Životní motto: Pozoruj, chápej a miluj přírodu. Ukryta v ní duše lidského štěstí.

Brno:
- Jakubské náměstí 7
- Basteigasse 14
- Eichhorngasse 19
- Linhardtgasse 5
- U solnice 3,
Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, Tumaňanova 22,
Brno-Černovice

německá obecná škola v Brně,
pět tříd gymnázia,
soukromá obchodní škola Wertheisnerova v Praze

zobrazit

úředník Živnostenské banky v Brně (doloženo nejméně v letech 1899–1901),
1899–1901 majitel obchodního zasilatelství,
v letech 1901–1903 provozoval biograf (licenci na projekci vědeckých a zábavných snímků získal 13. 8. 1901),
znovu úředník filiálky Živnostenské banky v Brně,
redaktor (doloženo v roce 1930)

Cyperus (jednatel spolku),
od roku 1907 redaktor a vydavatel nejdříve „Přírodopisných listů“, prvního českého odborného časopisu pro akvaristiku a teraristiku“, který vycházel v Brně (později se název časopisu změnil na „Akvarijní přírodopisné listy“ s podtitulem „jediný odborný časopis pro akvaristiku a teraristiku“)

Narodil se do rodiny známého brněnského klenotníka Josefa Ullmanna. Syn Karel vychodil v Brně německou obecnou školu, poté se začal intenzivně připravovat ke vstupu na nižší české gymnázium. Rodiče mu o prázdninách, ještě před rokem 1885, zajistili doučování u výborného studenta gymnázia Jana Vacka v Ořešíně. Odjížděl sem na celé prázdniny, Vackovi pro něj poslali povoz s koňmi, protože tehdy ještě neexistovalo železniční spojení z Brna do Tišnova.
V Ořešíně se poprvé setkal s brněnským okolím, kde se rodina později usadila. Z jeho pozdějších knižně publikovaných vzpomínek vyplývá, že rodina zajížděla každý týden, tak jak bylo v té době zvykem v jejich společenském prostředí, kam se díky postavení otce řadili, kočárem, pohodlným „landauerem“, na výlet do pivovaru v Řečkovicích, později do jehnického pivovaru.

Podle Ullmannových vzpomínek v letech 1890–1891 klenotník Ullmann zakoupil v Mokré Hoře pozemek a pověřil stavitele Matzenauera stavbou vily. Bylo to ještě v době, kdy podle slov Karla Ullmanna byla Mokrá Hora „malá kolonie dělnických domků po obou stranách silnice stoupající prudce do kopce k Jehnicím, obklopená kopcovitými lesy s jedné a vonnými lučinami s druhé strany. /…/ Domky čisté, úhledné, lid spořádaný. Muži pracovali v brněnských továrnách, ženy měly na starosti kus políčka a něco dobytka.“
Josef Ullmann také v Brně mezi svými známými propagoval Mokrou Horu jako ideální místo k letnímu pobytu. Sám pobýval v Mokré Hoře čp. 2 do doby, než si postavil vlastní vilu, která se stala objektem často vyobrazeným na dobových pohlednicích.
Jeho syn, který později silně brojil proti Němcům a Židům, tendenčně líčil, že se do Mokré Hory nastěhovalo mnoho německých rodin, což nebyla podle výsledků sčítání obyvatel pravda. Skutečností zůstává, že v Mokré Hoře si pořizovali letní sídla, která později změnili na trvalá bydliště, především čeští obchodníci, bankovní úředníci a podnikatelé.
Sám Karel Ullmann ve svých vzpomínkách zaznamenal jména Josefa Lídla, Rudolfa Zöllnera, lékárníka Dvořáčka, bankovního ředitele Sekala, vydavatele Odehnala, novináře Dominika Pavlíčka a další.

V Mokré Hoře a jejím okolí se dále rozšířila i jedna z osobních zálib Karla Ullmanna, zájem o akvaristiku. Již jako malého chlapce jej otec na doporučení rodinného přítele bral s sebou do Vídně. Zde se otec věnoval obchodním záležitostem, malého Karla, vybaveného jídlem, zavedl do Prátru, kde bylo veřejné akvárium, a chlapec zde sám nadšeně pozoroval akvarijní svět.
Ze studentských let napsal: „U nás, tedy v mokrohorských a řečkovských lučinách, byla Ponávka úplně čistá a chovala veliké množství nejrůznějších rybek. Splašky jehnického pivovaru vtékaly do rybníka Vránova mlýna, kde byly kaprům vítanou potravou.“
Později se stal dlouholetým vydavatelem časopisu „Přírodopisné listy“, spolkového časopisu Ústředního spolku pro akvaristiku a teraristiku „Cyperus“ v Brně. V tomto spolku byl Karel Ullmann jednatelem, organizátorem řady akcí, publikoval množství informací ze své akvaristické praxe. Zajímal se také o poznávání přírody a turistiku.

