Rakousko-Uhersko, ČSR, Velká Británie

Na počátku firma vyráběla běžné cihlářské zboží. Sídlo bylo v Bohunicích (nyní část Brna), pobočka se skladem byla zřízena na Novobranské ulici č. 1.
V roce 1920 byl Max Kohn se svým synem Paulem jedinými společníky firmy, která patřila k největším brněnským cihelnám - měla v provozu pět kruhových pecí s moderními sušárnami.
V období 1. republiky byla ze železniční stanice Horní Heršpice k cihelně vybudována vlečka; vyráběla se jak ražená, tažená krytina a plné cihly, tak veškerý ostatní sortiment od drenážních trubek až po stájové dlaždice; jako doplňková výroba ještě hřebenáče a prejzová krytina.
V období největší konjunktury podnik zaměstnával 500 až 650 osob a k výrobě využíval nejnovější strojní zařízení.

Brno, Alleegasse 5

od roku 1914 byl prokuristou rodinné firmy,
od 11. listopadu 1919 se stal spolu s otcem veřejným společníkem cihlářského podniku (G. Kohn und Sohn),
od roku 1927 byl též společníkem firmy Leo Czech und Comp., výroba portlandského cementu v Brně-Maloměřicích

po odchodu do zahraničí, v březnu roku 1939, bylo jeho jmění z příkazu říšského protektora jako židovský majetek zabaveno,
v době 2. světové války bydlel ve Velké Británii, v Londýně

po osvobození Československa byl podnik jako německý majetek dán výnosem Zemského národního výboru v Brně (z 26. listopadu 1945) pod národní správou a národním správcem byl jmenován Stanislav Stuchlík z Brna - podnik byl zapsán jako Brno-Bohunické cihlářské závody a továrna na hliněné zboží,
vyhláškou ministra průmyslu z 27. prosince 1945 byl závod znárodněn,
Pavel Kohn se roku 1947 domáhal restituce svého majetku a zrušení národní správy nad svými pozemky, což se podařilo jen u pozemků, které netvořily surovinovou základnu n. p. Brno - Bohunické cihlářské závody,
roku 1950 byl podnik začleněn do Bohunických cihelen n.p., Brno

MAK v Brně

Provozoval spolu s manželkou letecký sport a společně se zúčastňovali leteckých soutěží.
Pilotní diplom pro turistická letadla získal 7. září 1932 (30. srpna 1932 složil praktickou zkoušku s prospěchem velmi dobrým, 3. září teoretickou s prospěchem výborným).
Leteckou legitimaci si každoročně prodlužoval, naposledy 21. 1. 1938 s platností do 7. 1. 1939.
Spolu s manželkou vlastnili tyto letouny:
- Letov Š-139.2 (OK-VOA), vlastníkem Margharethe Ferraris-Kohnová
- Letov Š-139.3 (OK-VOB), vlastníkem Pavel Kohn
- Přibyl-Blecha P.B.5 (OK-BPE), vlastníkem Margharethe Ferraris-Kohnová.
(Tyto informace dne 2. 2. 2021 pro naši encyklopedii poskytl pan Jan Hammer, děkujeme).

Manželka Margaretha byla katolického vyznání; manželství bylo v červenci roku 1939 rozloučeno a děti byly po matce katolické víry.
(Datum úmrtí bylo upřesněno na základě informace Petry Havlíčkové, děkujeme.)

zobrazit

Margarethe Kohnová (Szabo-Ferraris)
sňatek: 11. 11. 1923, Vídeň
(manželství rozloučeno 20. 7. 1939)

Felix Kohn
Thomas Josef Derrick Paul Karen (Kohn)
Betine Marie Kohnová

Max Kohn
Julie Kohnová (Mayerová)

Hilde Kohnová

Alleegasse
rodný dům, dnes tř. Kpt. Jaroše

Jord, Dos, LucKub, MJ