Max Emanuel Weiss
* 27.10.1921 Brno – † 14.9.1996 Praha
válka a odboj 1938–1945; politický vězeň, později účastník zahraničního odboje
česká
ČSR
získal i několik vedlejších rolí ve filmech (např. „Marečku, podejte mi pero“ nebo „Trhák“)
Brno,
Apkaševo, Teguldenský rajon, Novosibirskaja oblast (doloženo v říjnu 1941),
Praha
pět tříd obecné školy, čtyři třídy měšťanské školy, tři třídy odborné pokračovací školy, od 15. 8. 1936 se začal učit kovotlačitelem ve firmě Františka Šťastného, z rasových důvodů z učení vyhozen 17. 2. 1939, tedy pouhé tři měsíce před vyučením
kovotlačitel, brusič a galvanér,
po válce pracoval na MNO
Do čs. zahraničního vojska byl odveden 12. 3. 1942 v Buzuluku (SSSR). Číslo protokolu: 695/Buzuluk.
V přihlášce č. 154 ze 16. 10. 1941 pro čs. vojenskou misi v SSSR Max Weiss uvedl:
„Dne 11. září 1939 jsem byl gestapem zatčen a uvězněn z neznámých mi důvodů v Brně na Špilberku do 24. října 1939. Téhož dne jsem byl odvezen do Moravské Ostravy a včleněn do transportu, který vyjel dne 26. října 1939 do pracovního tábora v Nisku nad Sanem (Polsko). Byl to první transport židů z Československa, své 18. narozeniny jsem trávil v dobytčím vagoně. Sovětské hranice jsme přešli 2. 11. 1939, z Niska, zde vznikal koncentrační tábor, který byl ve výstavbě, podařilo se mi uprchnout přes hranice do SSSR. Zde jsem byl zatčen sovětskou hlídkou, se dvěma dalšími ve vesnici Šíňavě, registrován a propuštěn, dále jsem putoval do Lvova, v době od 2. 11. 1939 – 29. 6. 1940 jsem byl internován na německo-ruských hranicích, dále pak ve Lvově a ve vesnici Šíňavě, registrován a propuštěn, dále jsem putoval do Lvova, v období od 2.11.1939 do 29. 6. 1940 byl internován na německo-ruských hranicích, dále pak ve Lvově a ve Stanislavově, zde jsem se přihlásil do československé armády. Ve Stanislavově jsem byl policií opět zatčen 29. 6. 1940, nuceně transportován do gulagu internován na Sibiři. (Bylo nás tam 69 Čechoslováků-židů. Internace trvala do 14. 2. 1942, od 14. 2. 1942 jsme byli propuštění, abychom mohli vstoupit do Československé armády v Buzuluku."
(Informace pro naši encyklopedii doplnila paní Libuše Šedinová, děkujeme.)
Od 23. 5. 2016 podpisem předávacího protokolu paní Darja Weissová všechny památky svého manžela věnovala Židovskému muzeu v Praze.
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.