česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

popraven

Brno, Hraniční 7

klasické gymnázium v Třeboni

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (1947),
Štefánikův pamětní odznak I. stupně in memoriam (1945),
Pamětní odznak 1939–1945 SOPVP in memoriam (1948)

Plukovník in memoriam (1947)

voják z povolání (podplukovník dělostřelectva),
profesor I. státní průmyslové školy v Brně,

Za první světové války padl do zajetí na ruské frontě, poté se přihlásil do československých legií, sloužil u dělostřelecké brigády a prodělal celou anabázi. V databázi www.vuapraha.army.cz je uvedeno: Domovská obec Třeboň, okr. Třeboň. V rakousko-uherské armádě mladší poddůstojník 75. pěšího pluku.
Zajat: 14. 8. 1916, Josefovka. Do legií se přihlásil v Šadrinsku, Permská gubernie.
Do čs. legie v Rusku zařazen 28. 7. 1917, 7. pěší pluk. Konec v legiích 2. 8. 1920, poslední útvar: 3. dělostřelecká divize, poslední hodnost: nadporučík. Po návratu do vlasti sloužil v čs. armádě.

Do vlasti se vrátil v roce 1920 v hodnosti nadporučíka a svou další profesní kariéru spojil s československou armádou:
- 105. dělostřelecký pluk v Českých Budějovicích, poté výcvikové oddělení Ministerstva národní obrany v Praze
- v roce 1927 návrat ke 105. pluku v hodnosti štábního kapitána
- roku 1930 jako podplukovník opět k výcvikovému oddělení MNO
- roku 1932 velitel dělostřeleckého oddílu u 101. pluku v Praze-Motole
- od roku 1935 velitel 8. dělostřeleckého pluku v Opavě
- od roku 1938 působil v Brně jako velitel dělostřeleckého pluku číslo 106 (velitelský dům je dosud zachován na ulici Staňkova č. 18).

Po likvidaci československé armády byl přidělen jako pedagog na I. státní průmyslovou školu v Brně (ulice Sokolská) a učil zde předměty dějepis a zeměpis. To mu umožnilo plně se věnovat odboji. Od počátku okupace zapojen v odbojové organizaci Obrana národa, stal se prvním velitelem kraje Brno-město. Podílel se na organizování tras do zahraničí pro osoby odcházející do zahraničního odboje.
Gestapem zatčen 23. listopadu 1939, vězněn v Brně na Špilberku a v Sušilových kolejích, dále ve Vratislavi, Wohlau, v Berlíně-Alt Moabitu. Lidový soud vynesl svůj rozsudek, trest smrti za velezradu, 5. listopadu 1941.
Po odsouzení přemístěn do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde byl rozsudek vykonán. Po zatčení manžela několikrát dostala paní Podruhová poštou balík s potravinami, když chtěla poděkovat, přišel jí dopis zpět - adresát neznámý. Pomáhala jí především rodina Danešova z Českých Budějovic (matka paní Podruhové, její sourozenci), různé balíčky posílal továrník Jašek z Přerova, který se snažil pomáhat i jiným. Jeho manželku, sestru generála Janouška, maršála britské RAF, vyznamenaného Podvazkovým řádem, utloukli gestapáci k smrti ve sklepě své úřadovny. Laskavě se k rodině choval i zubní lékař MUDr. Půda z Králova Pole, ochotně vždy přišel v případě nemoci praktický lékař MUDr. Kupka. Nebylo to v době okupace zcela samozřejmé, protože „druzí se báli jen s námi promluvit a odvraceli se od nás,“ napsala paní Ludmila Kroupová.

Dne 28. 5. 2008 nám sdělil čtenář naší encyklopedie Vratislav Horký následující velmi zajímavou informaci: Podruhova sestra Marie Horká měla po popravě vyzvednout ostatky popraveného bratra - popel v papírové krabici, na gestapu v Českých Budějovicích na Lannově třídě. Z vyprávění babičky nabyl vnuk Vratislav Horký dojem, že ostatky byly uloženy v rodinném hrobě Podruhových a Horkých v Českých Budějovicích-Mladém.

K tomu jsme získali 11. 1. 2010 doplnění od dcery Tomáše Podruha, paní Ludmily Kroupové: po popravě tatínka přišla na gestapo v Brně papírová krabice, ve které byly osobní věci tatínka (košile, brýle, kartáček na zuby a další různé drobnosti). Paní Podruhová krabici na gestapu vyzvedla a dnes jsou památky uložené u paní Ludmily Kroupové.
Tomáš Podruh v posledním dopise prosil manželku, aby, pokud to bude možné, byly jeho ostatky převezeny do vlasti. O to se vdovy po příslušnících Obrany národa popravených v Berlíně-Plötzensee po válce snažily. „Bylo jim však řečeno, že věznice Plötzensee byla za bojů v Berlíně srovnána se zemí, a že již není možné dohledat místo, kde by popel popravených mohl být.
Je proto vyloučeno, aby popel mého tatínka byl v Českých Budějovicích (ostatně do Budějovic jsme po celou válku jezdily za příbuznými Danešovými) - určitě bychom o tom musely vědět“, napsala paní Ludmila Kroupová. Tím vyvrátila málo pravděpodobnou informaci Vratislava Horkého o uložení popela Tomáše Podruha v Českých Budějovicích; pokud byl československý vlastenec popraven, nebyl jeho popel rodině vydán.

Podruhova (Líšeň)

zobrazit

Jaroslav Gardavský
spolupráce v odboji Václav Lysák
spolupráce v odboji František Petráček
spolupráce v odboji Pavel Ripka
spolupráce v odboji, společně popraveni

Vlasta Podruhová (Danešová)

Vlasta Černá (Podruhová)
Ludmila Kroupová (Podruhová)

Marie Horká (Podruhová)

Hraniční
bydliště

Menš