Václav Novák ve své práci o brněnských biografech uvádí, že Karel Ullmann se dva roky jako amatér zabýval fotografií a projekcí, a když 13. srpna 1901 získal licenci na projekci vědeckých a zábavných snímků, předal zasílatelství tchánovi Antonínu Pittlovi a zařídil na Velkém náměstí 29 (dnes náměstí Svobody 22) ve dvoře Brněnskou Uranii.
Do obrazů a přístrojů investoval čtyři tisíce korun. Zahajovací představení (zatím jenom světelných obrazů s přednáškou), konané v neděli 6. října 1901 za přítomnosti 70 návštěvníků, nedopadlo příliš dobře. Z ohlášených 69 obrazů uvedl pouze dvacet, z nichž pouze šest bylo dobrých (ostatní byly poškrabané, prasklé atp.). Později představení rozdělil na dvě části, kdy v první části se předváděly světelné obrazy, v druhé části pak živé fotografie, promítané nejnovějším kinematografem Megalograph model 1901, kterým byly odstraněny všechny dosavadní nedostatky (kmitání, třepání a kolébání).
Dne 13. prosince 1902 zažádal Ullmann o přenesení licence na svého tchána Antonína Pittla (* 1840), který současně zažádal o licenci pro rok 1903. Licence byla Pittlovi udělena 2. března 1903 do konce prosince 1903, odpovědným technickým vedoucím zůstal Ullmann, který se ale znovu stal bankovním úředníkem.

Zajímavé zážitky, značně však podle našeho názoru zveličené, popsal z doby první světové války. Vylíčil proslulou aféru s tzv. ruským manifestem, který přivedl v Brně do rakouských žalářů desítky lidí, mezi nimi i bankovní úřednici Aurelii Šestákovou, kterou rakouská justice dokonce odsoudila původně k trestu smrti. Byla to jeho spolupracovnice v bance a Ullmann se situoval do pozice ochránce, člověka, který jí ulehčoval situaci v době věznění. Žena je známá spíše pod dívčím jménem Rela Kotíková.
Byl však patrně osobností konfliktní, trpící pocitem nedocenění, nepochopení atp. Snad tyto pocity pramenily z traumat dětství, protože jeho matka Albína zemřela, když bylo chlapci necelých šest let. Otec se sice brzy oženil znovu, ale macecha si k malému Karlovi nikdy nevytvořila hlubší vztah.
Také osobní život dospělého Karla Ulmanna byl značně pestrý, byl celkem třikrát ženatý a příčinu nezdaru svých manželství přičítal vždy partnerkám.

zobrazit

František Dvořáček
K. Ullmann uvádí jméno Fr. Dvořáčka ve své knize Josef Lídl
K. Ullmann uvádí jméno J. Lídla ve své knize Karl Matzenauer
K. Ullmann uvádí jméno K. Matzenauera ve své knize Karel Morávek
K. Ullmann psal o K. Morávkovi ve své knize Dominik Pavlíček
K. Ullmann uvádí jméno D. Pavlíčka ve své knize
další osoby (4)...

Marie Ullmannová (Pittlová)
sňatek: 15. 10. 1899, Jihlava (kostel sv. Jakuba), manželství soudně rozloučeno usnesením Zemského soudu pro civilní záležitosti v Brně dne 9. 3. 1920
(první manželka) Marie Ullmannová (Raabová, rozloučená Scharfová)
sňatek: 11. 10. 1920, Brno (městská rada), manželství rozloučeno 14. 11. 1929
(druhá manželka) Josefa Ullmannová (Cerhová, rozloučená Schmidtová)
sňatek: 5. 7. 1930, Brno (městská rada)
(třetí manželka)

Terezie Ženatá (Ullmannová)
Josef Ullmann

Josef Ullmann
Albína Ullmannová (Krištůfková)

Josef Ullmann
Marie Ullmannová
nevlastní sourozenec

Jakubské náměstí
bydliště doložené v roce 1901 Schwedengasse + Basteigasse - Švédská + Na hradbách
rodný dům Eichhorngasse
bydliště (doloženo v roce 1899) Linhardtgasse
dnes Bartošova - bydliště a také sídlo redakce časopisu „Přírodopisné listy“ (doloženo v roce 1907) U solnice
bydliště (v domě č. 3 doloženo v roce 1920, v domě č. 3a doloženo v roce 1930)
další ulice (3)...

17. 3. 1907
Založení akvaristického spolku CYPERUS BRNO
Ullmann byl jednatelem spolku

Menš