Cyril, Cyrda

česká

ČSR, ČR

1932–1939 student I. čs. státní reálky na Antonínské ulici v Brně (bez maturity),
1941 maturita na čs. státní škole ve Whitchurch (Velká Británie)

československá:
- Čs. válečný kříž 1939 (2x)
- Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (2x)
- medaile Za zásluhy I. stupně

Narodil se v Měříně (okr. Žďár n. Sázavou), ale v roce 1924 se rodina přestěhovala do Brna-Žabovřesk. Před ukončením střední školy odešel 17. 6. 1939 ilegálně do Polska, kde byl prezentován 19. června na konzulátu v Krakově. Po krátkém pobytu v Malých Bronowicích odjel lodí Chrobry do Francie, kde podepsal vstup do Cizinecké legie; sloužil v posádce v severoafrické Saidě.
Po vypuknutí války se koncem září 1939 hlásil u čs. armády v jihofrancouzském Agde, kde byl zařazen ke 4. kulometné rotě 1. pěšího praporu a v listopadu 1939 povýšen na svobodníka. Posléze zařazen jako velitel kulometného roje k 8. rotě 2. praporu 1. čs. pěšího pluku, s nímž se účastnil ústupových bojů na řekách Marně, Seině a Loiře v červnu 1940.
Po porážce Francie spolu s ostatními čs. vojáky ustoupil do přístavu Sete na jihu Francie, odtud se dostal lodí Rod el Farag do Velké Británie (Liverpool). V červenci 1940 v táboře v Cholmondeley byl zařazen ke 3. četě 2. roty 1. praporu čs. smíšené brigády. Dne 28. 10. 1940 povýšen na desátníka, od května do srpna 1942 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze, v období 9. 1. – 6. 2. 1943 prodělal záškodnický kurz ve Skotsku (příprava na nasazení v týlu nepřítele).
Po vzniku ČSOB v srpnu 1943 zastával v hodnosti četaře aspiranta funkci zástupce velitele tankové čety 1. praporu. Na přelomu srpna a září 1944 čs. brigáda přesunuta do Francie, kde v říjnu začala obléhat přístav Dunkerque, kde se uzavřela silná německá posádka.
Dne 17. 11. 1944 Blahoslav Zavadil při průzkumné akci u Dunkerque těžce raněn do břicha. Od 1. 1. 1945 instruktorem střelby u 3. tankového praporu ČSOB, od dubna 1945 v hodnosti podporučíka velitelem čety u této jednotky.
Po ukončení války se vrátil do ČSR, postupně povýšen na poručíka a nadporučíka.
V roce 1946 odešel do civilu. Pracoval jako národní správce papírenského závodu a posléze v dalších zaměstnáních, perzekvován nebyl, poslední hodnost: Plukovník v.v.

JMik