Antonín Staněk

* 31.1.1915 Brno-Komín – † 25.1.1991 Brno


válka a odboj 1938–1945; příslušník čs. zahraniční armády ve Francii, Velké Británii a SSSR


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


vzdělání

1921–1926 obecná škola v Komíně,
1926–1935 Státní československé gymnázium v Brně (1935 maturita),
1935–1936 Státní československý ústav učitelský v Brně (závěrečná zkouška)


vyznamenání a pocty

československá:
- Čs. válečný kříž 1939 (6. 10. 1945)
- Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (6. 10. 1945)
- Čs. medaile Za zásluhy I. stupně (6. 10. 1945)
- Dukelská pamětní medaile (6. 10. 1959),

sovětská:
- Za vítězství nad Německem (2. 1. 1947)


hrob

Komínský hřbitov, Absolonova, hrob č. 63–64 (původně pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídeňské ulici; v roce 2001 exhumace a přenesení na hřbitov do Komína)


poznámky

Po absolvování učitelských zkoušek krátce zůstal doma u rodičů a poté nastoupil 1. 10. 1937 základní vojenskou službu u 43. pěšího pluku v Brně, kde absolvoval 30. 4. 1938 záložní důstojnickou školu. Po jejím ukončení přeložen k II. praporu 10. pěšímu pluku v Břeclavi, s nímž zažil události roku 1938. K 1. 4. 1939 propuštěn po okupaci Čech a Moravy do civilu v hodnosti četaře aspiranta.
Na počátku června 1939 se svým bratrancem Jindřichem Čoupkem (pozdější parašutista skupiny BIVOUAC) přešel hranice do Polska u obce Morávka. Dostal se do Krakova a odtud do tábora v Malých Bronowicích, 15. 7. 1939 přijat do čs. zahraniční vojenské skupiny. Dne 1. 8. 1939 dorazil na lodi Chrobry do Francie a zde podepsal spolu s dalšími vstup do francouzské Cizinecké legie a přes její africké centrum v Sidi Bel Abbes dorazil do posádky v El Aricha.
Koncem září 1939 po vypuknutí války odjel z Afriky do jihofrancouzského Agde, kde byl 26. 9. 1939 přijat do formující se čs. armády a zařazen ke 4. (kulometné) rotě 1. praporu. Od 15. 1. 1940 sloužil u 12. (kulometné) roty 3. praporu 1. pěšího pluku jako velitel čety. V červnu 1940 se účastnil ústupových bojů proti německé armádě na řekách Marně, Seině a Loiře. Nestihl však včas ustoupit s ostatními na jih Francie, neboť se zdržel starostí o indisponovaného kamaráda, a byl koncem července 1940 v Agde internován. V srpnu však uprchl a dostal se do Marseille a přes Oran na počátku září 1940 do Casablanky. Odtud odjel v říjnu se zhruba dvacítkou dalších čs. vojáků na ostrov Martinik v Malých Antilách a na konci listopadu 1940 se přepravil na ostrov Svatá Lucie. V polovině ledna 1941 se dostal přes ostrov Antigua na Bermudy, odkud 28. 1. 1941 vyrazil spolu s dalšími čs. vojáky do Velké Británie.
Dne 25. 2. 1941 přistál v Londýně a po krátkém pobytu v karanténě byl 4. 3. 1941 zařazen v Moreton Padox k 1. praporu čs. smíšené brigády ve Velké Británii. Jako nezařazený důstojník sloužil v hodnosti podporučíka v četě obrany proti letadlům (OPL). Absolvoval řadu kurzů (minometný, řidičský, parakurz). Při své účasti v kurzu útočného boje byl 1. 7. 1942 zraněn. Po vzniku čs. samostatné obrněné brigády v roce 1943 se účastnil i radiového a tankistického výcviku.
Dne 18. 7. 1944 odjel s téměř stovkou dalších důstojníků lodí přes Středozemní moře do Egypta a odtud po souši do Teheránu. Dále pak pokračovali k náhradnímu pluku I. čs. armádního sboru v SSSR dislokovaného v Sadaguře. Poručík Staněk byl přidělen jako náčelník štábu k protitankovému oddílu 2. čs. paradesantní brigády, s ním se v září 1944 účastnil bojů na polské straně Dukelského průsmyku. Spolu s dalšími příslušníky parabrigády měl odletět i na pomoc slovenskému povstání, ale letadlu, v němž se nacházel, se nepodařilo na Slovensku přistát. V polovině září 1944 povýšen na nadporučíka
a koncem října 1944 přidělen jako velitel 1. roty 2. praporu 1. čs. samostatné brigády.
Dne 5. 11. 1944 byl při boji u kóty 481 u východoslovenských Hunkovců těžce raněn do lokte pravé ruky a léčil se v sovětských vojenských nemocnicích v Krosnu, Přemyšlu a Kyjevě. Do Brna se vrátil až 5. 6. 1945 a záhy byl povýšen na kapitána. Zůstal v armádě, ale musel stále prodělávat léčebné zákroky kvůli svému válečnému zranění.
V letech 1946–1949 sloužil jako štábní kapitán na doplňovacím velitelství Velké Brno, okresním doplňovacím velitelství Brno-venkov a v brněnské pobočce Kanceláře čs. legií. K 1. 9. 1949 byl odeslán na dovolenou s čekaným a k 1. 10. 1950 přeložen do výslužby. Nemohl však dlouho sehnat odpovídající zaměstnání (dokonce byl - navzdory válečnému zranění - poslán do ostravských dolů), zpočátku proto roznášel noviny a pak pracoval u družstva Vzájemnost-Včela jako fakturant. Od roku 1954 působil ve Výzkumném ústavu krmivářském a potom jako překladatel na katedře agrochemie a analytické chemie Vysoké školy zemědělské v Brně. Do důchodu odešel v roce 1972.




osoby

Jindřich Čoupek
bratranec - na počátku června 1939 spolu přešli hranice do Polska u obce Morávka


partneři

Alžběta Staňková (Rychlá)
sňatek: 29. 12. 1945 v Brně-Komíně






stavby

Komínský hřbitov
Absolonova
místo posledního odpočinku


JMik


Aktualizováno: 12. 12. 2022