1834–1835 studium na filosofickém učilišti (jeho profesory byli např. Řehoř Volný či Antonius Rücker),
1835 vstup do brněnského alumnátu,
1. září 1839 přijat do rajhradského kláštera (tam se rozhodl vstoupit po smrti své matky v roce 1838),
11. duben 1841 složení slavných řeholních slibů,
16. červenec 1841 vysvěcení na kněze

v letech 1859–1873 působil jako kurátor v ústavu pro hluchoněmé, za což byl císařem vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa I. s hvězdou a jmenován doživotním členem panské sněmovny rakouské

od roku 1843 působil jako profesor náboženství na filosofickém ústavě v Brně, kde s obrovským zanícením přednášel o české řeči a literatuře,
v letech 1845–1850 zde zastával také úřad profesora náboženství a vychovatelství, učitelské praxe se musel vzdát ze zdravotních důvodů,
po roce 1850 se vrátil do kláštera, kde se s horlivostí jemu vlastní zapojil do klášterního dění, vypomáhal v duchovní správě rajhradské farností, stal se novicmistrem či pomáhal opatu Viktoru Schlossarovi v řízení klášterního hospodářství a uplatňování reforem,
22. listopadu 1854 byl po smrti opata V. Schlossara jednomyslně všemi dvaadvaceti bratry zvolen jeho nástupcem

člen Brněnského dobročinného mužského spolku, Jednoty sv. Klimenta a bratrstva sv. růžence v Brně, velkomeziříčského hospodářského spolku, Moravské společnosti pro podporu orby, přírodopisu a vlastivědy, Moravského zemského patriotického výpomocného spolku, Pohřebního spolku v Brně, Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, Slovanské besedy ve Vídni, Spolku pro lesnickou školu v Brně, komitétu pro stavbu kostela v Maršově a komitétu pro stavbu kostela v Královských Vinohradech

v letech 1858 až 1878 se stal kurátorem ústavu hluchoněmých v Brně,
zasedal ve vedení První moravské spořitelny a C. k. privilegované vzájemné hasičské pojišťovny pro Moravu a Slezsko,
v letech 1881 až 1883 působil v panské sněmovně říšské rady,
do Moravského zemského sněmu byl zvolen poslancem za II. sbor velkostatku 27. 3. 1861, 4. 2. 1867 a 6. 9. 1871 (náležel ke Straně konzervativních velkostatkářů),
v roce 1863 předložil návrh na převzetí moravskoslezského ústavu pro hluchoněmé v Brně do zemské správy (roku 1865 hovořil o důležitosti působení duchovních v ústavech pro choromyslné a o dotaci pro ústav hluchoněmých)

hřbitov u farního kostela Povýšení sv. kříže v Rajhradě

Vintíř Kalivoda byl velmi inteligentní, podporoval studium a badatelské nadšení rajhradských benediktinů. Klášter se za něj stal centrem vzdělanosti a vlasteneckým centrem Moravy.
V době, kdy stál v čele kláštera, zde žili např. Beda Dudík, Řehoř Volný, Václav Mikuláš Kříž, Maurus Kinter, P. Jan Sarkander Navrátil, Vojtěch Slouk, Placid Mathon nebo Pavel Vychodil. Do kláštera přijížděla také řada učenců z Čech, Moravy a Rakouska. Kalivoda byl jedním ze zakládajících členů Dědictví sv. Cyrilla a Methoda a aktivně se podílel na obnovení slovanské bohoslužby a kultu těchto světců.
Za jeho působení byla založena Papežská knihtiskárna rajhradských benediktinů, opraveny či nově postaveny kostely v Syrovicích, Otmarově, Ostrovačicích, Domašově. Dokončil Schlossarovy stavitelské projekty, nechal přestavět a upravit klášterní hospodářské budovy, opravit rezidenci rajhradských prelátů v Brně na Petrově a zámeček v Lesním Hlubokém s celým okolím.
V. Kalivoda byl respektovaný a velmi populární, již za svého života byl označován „amor fratrum“ (miláček bratří) a „paternus frater a fraternus pater“ (důvěrný bratr a láskyplný otec).

zobrazit

Beda (kř. František) Dudík
řádový spolubratr Maurus Kinter
řádový spolubratr Placidus Johanes Mathon
řádový spolubratr Viktor Schlossar
řádový spolubratr Tomáš Josef Volný
řádový spolubratr
další osoby (1)...

19. 4. 1881
Založení tiskárny rajhradských benediktinů
opat rajhradského kláštera, v době jeho působení tiskárna vznikla 23. 8. 1850
Založení spolku „Dědictví sv. Cyrilla a Methoda“
zakládající člen

Ma