5. 7. 1934 přijal v Brně kněžské svěcení

papežem Janem Pavlem II. byl jmenován Kaplanem Jeho Svatosti s titulem Monsignore (1992),
biskupem Mons. Karlem Otčenáškem jmenován čestným kanovníkem kolegiátní kapituly Povýšení sv. Kříže v Litomyšli (1994)

na faře v Letonicích, (dům č.p.120) byla odhalena 9. 6. 2002 pamětní deska s nápisem:
V LETECH 1967–1974 ZDE ŽIL A PŮSOBIL / MONS. JAN PODVESKÝ / 1909–1994 / PRO SVŮJ VZORNÝ KNĚŽSKÝ A OBČANSKÝ ŽIVOT / BYL KOMUNISTICKÝM REŽIMEM PRONÁSLEDOVÁN. / V LETECH 1951–1963 BYL VĚZNĚN. Z LETONIC BYL / PRO SVOU HORLIVOU PASTÝŘSKOU SLUŽBU VYHOŠTĚN. / NA VDĚČNOU VZPOMÍNKU / VĚNUJÍ FARNÍCI A PŘÁTELÉ / L. P. 2002 //

na budově fary v Kuřimské Nové Vsi byla odhalena pamětní deska 16. května 2004 z iniciativy Mons. Josefa Valeriána, který s P. Janem Podveským působil v letech 1949–1951 v Jaroměřicích nad Rokytnou a byl rovněž zatčen v souvislosti s babickým případem, slavnostního odhalení mramorové desky s rytým a zlaceným nápisem a křížem se zúčastnili zástupci římskokatolické farnosti v Letonicích a Konfederace politických vězňů:
ZDE DOŽÍVAL POSLEDNÍ LÉTA / SVÉHO KNĚŽSKÉHO ŽIVOTA / PO NÁVRATU Z KOMUNISTICKÝCH VĚZNIC / MONS. JAN PODVESKÝ / OD R. 1975–1994. / NECHŤ KŘÍŽ, KTERÝ HO PROVÁZEL OD R. 1948, / JE VÝKUPNOU CENOU SVOBODY / CÍRKVE A NÁRODA. / DÍKY BOHU ZA TOHOTO VĚRNÉHO / A STATEČNÉHO KNĚZE. / K 10. VÝROČÍ JEHO SMRTI 15. 5. 2004 //

od 1. 3. 1936 učil náboženství na chlapecké měšťanské škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, kam nastoupil jako učitelský čekatel,
1936–1947 kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou,
1947–1951 farář v Jaroměřicích nad Rokytnou,
po návratu z vězení pracoval nejprve v UP v Bučovicích, kde i bydlel v domě č. 75 na Slavkovské ulici, na podzim roku 1966 P. Podveský začal zajíždět do Letonic pro zastupovaní zdejšího nemocného faráře P. Antonína Rimeše, po jeho odchodu do důchodu dostal státní souhlas k výkonu duchovenské služby a po ustanovení kapitulním vikářem nastoupil k 1. 3. 1967 na místo do Letonic,
k 30. 6. 1974 byl P. J. Podveskému odňat státní souhlas k výkonu duchovní správy v Letonicích a zároveň byl vypovězen z okresu Vyškov (důvod mu oficiálně sdělen nebyl, skutečnost byla však taková, že se stal tehdejšímu normalizačnímu režimu krajně nepohodlným pro své horlivé působení ve zdejší farnosti a pro dosažené výsledky na rovině duchovní i materiální a pro celkovou oblibu a popularitu, na jeho odstranění se pak podílel krajský církevní tajemník Dr. Bělohoubek a okresní i místní orgány),
po zásahu kapitulní konzistoře se k 1. 7. 1974 podařilo získat pro něj alespoň načas místo faráře v Brně – Obřanech a oddálit tak jeho odchod do důchodu,
k 1. 4. 1975 mu bylo dovoleno na důchod nastěhovat se do opuštěného domu filiální duchovní správy v Kuřimské Nové Vsi, farnost Deblín, kde nadále žil a působil až do své smrti

hřbitov Kuřimská Nová Ves

V roce 1951 došlo ke známému „případu Babice“, do kterého bylo zataženo i několik nevinných kněží. Jelikož po zatčení babického faráře Drboly byl P. Podveský administrátorem ex currendo babické farnosti, pohřbíval také některé ze zastřelených funkcionářů. (Při pohřbu zastřeleného Josefa Roupce mluvil ministr Kopecký, který svévolně svou řečí přerušil pohřební obřady, načež P. Podveský odešel od hrobu, což bylo vyloženo jako urážka ministra). Již po příjezdu do obce měl P. Podveský potíže s lidmi, kteří již byli instruováni o údajném kněžském podílu na této akci. Předtím se je snažil agent Malý získat na svou stranu. Bývalí odbojáři, s nimiž P. Podveský spolupracoval za druhé světové války, nemohli pochopit, proč s odbojem proti komunistům nechce nic mít. Přišli na to bohužel pozdě.
Po popravách zatčených kněží šli P. Podveský se svým kaplanem P. Valeriánem 15. srpna 1951 na pouť k Panně Marii do Mašůvek, aby poděkovali za to, že ještě nebyli zatčeni.
P. Jan Podveský byl zatčen 18. srpna 1951 asi ve 4 hodiny ráno. P. Valerián byl tehdy na návštěvě u strýce, který se léčil v kroměřížské nemocnici.
Přes všechnu opatrnost byl farář Jan Podveský nakonec 18. srpna 1951 zatčen a převezen do Želiva, kde bylo deportováno dalších 120 kněží. Pak byl i se svým kaplanem odvezen do Jihlavy k výslechům. Snažil se P. Valeriána krýt.
V roce 1952 byl ve státní proticírkevní razii jako jaroměřický farář odsouzen „za velezradu na 16 let, k pokutě 10 tisíc Kčs, ke ztrátě čestných práv občanských a k propadnutí celého jmění“.
Byl vězněn v Jihlavě, na Mírově, v Leopoldově a ve Valdicích. V roce 1963 byl ze zdravotních důvodů z vězení podmíněně propuštěn.
Po roce 1989 se angažoval ve společenské rehabilitaci lidí nezákonně odsouzených v babických procesech, soudní rehabilitace probíhala až do roku 1997. V roce 1991 se páter Podveský zúčastnil Dne smíření v Babicích.

Kostel sv. Václava
Kmochova
místo jeho působení v duchovní správě v letech 1974–1975

Ma