prodělal Alois zdravotní kolaps, na jehož následky v Brně zemřel.
Jeho smrt vyvolala četné spekulace, jeho bratr Karel, který se pouti účastnil jako pomocník, napsal zřejmě nejvěrohodnější písemnou výpověď o tom, co se stalo.
Poslední rozloučení se konalo 28. 8. 1931 v kostele Milosrdných bratří v Brně, odkud byly ostatky zemřelého převezeny na Svatý Hostýn, kde jej pohřbíval Msgr. Andrej Hlinka, farář v Ružomberoku.



pojmenované ulice

Kolískova (Trnitá)



osoby

Jaroslav Podlipný
A. Kolísek oddával v roce 1911 J. Podlipného




Do, Menš, Jord


Aktualizováno: 05. 01. 2019