Ludvík Cupal

* 23.8.1915 Břeclav (okres Břeclav) – † 15.1.1943 Velehrad (okres Uherské Hradiště)

válka a odboj 1938–1945; zahraniční odboj, oběti okupace

příčina úmrtí

zastřelil se v bezvýchodné situaci v obklíčení (v úmrtním protokolu je uvedeno pouze „gestapo“)

bydliště

Břeclav, Polní 69 (rodný dům)

vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939 in memoriam

jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí okupace v Břeclavi,
dále na pomníku parašutistům v Arisaig ve Skotsku (pomník vznikl na počest českých a slovenských vojáků, kteří zde prošli v letech 1941–1943 výcvikem)

zaměstnání

zámečník

poznámky

Po začátku okupace odešel do zahraničí, do čs. zahraničního vojska odveden 26. 9. 1939 v Agde ve Francii, osobní číslo Z; J-752.
Jednotka při úmrtí: MNO-VB, zvlástní skupina, výsadek TIN.
Byl vyslán v paradesantní skupině TIN s úkolem vykonat atentát na ministra protektorátní vlády, kolaboranta Emanuela Moravce. Spolu s ním vysazen nad ránem dne 29. 4. 1942 v prostoru mezi obcemi Padrť a Věštín u Rožmitálu Jaroslav Švarc. Po seskoku se však nesetkali, proto každý musel postupovat samostatně. Rotný Jaroslav Švarc se dostal do Prahy, zde se spojil s Adolfem Opálkou, společně padli 18. 6. 1942 v kryptě kostela v Resslově ulici.
Ludvík Cupal se při seskoku zranil, naštěstí jej našel Vojtěch Lukaštík ze skupiny INTRANSITIVE, která byla na stejném místě také tehdy vysazena. Lukaštík mu poskytl pomoc, dopravil jej k ošetření do Plzně, potom spolu odjeli na Moravu, kde se ve spolupráci s domácími obyvateli pokoušeli splnit své poslání alespoň jiným způsobem. Jejich pobyt v protektorátu a působení neunikly pozornosti gestapa, vinou udavače byl vypátrán úkryt Ludvíka Cupala v cihelně na Velehradu. Dne 15. 1. 1943 byl cihelna obklíčena a Ludvík Cupal v bezvýchodné situaci zvolil smrt vlastní rukou.
Převezen byl do Brna a zpopelněn v Krematoriu města Brna dne 15. 1. 1943 (podle údaje v Úmrtním protokolu města Brna pro rok 1943 -Menš). Publikace „Místa zkropená krví“ uvádí postup v případech, kdy gestapo přiváželo do Kounicových kolejí mrtvoly příslušníků odboje, hlavně parašutistů či partyzánů, kteří zemřeli při jejich akcích. Těla se ukládala většinou do sklepní místnosti číslo 5 v bloku B. Zde zůstala těla jen krátce, příslušníci gestapa provedli daktyloskopii a fotografování. Se zemřelými se zacházelo neuctivě a hrubě, některá těla vlivem mrazu ztuhla, takže kvůli fotografování se prostě tělo „postavilo“ ke zdi.
Jeho smrt však nezachránila příbuzné a pomocníky, kteří byli odsouzeni Německým zemským soudem v Brně při hlavním líčení na výjezdním zasedání v Uherském Hradišti ve dnech 15.–17. 3. 1943, k trestu smrti. Poprava 21 osob byla vykonána hromadně 30. 6. 1943 ve Vídni, úřední zprávu vydala ČTK dne 1. 7. 1943. V ní se se uvádělo, že „odsouzení podporovali dva padákové agenty české národnosti, vyslané nepřátelskou mocí do Protektorátu za účelem sabotáže, poskytnutím bytu, potravin neb jinak, nebo nehlásili je úřadům, ačkoli věděli o jejich sabotážních úmyslech“.

prameny, literatura

zobrazit

Www stránky

"Alej československých parašutistů - jmenný seznam"

"Detail padlého zahraničního vojáka 1939–1945"

Archivní pramen

"Matrika narozených, Břeclav 1909–1920"

"Úmrtní protokol z roku 1943"

Monografie

"Brněnské Gestapo (1939-1945) a poválečné procesy s jeho příslušníky"

Ostatní literatura

"Místa zkropená krví. Kounicovy Studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940–1945"