česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Praha XVII-Střešovice čp. 640 (v době sňatku)

1921–1926 obecná škola v Komíně,
1926–1935 Státní československé gymnázium v Brně (1935 maturita),
1935–1936 Státní československý mužský ústav učitelský v Brně (závěrečná zkouška)

československá:
- Čs. válečný kříž 1939 (6. 10. 1945)
- Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (6. 10. 1945)
- Čs. medaile Za zásluhy I. stupně (6. 10. 1945)
- Dukelská pamětní medaile (6. 10. 1959),

sovětská:
- Za vítězství nad Německem (2. 1. 1947)

kapitán pěchoty v záloze (doloženo v době sňatku)

Komínský hřbitov, Absolonova, hrob č. 63–64 (původně pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídeňské ulici; v roce 2001 exhumace a přenesení na hřbitov do Komína)

Po absolvování zkoušek na Státním československém mužském ústavu učitelském v Brně v září 1936 pomáhal doma na hospodářství rodičů a 1. 10. 1937 nastoupil základní vojenskou službu u 43. pěšího pluku v Brně, kde absolvoval 30. 4. 1938 záložní důstojnickou školu. Po jejím ukončení přeložen k II. praporu 10. pěšímu pluku v Břeclavi, s nímž zažil události roku 1938. K 1. 4. 1939 propuštěn po okupaci Čech a Moravy do civilu v hodnosti četaře aspiranta.
Na počátku června 1939 se svým bratrancem Jindřichem Čoupkem (pozdější parašutista skupiny BIVOUAC) přešel hranice do Polska u obce Morávka. Dostal se do Krakova a odtud do tábora v Malých Bronowicích, 15. 7. 1939 přijat do čs. zahraniční vojenské skupiny. Dne 1. 8. 1939 dorazil na lodi Chrobry do Francie a zde podepsal spolu s dalšími vstup do francouzské Cizinecké legie a přes její africké centrum v Sidi Bel Abbes dorazil do posádky v El Aricha.
Koncem září 1939 po vypuknutí války odjel z Afriky do jihofrancouzského Agde, kde byl 26. 9. 1939 přijat do formující se čs. armády a zařazen ke 4. (kulometné) rotě 1. praporu. Od 15. 1. 1940 sloužil u 12. (kulometné) roty 3. praporu 1. pěšího pluku jako velitel čety. V červnu 1940 se účastnil ústupových bojů proti německé armádě na řekách Marně, Seině a Loiře. Nestihl však včas ustoupit s ostatními na jih Francie, neboť se zdržel starostí o indisponovaného kamaráda, a byl koncem července 1940 v Agde internován. V srpnu však uprchl a dostal se do Marseille a přes Oran na počátku září 1940 do Casablanky. Odtud odjel v říjnu se zhruba dvacítkou dalších čs. vojáků na ostrov Martinik v Malých Antilách a na konci listopadu 1940 se přepravil na ostrov Svatá Lucie. V polovině ledna 1941 se dostal přes ostrov Antigua na Bermudy, odkud 28. 1. 1941 vyrazil spolu s dalšími čs. vojáky do Velké Británie.
Dne 25. 2. 1941 přistál v Londýně a po krátkém pobytu v karanténě byl 4. 3. 1941 zařazen v Moreton Padox k 1. praporu čs. smíšené brigády ve Velké Británii. Jako nezařazený důstojník sloužil v hodnosti podporučíka v četě obrany proti letadlům (OPL). Absolvoval řadu kurzů (minometný, řidičský, parakurz). Při své účasti v kurzu útočného boje byl 1. 7. 1942 zraněn. Po vzniku Čs. samostatné obrněné brigády v roce 1943 se účastnil i radiového a tankistického výcviku.
Dne 18. 7. 1944 odjel s téměř stovkou dalších důstojníků lodí přes Středozemní moře do Egypta a odtud po souši do Teheránu. Dále pak pokračovali k náhradnímu pluku I. čs. armádního sboru v SSSR dislokovaného v Sadaguře. Poručík Staněk byl přidělen jako náčelník štábu k protitankovému oddílu 2. čs. paradesantní brigády, s ním se v září 1944 účastnil bojů na polské straně Dukelského průsmyku. Spolu s dalšími příslušníky parabrigády měl odletět i na pomoc slovenskému povstání, ale letadlu, v němž se nacházel, se nepodařilo na Slovensku přistát. V polovině září 1944 povýšen na nadporučíka
a koncem října 1944 přidělen jako velitel 1. roty 2. praporu 1. čs. samostatné brigády.
Dne 5. 11. 1944 byl při boji u kóty 481 u východoslovenských Hunkovců těžce raněn do lokte pravé ruky a léčil se v sovětských vojenských nemocnicích v Krosnu, Přemyšlu a Kyjevě. Do Brna se vrátil až 5. 6. 1945 a záhy byl povýšen na kapitána. Zůstal v armádě, ale musel stále prodělávat léčebné zákroky kvůli svému válečnému zranění.
V letech 1946–1949 sloužil jako štábní kapitán na doplňovacím velitelství Velké Brno, okresním doplňovacím velitelství Brno-venkov a v brněnské pobočce Kanceláře čs. legií. K 1. 9. 1949 byl odeslán na dovolenou s čekaným a k 1. 10. 1950 přeložen do výslužby. Nemohl však dlouho sehnat odpovídající zaměstnání (dokonce byl - navzdory válečnému zranění - poslán do ostravských dolů), zpočátku proto roznášel noviny a pak pracoval u družstva Vzájemnost-Včela jako fakturant. Od roku 1954 působil ve Výzkumném ústavu krmivářském a potom jako překladatel na katedře agrochemie a analytické chemie Vysoké školy zemědělské v Brně. Do důchodu odešel v roce 1972.

zobrazit

Jindřich Čoupek
bratranec - na počátku června 1939 spolu přešli hranice do Polska u obce Morávka

Alžběta Staňková (Rychlá)
sňatek: 29. 12. 1945, Brno-Komíně (kostel sv. Vavřince)

Alžběta Staňková
Eva Staňková
Jaroslava Staňková

Antonín Staněk
Marie Staňková (Krchňáková)

Bohuslav Staněk
Marie Houšková (Staňková, ovdovělá Čoupková)
Josef Staněk

Státní československé gymnázium, Brno, třída Legionářů 14
student

Komínský hřbitov
Absolonova
válka a odboj 1938–1945; příslušník čs. zahraniční armády ve Francii, Velké Británii a SSSR; místo posledního odpočinku (po exhumaci v roce 2001, původně pohřben na Ústředním hřbitově)

karta příslušníka čs. armády v zahraničí - Antonín Staněk
matriční záznam sňatku Antonína Staňka

JMik