Vojtěch Lukaštík

* 11.7.1921 Chropyně (okres Kroměříž) – † 8.1.1943 Jankovice (okres Uherské Hradiště)

válka a odboj 1938–1945; zahraniční odboj; oběti okupace
synovec osobnosti: Filomena Rozsypalová

pseudonym

Vojtěch Bříza (krycí jméno)

příčina úmrtí

zastřelen při zatýkání členy zlínského gestapa Rembrandtem Lindenthalem a Hansem Supparitschem

bydliště

Jankovice čp. 38 (místo úmrtí)

vzdělání

obecná škola (pět tříd) a měšťanská škola (dvě třídy) v Chropyni

vyznamenání a pocty

Francouzský válečný kříž za statečnost,
Československý válečný kříž 1939 (28. 10. 1940),
Československá pamětní medaile se štítkem F-VB,
Československý válečný kříž 19398 in memoriam (22. 10. 1945),
nadporučík pěchoty v záloze in memoriam (1. 12. 1945)

jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí 1. a 2. světové války v Chropyni, na pomníku obětí světových válek v Jankovicích,
v roce 2018 byl oceněn ke 100. výročí republiky jako významná nežijící osobnost města Chropyně

zaměstnání

dlaždič, čeledín na statku

poznámky

Do čs. zahraničního vojska odveden 26. 9. 1939 v Agde (Francie). Osobní číslo: Z; J-833. Jednotka při úmrtí: MNO-VB, Zvláštní skupina, výsadek INTRANSITIVE.

Byl vysazen v noci z 29. na 30. 4.1942 poblíž Padrti u Rožmitálu. Skupina INTRANSITIVE měla plnit úkoly sabotážní (např. destrukce v rafineriích), byla tříčlenná, ve složení: velitel nadporučík Václav Kindl (do rukou gestapa padl v březnu 1943, posléze se z něho stal velmi nebezpečný konfident gestapa, který pomáhal odhalit příslušníky dalších desantů, při jedné akci v Nasavrkách byl v květnu 1944 postřelen a na následky zranění zemřel v nemocnici v Chrudimi), Bohuslav Grabovský (byl také po zatčení donucen ke spolupráci s gestapem, činnost vykonával liknavě, snažil se vymanit nějakým způsobem ze služeb gestapa, proto byl na podzim 1943 uvězněn v Paze na Pankráci, odtud převezen do Malé pevnosti Terezín, kde byl bez soudu zastřelen v říjnu 1944). Jediný člen výsadku, Vojtěch Lukaštík, do rukou gestapa nepadl a zahynul při přestřelce při zatýkání.

Členové výsadku INTRANSITIVE se na místě dopadu nesešli dohromady, jejich osudy se tak rozdělily. Ale Vojtěch Lukaštík našel zraněného Ludvíka Cupala z výsadku TIN, který byl na stejném místě také tehdy vysazen. Lukaštík mu poskytl pomoc, dopravil jej k ošetření do Plzně, potom spolu odjeli na Moravu. Jejich činnost byla ztížena skutečností, že na místě dopadu výsadků se gestapo zmocnilo jejich operačního materiálu, což znemožnilo sabotážní akce, pro které byli vysláni do protektorátu, provádět. Velmi nepříznivě ovlivnilo jejich život vyhlášení druhého stanného práva, kdy bez příslušných protektorátních dokladů bojovali doslova o pouhé přežití.
Vojtěch Lukaštík se v letních měsících ukrýval na Uherskohradišťsku v lesích u obcí Košťálky a Jankovice. Od října 1942 našel útočiště v domě Josefa Remeše v Jankovicích čp. 38. Pan Remeš zbudoval tajnou komoru, ve které Lukaštík přebýval. Pokoušel se vyvíjet odbojovou činnost, bratr Josefa Remeše, Bernard Remeš, mu poskytl trhaviny k provádění destrukčních akcí. Gestapo však po něm už delší dobu na základě udání pátralo. Případ vyšetřovali příslušníci zlínského gestapa za dozoru řídicí úřadovny gestapa v Brně. Zatýkací komando obklíčilo Remešův dům 8. 1. 1943, následovala přestřelka, při níž byl Vojtěch Lukaštík zastřelen.
V úmrtním protokolu města Brna je jako místo úmrtí doplněno „gestapo“ (tedy, že data zemřelého k zapsání dodalo gestapo -Menš). Zpopelněn byl v Krematoriu města Brna 2. 2. 1943.

Publikace „Místa zkropená krví“ uvádí postup v případech, kdy gestapo přiváželo do Kounicových kolejí mrtvoly příslušníků odboje, hlavně parašutistů či partyzánů, kteří zemřeli při jejich akcích. Těla se ukládala většinou do sklepní místnosti číslo 5 v bloku B. Zde zůstala těla jen krátce, příslušníci gestapa provedli daktyloskopii a fotografování. Se zemřelými se zacházelo neuctivě a hrubě, některá těla vlivem mrazu ztuhla, takže kvůli fotografování se prostě tělo „postavilo“ ke zdi.
Lukaštíkova smrt však nezachránila příbuzné a pomocníky, kteří byli odsouzeni Německým zemským soudem v Brně při hlavním líčení na výjezdním zasedání v Uherském Hradišti ve dnech 15.–17. 3. 1943, k trestu smrti. Poprava 21 osob byla vykonána hromadně 30. 6. 1943 ve Vídni, úřední zprávu vydala ČTK dne 1. 7. 1943. V ní se se uvádělo, že „odsouzení podporovali dva padákové agenty české národnosti, vyslané nepřátelskou mocí do Protektorátu za účelem sabotáže, poskytnutím bytu, potravin neb jinak, nebo nehlásili je úřadům, ačkoli věděli o jejich sabotážních úmyslech“.